... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Listopad 2010

PzM - New home =)

25. listopadu 2010 v 19:01 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady

Nový domov :

"Je s námi konec! Zašeptala Sára a já dodala "Kdyby tady jen byl Sandy…" dveře dodávky se otevřeli a lidé nás začali cpát do nových kotců. Mě dali spolu s Buckem, Besi a Britu vedle mě a ostatní dali naproti. Z druhé strany vedle mě byl voříšek. Byl to kříženec každým chloupkem a ležel na břiše a stále si něco říkal. Otočila jsem se na něj. "Kdo jsi?" "Jsem Candy," odpověděl. "Je mi 7 let a v tomto útulku jsem 4 roky" pohlédla jsem na jeho vyhublé břicho. "Tady nedávají psům moc nažrat, co?" zeptala jsem se a sklopila hlavu…

Druhý den ráno jsem se probudila veterinář zrovna přicházel k mému kotci. Otevřel dveře a prohlídl si mě. Pak mi vzal Bucka, Britu a Besi a odešel. Slyšela jsem kvíknutí z ordinace. "Očkuje je…" řekl Candy. Veterinář přišel a položil do kotce vedle mě Britu a Besi. Zavrčela jsem. Otočil se a pohlédl na mě. "Je mi to líto… řekl a sklonil hlavu. Otevřel dveře mého kotce a pohladil mě po hlavě. "Psinka…" zašeptal a pohlédl mi do očí. "Je mi to líto…" zašeptal a zvedl se. Beze slova odešel do své ordinace a já zavyla. "Neeeee! Neeeeee! Proč je na mě život tak krutý? Proč museli Bucka vlci odnést?! Néééé!!!" Pohleděla jsem do dálky. V dálce stál Buck. Starší a v tlamě držel mladšího. Srst mu vlála ve větru. "Bucku! Ty nesmíš…" Buck se otočil a rozplynul se. "..odejít…" dořekla jsem ironicky a posadila se na zadek. "Chjo…" řekla jsem si a pak mě napadla nemožná věc. "Co když mi není souzeno mít někoho, kdo je podobný Buckovi?" Z přemýšlení mě vyrušily kroky. Podívala jsem se a zpoza rohu vycházeli lidé. "Páníčci jsou tady!!!" kňučela štěňata a já jen naklonila hlavu na stranu.

Obcházel si kotce a rozhlížel se. Přišel až ke mně a zahleděl se mi do očí. Mým mozkem projela vlna vzpomínek. /pach matčina bříška, pach sourozenců, pach majitele!/ člověk stále koukal do mých očí, jakoby hleděl skrze mě. Vzpomínky pokračovaly. /pach nového majitele, pach strachu z nového majitele, pach vánočního cukroví, pach…/ "Páníčku!" vykřikla jsem a vrhla jsem se na mříže. "Rito!" vyhrkl překvapeně majitel. Pak řekl větu, kterou znají všichni psi z útulku, kteří našli domov : "Tuhle chci!" ´útulkáři´ihned mému majiteli donesli postroj a příslušné informace, jak se o mě starat a že jsem "Postarší dáma bígla bicolor, která je i přes svůj věk velmi čilá…" on dlaní ukázal gesto, něco ve stylu "STOP" a pak řekl : "Já jí znám…"

Když jsme přišli domů, dal mi pelíšek. Zvesela jsem si na něm ustlala a pustila se do misky plné masa. Pak jsem za ním přišla a lehla si na jeho nohu. Drbal mě za ušima, věděl že to miluji. Blaženě jsem si vzdychla. Opět vím, co je to "Miska plná masa". Vím, co je to "Pelíšek", co je "stálý domov" a znám i obě tyto slova : "Můj majitel" jedno mi ale chybí stále a pořád : Smečka!


PzM : U vetrináře

24. listopadu 2010 v 15:49 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady

U Veterináře :

Za dva dny jsme konečně prošli územím krys a potkanů. Stáli jsme před velikou sochou zajíce. "Něco se tu píše!"vykřikl Rusty a hrnul se k soše. Začala jsem číst. "Před 5 000 lety zde pobýval zajíc Malík - po něm se jmenuje toto území. Po jeho smrti byl vystaven tento pomník" odfrkla jsem si. "Na odborný název to moc nevypadá…" Otočila jsem se, aby se štěňata mohla napít. Pila, až… až na Bucka. Všechny 3 štěňata už měla 3 měsíce, byla by k odběru. Holky byly už velké a uměly lovit. "To štěně musí k veterináři - a rychle!" vyštěkla Maja. Po cestě k veterináři si Brita prozpěvovala, ale já jí seřvala. Tak mlčela. K veterináři jsme došli pozdě v noci.

Předala jsem veterinářovi Bucka. Ten smutně pokýval hlavou. "Pojďte do ordinace," řekl, ale vešla jsem jen já. Ostatní zůstali venku. Vevnitř to vypadalo hrozně. Krabičky s léky byly poskládány ve velikých bílých skříních. Uprostřed ordinace stál stůl, kam odložil veterinář Bucka. "Bohužel," řekl veterinář a vzdychl si "Tato choroba léčit nejde. Totiž - já jí nezvládnu léčit. Musíte jít do města parku,
do lékárny, možná tam něco bude." Vyšla jsem s Buckem ven. "Tak co?" ptala se Maja. "Ani se neptej. Musíme do města pro léky" Black zvedl hlavu. "Jako do světa lidí?" kývla jsem. "Jo!"
Došli jsme až k území lovné zvěře. Black s Majou lovili a podařilo se jim nalovit pro naší smečku 2 jeleny a 3 ptáčky. Brita, Besi, Sára a Mára poprvé ochutnali maso. A řeknu vám : nic jim prý zatím více nechutnalo. Pustili se do masa a brzy odlezli s plnými bříšky. Buck maso neochutnal a já si vzdychla. Lehla jsem si až k němu a obtočila kolem něj ocásek…

Po probuzení jsme šli opět do parku. Všichni až na Bucka šli za mnou. Povzdechla jsem si a zakvičela na psí výpravu, že si ještě na chvíli odpočineme. Lehla jsem si vedle Bucka. Buck se v tu chvíli postavil. "Hele, hele, hele!!!" vykřikla jsem a vylítla na všechny 4 tlapky. "Bude chodit!" vydechl Black. Vážně. Buck udělal první krůček…, druhý…, třetí…., a pak vysíleně upadl. "On udělal první krůčky!" křičela jsem radostně. "Zvládneme to" ozval se podivný hlas za námi. Otočila jsem se. "Odchytová služba!" vykřikla Maja a utíkala pryč. Jí ale chytli jako první. "Utečte!" křičela, ale to začali chytat Taru, Míšu a Péťu. Bylo jich pět. Nás 13. Pak hodili obojek na mě. Zaryla jsem drápy do země. "Blacku, uteč!" vykřikla jsem. Black stál jako opařený. "Každá buňka v těle mi říká, abych tě tu nenechával!" křičel Black a já znovu křikla "UTEČ!" Black stál a pak se vrhl na jednoho člověka. Zakousl se mu do ruky. Člověk zařval a pustil mě. Odhodil Blacka a přišlápl tyč, na které byl obojek, ve kterém jsem měla hlavu. Obojek mi trhl s hlavou a já vykvikla. Black se otočil. Výraz znechucenosti mu zkrabatil nos. Opak se opět vrhl na člověka. Zakousl se mu do nohy.Člověk ho chytil za kůži za krkem a odhodil. Black spadl na zem a zůstal ležet. Snažil se zvednout. "Rito," křičel z plných plic. Tlapka mu nedovolovala se zvednout a Black při každém pokusu skučel bolestí. Zvedla jsem hlavu. "Vyřiď všem v útulku, že…" pak spadl. Ležel na bolavé tlapce a zašeptal "Na ně budu čekat… pokud to přežiju…" Snažila jsem se vytrhnout se z obojku. "BLACKU!" křičela jsem, ale pak mě chytli a hodili do kotce k Besi a Britě. Pak zavřeli dveře svého auta. Sára se odvážila zeptat. "Co s náma bude?" pokývala jsem hlavou. "Naše poslední setkání bude v útulku. Pak se už asi nikdy neuvidíme…" Maja kývla a zavyla. "Přátelé, tohle je konec. Už nikdy se nesetkáme…."

Krásná návštěvnost!!!

22. listopadu 2010 v 18:39 | Rita |  Informace o blogu
Navstevnost za minuly tyden (15.11. 2010 - 21.11. 2010) je:
Pondeli: 0
Utery:   2
Streda:  36
Ctvrtek: 13
Patek:   6
Sobota:  11
Nedele:  11
+ nyní :
aas

Bota na soutěž

21. listopadu 2010 v 11:49 | Rita
bota
Zkoušela jsem colorizovat =)

PzM : Žárlivý Sandy

21. listopadu 2010 v 11:07 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady


Žárlivý Sandy



"To se mi snad jenom zdá…" vrčel Sandy. "Už máš dvanáct štěňat! Jak se o to chceš postarat?" klidně jsem máchla prackou. "Klídek, klídek… Sandy já to zvládnu, navíc Tara a spol. už dlouho chodí a všechny štěňata z toho prvního vrhu jsou naprosto samostatná!" Sandy zvedl hlavu. "A kdo je naučil samostatnosti?" Ironickým pohledem jsem ho změřila. "Oni se sami naučili být samostatní…" Sandy se posadil a olízl si tlapku. "A čí vlastně jsou? S kým jsi je měla? Proč jsi je neměla s někým ze smečky?" Obrátila jsem oči v sloup. "Byl to.. domácí pes…" Sandy vykulil oči. "Si ze mě děláš vohon, ne?! Ty, která nenávidí mazlíčky nechá nějakého vořecha aby…." Nenechala jsem ho doříct. Rychle jsem to zamluvila. "Milovali jsme se… Pak onemocněl… a odjel k veterináři… Je to už dávno… A já… už asi nežije… říkal že jde na injekci… a možná bude jeho poslední…." Sklonila jsem hlavu, aby moc psů nevidělo, že mi kapou slzy….Sandy se postavil a dodal "Ale stejně, proč nenávidíš mazlíčky teď, když jsi jednoho předtím milovala?!" "Je to jiný rod!" zavrčela jsem a pohledem /jako bys to nevěděl/ jsem si Sandyho prohlídla. Ten přikývl a zavrčel "Stejně je nespravedlivý, že ty si tady můžeš adoptovat koho chceš, štěňata máš s každým vořechem a mě zakazuješ se jen podívat na tu fenku z Jetelové ulice." "Jsi na to ještě mal.. mladý" vypískla jsem a to Sandy začal zase s tou samou písničkou, jako nedávno. "Já vám ukážu kdo je mladej! Teď mě už vážně nikdy neuvidíte!" Vykřikl a vydal se směrem k jetelové ulici. "Sandy, ne!" křičela jsem a rozběhla se za ním. Sandy ale zavrčel přes rameno a já na místě usedla a pozorovala ho. "Počkej, ty se vrátíš hned jak to půjde" řekla jsem si…

Pak jsem uviděla, jak Sára běhá za Besi a Marek za Britou. No jo! V té hádce asi začaly dělat první krůčky! A já je propásla… Buck stále ležel, hlasitě dýchal, sípal a občas kýchl. Né, tohle není dobré znamení… Pak se postavil. "Choď, choď!" kňučela jsem radostně. Buckovy tlapky se roztřepaly a Buck upadl na zem. Smutně jsem zavyla…Pak jsme šli hledat Sandyho… a domov, ve kterém můžeme zůstat navždy. Bucka nesla Maja, já nesla Britu (protože byla každou chvíli unavená) a Black nosil Besi. Buck mi dělal stále větší starosti…

Sára a Mára poskakovali kolem mě a Sára se zeptala : "Proč strejda Sandy utekl, Rito?" Vzdychla jsem si a posadila se. "Víš… Občas jsou věci trochu jinak než chceme. A Sandy se trošku urazil, on je totiž pořád tak náladový. A on žárlí, že já mám 12 štěňat a on ani jedno…"
Mrkla jsem na ní a Sára se usmála… "Najdeme ho?" zeptala se po chvilce ticha a já zabrzdila. "Sáro… Já… já asi nejsem dobrá máma… Sandy chce žít svůj vlastní život, proto utekl… A myslím, že nemá cenu ho hledat… Hledáme přeci domov!"
Zaslechli jsme zapištění. Black vykřikl. "Právě jsme přeskočili hranici /území krys a potkanů/" Pak mi to došlo. To byl ten strom! Přeskočili jsme ten spadlý strom a jsme tady. Všichni věděli, jak jsou krysy nebezpečné, zvláště pro štěňata. Dali jsme se do běhu, ale jen tak přeběhnout 12 hektarů, to není jen tak. Mára zavyl a vrhl se na jednu krysu. S mrtvou krysou v hubě pak utíkal pryč a krysí ocas ho občas pleskl do očí. Položila jsem Bucka a Maja se před něj postavila. Ulovila jsem další dvě krysy. V tu chvíli se jedna z krys vrhla na Bucka. Maja jí odhodila stranou. Ze zadu jí kousla jiná krysa. Maja ztuhla, vykulila oči, zařvala, vzala Bucka a odkulhala pryč. Na poměrně klidném plácku jsme jedli. Brita s Besi přišly ke mně a přicucly se. Maja položila Bucka a začala se ošetřovat. Buck se postavil, nohy se mu zavlnily jak rosol a pak opět upadl. A zůstal ležet. To štěně kvičelo… a doslova MRZLO


Vymyslete vtip

18. listopadu 2010 v 18:09 | Rita |  Soutěže
Zadání zní : Vymyslete nějaký hezký vtip s tématikou PzM

(Stačí jen dopsat jména, např šel Black se Sandym a prostřední upadl atd...)

Další soutěže :

Soutěž - bleskovka tady
Soutěž - poznávačka tady
Soutěž - Vymysli si vlastní PzM příběh tady

Soutěžte prosím, soutěžte ;-)

PzM : O štěňatech

18. listopadu 2010 v 17:59 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady

Nová štěňata


Buddy polkl. "Takže… Rusty je tvůj… syn?" přikývla jsem. "Ano" Black se usmál a já začala. "Není tomu tak dávno, co jsem měla malý štěně. Byl to Rusty. On jednou… On chodil k paní Čejkové krást kuřátka a když od nás dostal facku, utekl. Byla náhoda, že jsme ho našli u Broka!" Black se vyhrabal na všechny 4 tlapky a dodal : "Jako jedináček se u nás měl jako… štěně s matkou a otcem kteří ho rozmazlují. (A tak to taky bylo)" Sandy pokýval hlavou na Blacka. "Blacku, já věděl že Rita byla jednou tvoje partnerka…" Black nakrčil čumák a ohnul pysky, ale pak se posadil a prohlížel si nás. "Jen tak mimochodem," začal a olízl se "vytvořil jsem 101 štěňat, včetně něj…" Noc se blížila a Rusty se zeptal "Kdo bude ty štěňata hlídat?" přikývla jsem na něj a řekla "Ty… ale neboj. Každé dvě hodiny se vzbudí jeden pes a vystřídá tě." Vzbudila jsem se v noci. Vedle mě ležela jen Besi. Britu měl v tlamě jeden vlk. Sandy mě obcházel. "Sakra já jsem blbá, blbá, blbá!!!" proč nemám takový ty psí vlastnosti, jako je dobrej čuch?" Sandy zavrčel na vlka, kterého to vytočilo. Pustil Britu, která se ke mně dokutálela. "Vrrr" řekl vlk a pustil se do Sandyho. Ten se s ním taky rval. Zakousl se mu do hřbetu. Vlk se otočil a zakousl se Sandym do tlamy. Stáli tam, zaklesnutí do sebe a Sandy nepřestával vrčet. Pak zvedl tlapku a škrábl vlka do boku. Vlk vykvikl a pustil Sandyho čumák. Sandy se odrazil, přistál na vlkovi a udělal mu ošklivou jizvu přes čumák. Vlk zavyl a zaklesl se Sandym do krku. Sandy to čekal, prudce se vytrhl, takže vlkovi zůstalo v hubě jen pár chlupů a zakousl se vlkovi do ocasu. To ho tak zabolelo, že utekl. Sandy přišel za mnou a já mu začala olizovat šrámy. Pak si lehl, stočil se zkrátka do klubíčka vedle mě a usnul.

Sandy je už dva dny v pohodě, nic ho nebolí a rány se zahojily. Vydali jsme se tedy hledat mladého Bucka. Moc šancí jsem tomu nedávala, ale kdesi v hloubi duše mě něco říkalo, ať věřím. Věřila jsem a doufala, že se Buck najde. Celou cestu jsem nepromluvila ani slovo a obě holky, které jsem držela v tlamě (a měly už dobrý zrak) každou chvíli pocítily mé slzy. Pak jsme uviděli vlčí noru. Opuštěnou vlčí noru. Rusty do ní vlezl. Byla tam dvě štěňata, totiž vlčata a BUCK! Obě vlčata říkala, že jsou opuštěná a jejich matka už nějakou dobu nepřišla. To malý štěně tam prý je už tak 3 dny, je vyhublý, ve zuboženém stavu a že se před sebe stále tak divně kouká….
Vylezli všichni 4 a mě bylo jasno. Obě štěňátka, vlka i vlčici jsem musela adoptovat. Jsem to už já, když najdu štěně, byť štěně svého největšího nepřítele, musím ho hned adoptovat. Fenka se jmenovala Sára a vlk, pejsek se jmenoval Mára (Marek). Oba najednou mi vyprávěli co se jim stalo a já mezitím kojila Bucka. Když mi řekli, že jsou jim 3 měsíce a maso ještě nejedí, věděla jsem, kam míří. S povzdechem jsem jen dodala : "Tak se napijte…" Ihned jsem si oba zamilovala. Byli tak roztomilí…
Sára byla totiž hnědá a měla na sobě krásné černé flíčky. Je plachá, chytrá a oddaná.
Mára byl hyperaktivní sameček plný vtipu. Měl se k světu a vždy si prosadil svou.Je celý temně černý s bílou náprsenkou, bříškem a špičkou ocásku.

Ihned jsem poznala, že jsme si souzeni. Adoptovala jsem je ihned, a bylo mi jedno, že se musím starat již o 12 štěňat. Jen jedno je mi divné : Proč by je jejich matka opouštěla na tak dlouho, když silnice byla daleko asi 5 km…???

Kliká =)

17. listopadu 2010 v 19:43 | Rita

Soutěžte plsky!

17. listopadu 2010 v 19:09 | Rita
Soutěž - bleskovka tady
Soutěž - poznávačka tady
Soutěž - Vymysli si vlastní PzM příběh tady

Soutěžte prosím, soutěžte ;-)

Váš vlastní příběh PzM

17. listopadu 2010 v 16:39 | Rita |  Soutěže
Vymyslete si vlastní příběh, musí v něm vystupovat nějaké postavy

pravidla : Nesmí to být sprosté
nesmí postava umřít (Postavy umírají jen v pravých příbězích)

Udělejte to takhle : 1. člověk napíše do komentářů jednu nebo dvě věty, další si je přečte a napíše tam větu (dvě) navazující na tamty atd. Až to bude napsané, příběh zveřejním v rubrice příběhy s názvem "Bonusový příběh, který jste si vymysleli sami"

A teď postavy :
Fenky :
Rita - bígl bicolor
Maja - Dánská doga
Míša - kříženec něčeho a Rity
Péťa - kříženec něčeho a Rity
Tara - kříženec něčeho a Rity, velmi odvážná
psi :
Black - kříženec, miluje všechny fenky
Sandy - nevlastní syn rity, labrador bílý
Kaštánek - hnědý pes
Rusty - syn Rity, vypadá jak boxer
Buddy - snílek, syn Rity, hnědobílý

A pište =)

Poznávačka

17. listopadu 2010 v 16:33 | Rita |  Soutěže
Poznej postavu :


Chladnokrevný, krutý.
Nenávidí štěňata, je to rotwailer a miluje Ritu.

kdo to je? Beru první 3

Zůčastni se i bleskovky s tématem PzM, která je tady

1. bleskovka tohohle blogu (Téma PzM)

17. listopadu 2010 v 13:38 | Rita |  Soutěže
Párty začíná, beru prvních pět!

  1. Ahoj!
  2. Jak se máš?
  3. Máš pejska?
  4. Čteš pejsky z Mazlova?
  5. Baví tě to?
  6. Jaká postava je nej?
  7. Připadá ti Rita spravedlivá?
  8. Je ti líto Bucka? (zemřel v boji s vlky, když zachraňoval štěňata)

A končím, je u nás cirkus, tak jdu =)

Party za 3 hoďky!

Bude tu párty

17. listopadu 2010 v 13:22 | Rita |  Informace o blogu
Bude tu párty, tak za půl hoďky, teď jdu papat! Tak za půl hoďky!

PzM Ritina první vločka

17. listopadu 2010 v 12:39 | Rita
Tento článek nijak nenavazuje na příběh pejsků z Mazlova. Je to příběh z dávné doby, když byla Rita štěně a zažila svůj první sníh. (Pro neznalce PzM, Rita je bígl bicolor a profil má v menu)

Narodila jsem se 24. října. Cítila jsem jen krásný pach své matky a pach svých sourozenců. Posunula jsem se a začala kvíkat. mamka mě oízla a já jsem si šťastně povzdechla.
Za týden :
Už jsem mohla mít otevřené oči. "Ten svět je ale veliký!" říkala jsem si. Připlazil se za mnou bráška. Byl krásně hnědý, masku měl jako každý bígl bicolor. "To je veliký svět, co?" řekl a já přikývla. "Na to přesně myslím!" Pak jsem se jen plazila za páníčkem, aby mě mohl pohladit.
Milovala jsem pánička a milovala jsem maminku. Měla mě ráda a já měla ráda ji. Přesto mi však připadalo, že jsem jiná. Měla jsem jinou barvu, totiž jinou masku než ostatní. Brzy jsem se naučila chodit. Běhala jsem po domě, a paníček si řekl, že mě dá pryč. Brzy páníčkovi volali lidé a brali si mé sourozence. Mě nikdo nechtěl. A tak jsem, při první možné příležitosti utekla. Byly mi tehdy dva měsíce a pomalu začaly k zemi padat první vločky. MOJE první vločky. Chytala jsem je do pusy, ale byly moc studené. Pak mě našel jeden pán a vzal si mě domů. Dával mi deně najíst a krmil mě. Moc se mi u něj líbilo! Byl velice hodný a nechával mě spát v posteli. Nevadil mu můj vzhled, nevadilo mu nic. Jednou musel odjet pryč. A neměl nikoho, komu by mě dal. A tak jsem čekala. Seděla jsem na svém pelíšku, okusovala jsem svůj tenisák a čekala na něj. Až jednou jsem se dozvěděla, že se vrátí za týden. Byla jsem vyhladovělá a chtěla jsem najít někoho, kdo by se o mě postaral. Jednou jsem vyskočila oknem (Které se mi podařilo otevřít) a utekla jsem. Byly mi dva roky. Procházela jsem se v prašanu a snažila se něco ulovit. Nic jsem nenašla. A tak jsem si lehla do sněhu. Byla jsem extrémě vyhladovělá. Pak jsem si všimla, že ke mě míří jeden rotvailer. Byla to láska na první pohled. Vzal mě k sobě do party a tak vznikla parta Pejsků z Mazlova

PzM : Pejsci

17. listopadu 2010 v 11:40 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady

Pejsci

Když bylo po boji, všimla jsem si, co jsem udělala. "NE!" já jí nechtěla zabít! Musím samozřejmě napsat, že se hlásí Rita. Chtěla jsem jí jen dát lekci! Nechtěla jsem udělat tohle! CHJOP! Ze snění mě vyrušila ostrá bolest v bocích. Jako, kdyby vás bodali nožem. "Co se děje? Zeptala se Míša a Black ke mně přičichl. Rozvrtěla se mu celá zadní část, začal poskakovat a honit si ocásek a křičet : "Pejskové, pejskové, RITA RODÍ!" Za 10 minut bylo pop všem. Choulila se u mě 3 klubíčka. Vlastně 4. Jedno ale leželo bez hnutí. "Zkusím ho oživit" nabídl se Black, ale já zavrtěla hlavou. "To neoživíš. Je mrtvé. Bude to těma bitkama…" zašeptala jsem a odhalila obrovský škrábanec na břiše. "Tož jdem bando?" zeptal se Sandy tak, jak to slýchával u lidí. "Sakra Sandy… Copak tu nikdo nemá pochopení pro 3 právě narozená štěňata?" zeptala jsem se naoko vytočeně. "A vůbec, máš pro ně jména?" ptal se Sandy a já kývla. "Tohle Bude Besi, tohle Brita a tohle…" odmlčela jsem se. Skápla mi po tváři slza. Black se naklonil k Sandym a zašeptal : "Má stejnou kresbu jako Buck" Pak se na mě otočil a zeptal se "Rito?..." čumákem ukázal na mrtvého Bucka. "Jsou jeho…" řekla jsem a posmutněla. "Měl by radost…" pak jsem prošťouchla kňourající Besi mezi Bucka a Britu.
Pak vykvíkla a sunula se až k Blackovi, který si lehl a zařval "Tý pse, já jsem strejc!" Brita s Buckem se sunuli také k němu, a lehli si u něj. Vzala jsem je, vrhla na Blacka starostlivý pohled, a vzala štěňata zase k sobě. Black se začal vztekat "Proč mi je bereš? Chci si je užít! Většinu svých štěňat ani nevidím! A když jó, tak je to nejkrásnější pohled na světě… Už víte proč.." rychle jsem ho přerušila "Drž pysk. Tvůj život před malými nebudu rozkládat. Možná někde na samotě…" Black spiklenecky zvedl obočí s poznámkou, že by z toho mohlo něco být, ale tenhle návrh jsem zamítla. Pak jsem štěňata (která ležela vedle sebe) jedním tahem jazyku olízla a usnula s ocasem staženým kolem štěňat.

Probudilo mě jemné šťouchání. Štěňátka pila z mých cecíků. Přestože nejsem tak dobrá v matematice, poznala jsem, že jedno chybí. A Byl to Buck. Jediný pejsek podobný mé lásce zmizel. Né, neutekl by. Daleko by se nedostal a kňučení slyším na kilometr. Né, tak daleko být nemůže, před pěti hodinami u mě byl… Pak jsem málem omdlela. Jsme stále na území vlků… "Buck zmizel" vyštěkla jsem, když se Sandy probudil jako poslední. "Musíme ho najít!" křičela jsem, ale pak jsem posmutněla. "Nemohu je tu nechat. Nepřežily by." Pak jsem zvedla hlavu a vzala fenečky opatrně do tlamy. "Blacku..?" Black se podrbal za uchem a celá parta psů vyrazila hledat Bucka. Šli jsme po čichu, což je velmi těžké, když vám syna odnese vlk. Naštěstí jsme chytli stopu vlka, která byla ke mně nejblíž. Šli jsme dlouho, a tak jsme si udělali stanoviště. Rusty se ke mně přitulil a Sandy se zeptal "čí syn je vlastně Rusty?" podívala jsem se na něj a ironicky zvedla obočí. "To nepoznáš? To není od pohledu vidět? Rusty je přece můj syn!"

PZM : Rita Brok x Besi

17. listopadu 2010 v 11:38 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady

Rita & Brok x Besi


Rita ležela na Buckovi a Black ze sebe vysoukal jen jednu chytrou větu : "Buck je mrtvý?" všichni jsme se na něj ohlédli a Black se usmál. V tu chvíli si Rita olízla břicho. "Rito!" vykřikla jsem. "Co ti je?" Rita zvedla hlavu a já chytře dodala : "Kdy jsi naposledy hárala?" Rita pokrčila rameny. "Dávno. Ale břicho mě bolí už asi měsíc… A jsem nafouklá. A strašně mě tlačí…" stěžovala si. Rusty v tu chvíli přiběhl a chvíli bloumal po mýtince. Pak přišel k Blackovi. "Je tady místo?" ptal se, ale Black zavrčel. Rita vyskočila. "Tomu štěněti nadávat nebudeš!" Black znovu zavrčel a řekl slova, která mi vyrazila dech "Stejně je Besino, tak se o to nestarej!" "TO?" Rita úplně zuřila "má TO nějaký pohlaví!" já se přidala k diskusi. "Není moje!" Black se postavil, přišel až ke mně, dotknul se mého čumáku tím svým a zavrčel : "Je mi jedno, jaký štěně je tvoje!" Vím, že jsi pro Broka pracovala!" Dávala jsi mu svá štěňata, a brala si od něj kosti, které ti dával, když si ta štěňata někdo koupil!" Zavrčela jsem. "To není pravda. Já žádnýmu špinavýmu vořechovi štěňata nedávala!" Black si odkašlal, ale když se malý Rusty ozval, že Brok není špinavej vořech, a že ho vychoval, otočila jsem se na něj a jednoduše zařvala "MLČ" pak jsem přišla až k Ritě. "A navíc, proč se té malé potvory se spláclou hubou furt zastáváš? Zakopává, jakoby ani nebyl pes a je tady jen do počtu!" Viděla jsem, jak Rita mění pohled z milosrdného na naštvaný. Viděla jsem, jak sebou netrpělivě cuká a slyšela jsem, jak vrčí. "TOBĚ může být jedno, co je Rusty zač, ale nebudeš ho urážet," řekla a pak pokračovala "A sama věřím, že jsi Brokovi štěňata dodávala." Zavrtěla jsem hlavou. "Já nikomu štěňata nedávala!" Rita se postavila do výhružné pozice, odkryla své zářivé tesáky a zavrčela "Jsi jediná Besi v Mazlově! Sám mi říkal, že štěňata mu dávala Besi!" To už na mě bylo moc. Zavrčela jsem a dodala "Já mu je opravdu nedala! A pokud mi nevěříš…" Vrhla jsem se na Ritu, která se s vrčením pustila do boje. "Nevíš, že když napadneš vlastního velitele, žádáš si o smrt?" syčela Rita a já dodala "A kdo si začal?" obě jsme se postavily na všechny tlapky a já se podívala na Blacka. "Máš pravdu Rito… To, že jsem pracovala pro Broka řekl jako první Black!" A vrhla jsem se na Blacka psa jako na kost. "To nesmíš!" vykřikla Rita. Vyplivla jsem hrst Blackových chlupů a zeptala se "A proč jako ne?" Rita zoufale zakňučela. "Bucku ty to vidíš… Sakra Besi, nemůžeš napadnout člena smečky! Má stejná práva jako ty, a to že ti nadává se dá vyřešit i jinak!" zavrčela jsem a skočila jsem na Blacka. Black kňučel jako štěně. Ani jsem nepostřehla, že se Rita rozbíhá. "Konečně poznáš, jaké to je být…" nestihla jsem doříct. Rita mě v plné rychlosti srazila k zemi, odhalila tesáky a dořekla mojí větu jediným slovem "…kořist" snažila jsem se jí vykroutit, ale měla jsem to marné. Rita zavrčela. "Nyní máš jedinečnou možnost : Pracovala jsi pro toho dalmatince?" zeptala se a nervózně zavrčela. "Já… pracovala jsem pro něj…" řekla jsem a Rita zavrčela. "Já to tušila! Jsi zrádce smečky! Žádný pes neprodá štěně za dvě kosti (kromě toho flekatého lakomce a tebe!)" Přikývla jsem a ironicky dodala "A kdo koupil to štěně?" Rita se usmála a bez přemýšlení prohodila "Ty".
/aha/ blesklo mi hlavou
/tak jinak/ "A kdo jedinej ho nechce nechat ve smečce?" Rita nechápavě naklonila hlavu. "No, kdo se ho furt zastává?" pokračovala jsem. "Máš s tím snad problém? Je to můj s…. s…." Rita přemýšlela. "Syn?!" vyhrkl Sandy a Rita se na něj otočila "řekla jsem ´syn´?" Black se nadmul pýchou, ale Rita dodala jediné : "Počkej, jen musím něco vyřídit" pohlédla na mě a zavrčela. "Jsi tak nechutná! Nechápu proč ses stala vůdkyní!" vrčela jsem z plných plic a Rita si vzdychla
"Protože jsem spravedlivá…" Pak se mi zakousla do nohy "Newada to belám, ave mufím to ubelat" dodala (překlad : Nerada to dělám, ale musím to udělat) trhla. Mojí nohou projela ostrá bolest. "Křeč" dodala Rita se škodolibým úsměvem. "Takhle se cítí Rusty, když mu nadáváš" Pak přišla blíž a zakousla se mi do hrdla. Promiň, ale v této smečce není místo pro zrádce!" Znechuceně jsem zavrčela a vytrhla se Ritě ze sevření. Skočila jsem na ní a zakousla se jí do zad. Rita vykvíkla a chytla mě pod bradou, tak, jak kdysi držel jakýsi buldok Bílého Tesáka…
Pak smutně zakňučela a řekla poslední, co si pamatuji : "Promiň, Besi. Dělám to nerada, ale musím.

PZM : Kde jsou?

17. listopadu 2010 v 11:36 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady

Kde jsou?


Zeptal se Black a podrbal se za uchem. Sandy sklonil hlavu. "Je to moje vina" všichni jednohlasně vyhrkli "Coooo?" Sandy dodal "Když jsem bojoval s tím Treatym… Oni… Asi je… eee… museli je….. odnést" Najednou přiběhla Tara. Z krku jí stále tekla krev a kňučela. "Co se děje Taro, kde máš sourozence?" zeptal se Buck a Tara si odfrkla "Nejsem nějakej hlídací pes - cituji : hledej Azorku, kde máš kostičku?" pak se podívala na Ritu, přitulila se k ní a posmutněla "Vlci je týraj!" "NE" vykřikla Rita a rozběhla se někam "je to beznadějné," vykřikla Tara "Neznáte cestu a navíc - oni se už nevrátí… Rita odhodlaně zvedla hlavu. "Možná jsem terč útočníku, ale ještě nejsem taková padavka, abych nedokázala zachránit své vlastní děti!" Pak zvedla hlavu, nasála vzduch a dodala : "Tudy"

Když jsme došli do vlčího tábora, a když Rita uviděla, že její štěňata vážně týraj, vešla do ní zlost. "Vemte si mě, vy padavky! Né má štěňata! Mě!" Vlci se k Ritě rozběhli a chňapli jí. Ta se lekla a vykvikla. Všichni jsme sledovali zápas s otevřenou pusou. "Rito!" vykřikl Buck a rozběhl se k vlkům. Odrazil od Rity několik vlků. "Udělám to pro tvá štěňata, Rito, stejně jsem už starej pes…" zašeptal a vyrazil. Rita na něj houkla "To nesmíš, Bucku!" Buck prudce zabrzdil. Otočil se na Ritu, vrhl na ní svůj úchvatný pohled a smutně řekl "Musím"
"Bucku!" vykřikla Rita, ale Buck dělal, že jí neslyší. Odrážel jednoho vlka za druhým. Z tlapky, hlavy i z boku mu tykly pramínky krve. Na jednu z tlapek kulhal. Když všichni vlci utekli, došel pro štěňata. Ta za chvíli přiběhla. Buck byl zmožený. Krev mu nyní tekla odkud mohla a v ranách měl prach od válení se na zemi. Udělal dva kroky a pak se mu podlomily nohy. "Bucku, ne!" zařvala Rita a rozběhla se za Buckem. Black se ke mně naklonil a řekl : "Dlužíš mi dvě kosti, já ti hned říkal že Rita ho žere" Rita doběhla k Buckovi. Zhluboka dýchal, třásl se a ležel v louži krve. "Bucku… Já tě…" Buck zvedl oči "Ne Rito. Ty za to nemůžeš," Rita chtěla něco říct, ale Buck pokračoval. "Něco ti řeknu Rito. Život je nekonečné bludiště, ze kterého si musíš najít cestu. Někde jsou překážky a někde se rozdvojuje. Je jen na tobě, jakou cestou se vydáš… Já si zvolil tu špatnou…." Rita začínala panikařit… "Bucku, kam míříš?" Buck si vzdychl "Umírám Rito. Né jako ty, když tě napadl medvěd, cítil jsem, že přežiješ. Teď je mi to jasné. Rito… Umírám…" mluvil vysíleným tónem hlasu. Pak si položil hlavu. "Bucku, to mi nesmíš…" Buck zvedl tlapku a zašeptal : "Rito, od chvíle kdy jsem tě potkal, od útlého štěněčího věku až do teď, celý svůj život, od kraje toho bludiště jsem tě…" Buck se odmlčel. "Co Bucku? Co jsi mě?" Ptala se Rita. Pak jí došlo, že Buck se odmlčel, protože musel. Před jejíma očima Buck usnul. Navždy. Přiložila ucho ke stále krvácejícímu boku. "Je mrtvý…" Zašeptala. Pak si lehla na Buckovo teplé tělo. Nespala. Pozorovala hvězdy. O půlnoci vstala a zavyla. Nešlo jí to tak jako Buckovi, ale vyla krásně. Vyla teskně a krásně. Né namyšleně, jako vyjí vlci. Do svých písní, stejně jako Buck vkládala něco, co vlci neznají. Smutek….

PzM : život bez Sandyho

7. listopadu 2010 v 18:10 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady

Život bez Sandyho :

Rita si vzdychla. "Kdyby jen ten Sandy nebyl tak… blbej…" říkala a my moudře kývali. Ritu jsme chápali, Sandy byl pro ní všechno. Byl to její syn a věřili jsme Ritě, že život bez syna tak lehký není. Tara smutně přešlapovala a Buck jen naštvaně vrčel. Všichni jsme hleděli do dálky. "Jakoby tu s námi Sandy byl…" šeptala smutně Míša a kývala zdvořile hlavou. V tu chvíli Black vykřikl : "Pojďte, musíme hledat nějaké fenky…" a odešel. Nechtěli jsme, aby se ztratil a vyrazili jsme za ním. Pak jsme lovili. Učili jsme lovit i štěňata, kdyby se ztratila.
Tara se vrhla na myš a vší silou se do ní zakousla. Pak jí vyhodila do vzduchu, a plácla sebou na zem. Když myš upadla, vyskočila, trhla a myš byla mrtvá.
Petra se na myš zle podívala, ale když jí také vyhodila do vzduchu a myš spadla, tak se polekala, že zalezla do trávy a odmítala vylézt.
Míša se pokusila o kočičí metodu lovu. Přikrčila se a plížila se až k ptáčkovi. Ten si jí ale hned všiml a uletěl pryč.
Kaštánek si hrál v listí, a když našel ježka, skočil po něm - samozřejmě neúspěšně. Odpajdal po třech a začal si vytahovat z tlapky bodlinky.
Buddy si vše v duchu vypočítal. Skočil na pařez a zavrtěl se. Připravoval se ke skoku. Pak skočil. Odrazil se packama o strom a DOPADL TĚSNĚ NAD MYŠ. Bohužel už neměla šanci.
Rusty hledal myš, ale bohužel nenašel. Když se vracel k nám, že se jako nají, o jednu z živých myší zakopl. Zavrčel a skočil. Kdyby doskočil o 10 centimetrů dále, chytil by ji.

Když jsme poklidně jedli, vyprávěli jsme si, co jsme se Sandym prožili. Buck myslel zase na něco jiného a blaženě vzdychal. Buddy odešel. Něco cítil. Na tak krásném paloučku se nám nemohlo nic stát. Lehla jsem si a pozorovala okolí. Rita si hrála se štěňaty a Black seděl na zadku. Buck sledoval měsíc a pak táhle zavyl. Ne - nebylo to psí vytí. Sám Buck říkal, že je potomkem vlků. Ozvalo se druhé zavytí a Buck vykvikl "Že já trouba nedržel tlamu" a pak se nás začali sbíhat vlci. Bílý vlk přišel až k Ritě a nechutně zašeptal : "Sliboval jsem ti pomstu, pamatuješ?" Rita se odklonila od jeho smradlavého dechu a řekla "Ne, nic takového nevím" Vlk se na ní vrhl. A na mě se vrhl ten druhý. A na další členy smečky se vrhli další vlci. Jeden z vlků se dokonce vrhl na malá štěňata. Buddy už byl zpátky a výhružně na vlka vrčel. No, tedy - spíše to znělo, jako když syčí voda v konvici. Vlk se zhoupl na záda, držel se za břicho a sípal : "Cha, cha - šéfe právě se mě snaží zabít štěně…" Bílý vlk zvedl hlavu od Rity a podíval se na černého vlka, který se válel smíchy v křečích. "Pokud máš problém se štěňaty, Treaty, můžeš si vzít tady Ritu. Myslím, že pro mě nebude tak těžký úkol pohlídat štěňata" řekl. Poslední slova zdůraznil a vypadal, že se ty malé chudáčky chystá sežrat. Treaty se postavil a zavrčel směrem ke svému šéfovi "Myslím že já sám dokážu ZABÍT pět pitomejch štěňat" srst na zádech se mu naježila. Vzal do tlamy Taru, která jen vykvikla. "Ne" vykřikla jsem a dostala se ze sevření zlatého vlka. "Treaty, to nesmíš!" křičela jsem. Treaty se na mě otočil. Tara krvácela a zbývalo větší sevření a Tara bude mrtvá. Zlatý vlk se mi opět zakousl do nohy. Bolestí jsem vykvikla a otočila se, abych se zlatým vlkem mohla bojovat. Tara už žila jen díky své víře. Kňučela čím dál tím smutněji. Žádný ze psů se nemohl dostat ze sevření vlčích čelistí. "NEEEEEE" ozvalo se a z křoví vyskočil Sandy. Strhl černého vlka s červenou tlamou k zemi. Treaty zvedl hlavu. zavrčel. Sandy se zvedl a začal kroužit kolem štěňat. "Pokud mým sourozencům ublížíš - pokud na ně jen šáhneš, roztrhám tě na kusy!" vrčel Sandy a Treaty se na něj vrhl. Tara mezitím utíkala říct štěňatům jaké to je, když vás vraždí vlk. Sandy se zakousl do hrdla Treatyho. S plnou pusou zamumlal "Nedovolím,. Aby někdo něco dělal mé smečce. Za tohle zaplatíš, ty černej grázle" vlk se zjevně dusil. Zuřivě kopal nohama a snažil se kňučet. Sandy pokračoval : "Tara se cítila tak, jak se cítíš právě ty!" Treaty se smutně podíval Sandym do očí a zavrčel : "Nedovolím, aby mě zabil tak zákeřnej čokl jako jsi ty…" chraptěl. Sandy zvedl obočí a ironickým hlasem podotkl : "Myslím, že nemáš nevybranou" V tu chvíli vlkovo tělo ochablo. Sandy zabil nepřítele. Ostatní se dali na útěk. A my si všimli jediného : "chybí štěňata"

PzM : Sandyho útěk

7. listopadu 2010 v 18:08 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady

Sandyho útěk :


Když jsme šli zpátky, Rita si otřela čumák o srst a já se jí zeptala "Jakto, že jsi přežila?" Rita zvedla hlavu a začla. "Víš, ono… Tam kde jste mě zanechali mě našli vlci…. A vzali si mě k sobě… Začli mě učit, jak si vlci loví, jak se mají chovat a jak žijí. A teď jsem tady s vámi a můžu vás to naučit…"
Došli jsme až k Buckovi. "Rito!" vykřikl a vyběhl až k ní. Otřel se jí čumákem a záda a zašeptal : "Jsem tak rád že žiješ, Rituško…" Poté bolestně zavyl a v křeči se svalil na zem. "Potřebuji….veterináře…" vykřikl a prudce trhl s tlapkou, aby se zbavil bolesti. Poté vyskočil, odlehčil packu a po třech pajdal za námi. Kaštánek olízl Buckovi zraněnou nohu, ale Buck se zastavil a zavrčel. Kaštánek sklopil uši, ocas a šel za svými sourozenci, aby jim něco řekl. "Bucku," začla jsem. Buck se otočil a pořád měl vyceněný zub. "Co je?" zeptal se a já se rozesmála. "Vypadáš dost divně" Buck zavrtěl hlavou se slovy, že jestli je tohle to, co jsem mu chtěla říct tak jsem divná sama, ale pak se na mě znovu otočil a řekl "Co jsi mi chtěla říct?" Zvedla jsem obočí a zeptala se : "Proč ti tak vadí štěňata?" Buck stáhl ocas. Bylo jasně vidět, že o tomhle se prostě bavit nechce. "Vite, když jsem byl větší, jedno ze štěňat mě kouslo… Bylo to malé štěně, o kterém jeho majitelé tvrdili, že si chce pořád hrát. Přišel až ke mně a poklonil se… Totiž, vyzval mě ke hře. Ale já nechtěl. Přišel až ke mně a…" Buck se otočil zády k nám a na pravé zadní pacce, na zadní straně stehna měl velikou jizvu. "Veterinář říkal, že lepší už to nebude. Ten spratek mě chtěl ještě jednou pokousat, po zašití, ale na místě jsem ho zakousl" Vyděšeně jsem polkla. "Takže Bucku… Ty jsi schopný i…" Buck doplnil větu "vraždit kvůli svému zdraví." Znechuceně jsem se na něj podívala. "Tohle bych do tebe neřekla, Bucku…" Rita přikývla. Ublížíš štěněti, které si chce hrát. "Ale byl to pitbul!" křičel Buck, ale Rita ho nebrala na vědomí… Otočila jsem se. Rusty zakopával a vlekl se 2 metry za smečkou. Sandy se také otočil. "Pojeď, štěně…" zavrčel trochu vytočeně. Rita se usmála. "Pojeď?" zeptala se a Sandy kývl. "Makej Rusty, nebudu na tebe čekat celý den!" Rusty vzdychl a Sandy se nahrbil. "A dost!" pak prudce kývl. "Buď ten čokl mákne, nebo uteču a založím svou vlastní smečku! A všechny z této smečky nespatřím do smrti!" Buck se jen naklonil k Blackovi a zašeptal "Koukám, že nejsem jediný, kdo to štěně terorizuje!" Black zběsile kýval a Rita se otočila na Sandyho. "Sandy miláčku, ty tu musíš zůstat!" Sandy se ještě víc naježil a s vrčením se otočil na Ritu. "Cože jsi to řekla? Nikdo mě v této smečce držet nebude!" Sandy pomalu zvyšoval hlas "Navíc, Rito, nejsem tvůj syn, a v žádném případě

MI NEBUDEŠ ŘÍKAT MILÁČKU!!!!"

Pak se otočil a zařval : "Rozlučte se. Psa jménem Sandy už v životě neuvidíte!" a naštvaně odkráčel do nového domova. Rita si s vzdychnutím sedla a dodala "To jsem to zase vyštěkla…" Buck si sedl až k ní. "Proč truchlíš? Není ničí syn z této smečky, byl jen členem této smečky." Rita zavrtěla hlavou a zakňučela… "Víš Blacku, já ti musím něco říct. Sandy se narodil před rokem a půl. Matka se o něj nemohla starat a tak byl odchován na láhvi. Když se štěňata prodávala, koupil si jej zlý sedlák a týral ho.Neznal lítost. Neznal lásku. Neznal přátelství. Sandy na něj vrčel a nenáviděl ho. Jednou ho pokousal a majitel byl odvezen k doktorovi. Toho Sandy (kterému mimochodem sedlák říkal "špinavej čokle") využil a utekl. Po měsíci. Na ulici přežil 14 dní.Našla jsem ho promrzlého na místě, kde jsem později porodila 5 štěňat. Byly mu tehdy 4 měsíce a 14 dní. Když jsem ho našla, řekl mi tento příběh. A já si ho dodnes pamatuji" pohlédla Buckovi do očí a řekla : "Je to můj syn, Bucku… adoptovaný…. Žil u nás 14 měsíců. - Bucku… My ho najdeme!"