... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : U vetrináře

24. listopadu 2010 v 15:49 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady

U Veterináře :

Za dva dny jsme konečně prošli územím krys a potkanů. Stáli jsme před velikou sochou zajíce. "Něco se tu píše!"vykřikl Rusty a hrnul se k soše. Začala jsem číst. "Před 5 000 lety zde pobýval zajíc Malík - po něm se jmenuje toto území. Po jeho smrti byl vystaven tento pomník" odfrkla jsem si. "Na odborný název to moc nevypadá…" Otočila jsem se, aby se štěňata mohla napít. Pila, až… až na Bucka. Všechny 3 štěňata už měla 3 měsíce, byla by k odběru. Holky byly už velké a uměly lovit. "To štěně musí k veterináři - a rychle!" vyštěkla Maja. Po cestě k veterináři si Brita prozpěvovala, ale já jí seřvala. Tak mlčela. K veterináři jsme došli pozdě v noci.

Předala jsem veterinářovi Bucka. Ten smutně pokýval hlavou. "Pojďte do ordinace," řekl, ale vešla jsem jen já. Ostatní zůstali venku. Vevnitř to vypadalo hrozně. Krabičky s léky byly poskládány ve velikých bílých skříních. Uprostřed ordinace stál stůl, kam odložil veterinář Bucka. "Bohužel," řekl veterinář a vzdychl si "Tato choroba léčit nejde. Totiž - já jí nezvládnu léčit. Musíte jít do města parku,
do lékárny, možná tam něco bude." Vyšla jsem s Buckem ven. "Tak co?" ptala se Maja. "Ani se neptej. Musíme do města pro léky" Black zvedl hlavu. "Jako do světa lidí?" kývla jsem. "Jo!"
Došli jsme až k území lovné zvěře. Black s Majou lovili a podařilo se jim nalovit pro naší smečku 2 jeleny a 3 ptáčky. Brita, Besi, Sára a Mára poprvé ochutnali maso. A řeknu vám : nic jim prý zatím více nechutnalo. Pustili se do masa a brzy odlezli s plnými bříšky. Buck maso neochutnal a já si vzdychla. Lehla jsem si až k němu a obtočila kolem něj ocásek…

Po probuzení jsme šli opět do parku. Všichni až na Bucka šli za mnou. Povzdechla jsem si a zakvičela na psí výpravu, že si ještě na chvíli odpočineme. Lehla jsem si vedle Bucka. Buck se v tu chvíli postavil. "Hele, hele, hele!!!" vykřikla jsem a vylítla na všechny 4 tlapky. "Bude chodit!" vydechl Black. Vážně. Buck udělal první krůček…, druhý…, třetí…., a pak vysíleně upadl. "On udělal první krůčky!" křičela jsem radostně. "Zvládneme to" ozval se podivný hlas za námi. Otočila jsem se. "Odchytová služba!" vykřikla Maja a utíkala pryč. Jí ale chytli jako první. "Utečte!" křičela, ale to začali chytat Taru, Míšu a Péťu. Bylo jich pět. Nás 13. Pak hodili obojek na mě. Zaryla jsem drápy do země. "Blacku, uteč!" vykřikla jsem. Black stál jako opařený. "Každá buňka v těle mi říká, abych tě tu nenechával!" křičel Black a já znovu křikla "UTEČ!" Black stál a pak se vrhl na jednoho člověka. Zakousl se mu do ruky. Člověk zařval a pustil mě. Odhodil Blacka a přišlápl tyč, na které byl obojek, ve kterém jsem měla hlavu. Obojek mi trhl s hlavou a já vykvikla. Black se otočil. Výraz znechucenosti mu zkrabatil nos. Opak se opět vrhl na člověka. Zakousl se mu do nohy.Člověk ho chytil za kůži za krkem a odhodil. Black spadl na zem a zůstal ležet. Snažil se zvednout. "Rito," křičel z plných plic. Tlapka mu nedovolovala se zvednout a Black při každém pokusu skučel bolestí. Zvedla jsem hlavu. "Vyřiď všem v útulku, že…" pak spadl. Ležel na bolavé tlapce a zašeptal "Na ně budu čekat… pokud to přežiju…" Snažila jsem se vytrhnout se z obojku. "BLACKU!" křičela jsem, ale pak mě chytli a hodili do kotce k Besi a Britě. Pak zavřeli dveře svého auta. Sára se odvážila zeptat. "Co s náma bude?" pokývala jsem hlavou. "Naše poslední setkání bude v útulku. Pak se už asi nikdy neuvidíme…" Maja kývla a zavyla. "Přátelé, tohle je konec. Už nikdy se nesetkáme…."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama