... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : Sandyho útěk

7. listopadu 2010 v 18:08 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady

Sandyho útěk :


Když jsme šli zpátky, Rita si otřela čumák o srst a já se jí zeptala "Jakto, že jsi přežila?" Rita zvedla hlavu a začla. "Víš, ono… Tam kde jste mě zanechali mě našli vlci…. A vzali si mě k sobě… Začli mě učit, jak si vlci loví, jak se mají chovat a jak žijí. A teď jsem tady s vámi a můžu vás to naučit…"
Došli jsme až k Buckovi. "Rito!" vykřikl a vyběhl až k ní. Otřel se jí čumákem a záda a zašeptal : "Jsem tak rád že žiješ, Rituško…" Poté bolestně zavyl a v křeči se svalil na zem. "Potřebuji….veterináře…" vykřikl a prudce trhl s tlapkou, aby se zbavil bolesti. Poté vyskočil, odlehčil packu a po třech pajdal za námi. Kaštánek olízl Buckovi zraněnou nohu, ale Buck se zastavil a zavrčel. Kaštánek sklopil uši, ocas a šel za svými sourozenci, aby jim něco řekl. "Bucku," začla jsem. Buck se otočil a pořád měl vyceněný zub. "Co je?" zeptal se a já se rozesmála. "Vypadáš dost divně" Buck zavrtěl hlavou se slovy, že jestli je tohle to, co jsem mu chtěla říct tak jsem divná sama, ale pak se na mě znovu otočil a řekl "Co jsi mi chtěla říct?" Zvedla jsem obočí a zeptala se : "Proč ti tak vadí štěňata?" Buck stáhl ocas. Bylo jasně vidět, že o tomhle se prostě bavit nechce. "Vite, když jsem byl větší, jedno ze štěňat mě kouslo… Bylo to malé štěně, o kterém jeho majitelé tvrdili, že si chce pořád hrát. Přišel až ke mně a poklonil se… Totiž, vyzval mě ke hře. Ale já nechtěl. Přišel až ke mně a…" Buck se otočil zády k nám a na pravé zadní pacce, na zadní straně stehna měl velikou jizvu. "Veterinář říkal, že lepší už to nebude. Ten spratek mě chtěl ještě jednou pokousat, po zašití, ale na místě jsem ho zakousl" Vyděšeně jsem polkla. "Takže Bucku… Ty jsi schopný i…" Buck doplnil větu "vraždit kvůli svému zdraví." Znechuceně jsem se na něj podívala. "Tohle bych do tebe neřekla, Bucku…" Rita přikývla. Ublížíš štěněti, které si chce hrát. "Ale byl to pitbul!" křičel Buck, ale Rita ho nebrala na vědomí… Otočila jsem se. Rusty zakopával a vlekl se 2 metry za smečkou. Sandy se také otočil. "Pojeď, štěně…" zavrčel trochu vytočeně. Rita se usmála. "Pojeď?" zeptala se a Sandy kývl. "Makej Rusty, nebudu na tebe čekat celý den!" Rusty vzdychl a Sandy se nahrbil. "A dost!" pak prudce kývl. "Buď ten čokl mákne, nebo uteču a založím svou vlastní smečku! A všechny z této smečky nespatřím do smrti!" Buck se jen naklonil k Blackovi a zašeptal "Koukám, že nejsem jediný, kdo to štěně terorizuje!" Black zběsile kýval a Rita se otočila na Sandyho. "Sandy miláčku, ty tu musíš zůstat!" Sandy se ještě víc naježil a s vrčením se otočil na Ritu. "Cože jsi to řekla? Nikdo mě v této smečce držet nebude!" Sandy pomalu zvyšoval hlas "Navíc, Rito, nejsem tvůj syn, a v žádném případě

MI NEBUDEŠ ŘÍKAT MILÁČKU!!!!"

Pak se otočil a zařval : "Rozlučte se. Psa jménem Sandy už v životě neuvidíte!" a naštvaně odkráčel do nového domova. Rita si s vzdychnutím sedla a dodala "To jsem to zase vyštěkla…" Buck si sedl až k ní. "Proč truchlíš? Není ničí syn z této smečky, byl jen členem této smečky." Rita zavrtěla hlavou a zakňučela… "Víš Blacku, já ti musím něco říct. Sandy se narodil před rokem a půl. Matka se o něj nemohla starat a tak byl odchován na láhvi. Když se štěňata prodávala, koupil si jej zlý sedlák a týral ho.Neznal lítost. Neznal lásku. Neznal přátelství. Sandy na něj vrčel a nenáviděl ho. Jednou ho pokousal a majitel byl odvezen k doktorovi. Toho Sandy (kterému mimochodem sedlák říkal "špinavej čokle") využil a utekl. Po měsíci. Na ulici přežil 14 dní.Našla jsem ho promrzlého na místě, kde jsem později porodila 5 štěňat. Byly mu tehdy 4 měsíce a 14 dní. Když jsem ho našla, řekl mi tento příběh. A já si ho dodnes pamatuji" pohlédla Buckovi do očí a řekla : "Je to můj syn, Bucku… adoptovaný…. Žil u nás 14 měsíců. - Bucku… My ho najdeme!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama