... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : území vlků

7. listopadu 2010 v 18:06 | Besi |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady

Území vlků :

Když jsme se tak procházeli po lese a dýchali ten vzduch, začli jsme být unavení. Už jsme šli 24 hodin v kuse a unavovalo nás to. "Tak si tu dáchneme.." Řekl Buck a dokulhal pod veliký stromek. Štěňátka poskakovala a pak sebou plácla do kapradí, kde si spokojeně hrála. Maja přišla až k nim a řekla si, že jim poví pohádku, aby ve strašidelném lese usnula…
Sedla si ke kapradí a začla vyprávět :
"Jednoho dne, v poledne se fence Ritě narodilo 5 štěňat," Buddy jí v tu chvíli přerušil : "Rita a 5 štěňat? To jsme přece my!" "Drž čelist" sykla Maja, Buddy bojácně přikrčil a Maja pokračovala : "A ta štěňata se ze začátku ani nijak nejmenovala. Rita se později rozhodla, že jim dá jména : Rusty, Buddy, Tara, Jarka a Jack" Rusty se stočil do klubíčka a zvedl hlavu. "Dotaz! Proč Jarka a Jack, proč mé jméno, když Ritě se narodila štěňata.." "Ticho tady!" zavrčela Maja a pokusila se pokračovat. "To poslední, tedy Jacka nikdo neměl rád. Často ho od sebe odstrkovali. Jednou Jack řekl Ritě, jak se k němu sourozenci chovají a ta mu řekla : "Musíš dělat, že ti to nevadí. Být neustále usměvavý a milý." A tak se taky stalo. Sourozenci začli mít Jacka rádi…" Maja si vzdychla a blaženě řekla "Nakonec vám štěňata řeknu, že jsem vám prozradila nepravdivou blbost…" Otočila se a lehla si vedle Bucka…

Druhý den jsme vyrazili prozkoumat okolí. Štěňata jsme nechali s Buckem a s Majou. Pak jsme se vydali na cestu. Já, Black a Sandy jsme se šli podívat, jak to tady v okolí vypadá. Přešli jsme paseku na konci lesa a vstoupili do druhého lesa. Slyšeli jsme tam vlky. Začenichala jsem. Cítila jsem vlčí pach, tak jsme se schovali do křoví a vlky sledovali.Za křovím stál bígl. Vypadal jako Rita, ale ta je přece již nějakou dobu mrtvá. Bígl se přikrčil a zavrčel. Plížil se jako kočka až k zajíci a když byl metr od něj, skočil. Ještě nikdy jsem neviděla psa, aby se pohyboval tak mrštně. Poté s uloveným králíkem zvedl hlavu. Sandy kýchnul. Pes se otočil, pustil králíka a výhružně zavrčel. Přibližoval se ke křoví a pak do něj skočil. "Psi… špehovali mě psi… Já si to myslela!" vrčela ta fena a my opatrně couvali. "Víš, že špehovat vlky se nevyplácí?" Otočila jsem se na Blacka a když jsem viděla jeho výraz, došlo mi, že myslí na to samé co já. Ta bíglice má asi o kolečko míň. Bíglice skočila na kámen, který byl před náma a výhružně zavrčela… Sandy se naklonil dozadu a podíval se bíglice do očí. Bíglice v tu ránu zavyla. Ozvalo se druhé zavytí a v tu ránu se kolem nás začli sbíhat vlci. "To jsme v pěkný boudě…" Ozval se Sandy a já kývla. Veliký, bílý vlk přišel až k nám a skočil na Sandyho. Druhý, černý skočil na Blacka a Ta bíglice skočila na mě. Ostatní vlci nás s posměchem pozorovali. Zahryzla jsem se feně do zadku, ale ona se mi vytrhla, převrátila mě, předníma packama se mi postavila na hruď a zakousla se mi do krku. "Za to špehování zaplatíš, ty hloupá čubo…" vrčela a já se na ní podívala. "A co ty? Ty snad nejsi fena?" dělala, že neslyší a pak ještě víc stiskla mé hrdlo. "Poslední přání?" zeptala se a pak si odfrkla "To přání : nech mě žít nepočítám" Zaskučela jsem. Mám jedinou možnost. "Mé přání je, udělat s tebou maličký rozhovor…" řekla jsem a spiklenecky na ní mrkla. "Rozhovor? Jen tři otázky. Pak zemřeš" zavrčela a já kývla. "Jmenuješ se Rita?" zeptala jsem se a fenka se na mě nevěřícně podívala. "Jsi nechutná… Jak tohle děláš?" řekla a uplivla si. "Takže ano…" řekla jsem a
přemýšlela nad tou druhou otázkou. "Byla jsi dřív velitelka?" Rita kývla a spadla jí čelist. "B…Besi?" zvedla jsem hlavu. "Rito, tak ty nejsi mrtvá?" Rita zavrtěla hlavou. Pojď, musíme zařídit aby holub nezabil Sandyho. "Prosím?" zeptala jsem se a Rita se zasmála. "Náš vůdce smečky. Jmenuje se Bílý Holoubek" vyprskla jsem smíchy a Rita se přidala, ale pak zvážněla. "Ale kousat teda umí…" Polkla jsem. "Pojď, musíme ho zachránit…" vykřikla Rita. Když jsme se k němu blížily, Rita se přikrčila, jako když chtěla lovit toho králíka. Opatrně postupovala a pak skočila. Strhla ho ihned k zemi a zahryzla se mu do hrdla, jako předtím mě. "Ty zrádce!" řval bílý vlk a vytrhl se Ritě. Radši utekl. Sandy se oklepal. Naštěstí se mu nic nestaklo. Blackovi taky ne a tak jsme se pomalu vydali zpátky. Sice jsme celý les neprošli, ale našli jsme něco důležitého : Ztraceného člena….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama