... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : Žárlivý Sandy

21. listopadu 2010 v 11:07 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady


Žárlivý Sandy



"To se mi snad jenom zdá…" vrčel Sandy. "Už máš dvanáct štěňat! Jak se o to chceš postarat?" klidně jsem máchla prackou. "Klídek, klídek… Sandy já to zvládnu, navíc Tara a spol. už dlouho chodí a všechny štěňata z toho prvního vrhu jsou naprosto samostatná!" Sandy zvedl hlavu. "A kdo je naučil samostatnosti?" Ironickým pohledem jsem ho změřila. "Oni se sami naučili být samostatní…" Sandy se posadil a olízl si tlapku. "A čí vlastně jsou? S kým jsi je měla? Proč jsi je neměla s někým ze smečky?" Obrátila jsem oči v sloup. "Byl to.. domácí pes…" Sandy vykulil oči. "Si ze mě děláš vohon, ne?! Ty, která nenávidí mazlíčky nechá nějakého vořecha aby…." Nenechala jsem ho doříct. Rychle jsem to zamluvila. "Milovali jsme se… Pak onemocněl… a odjel k veterináři… Je to už dávno… A já… už asi nežije… říkal že jde na injekci… a možná bude jeho poslední…." Sklonila jsem hlavu, aby moc psů nevidělo, že mi kapou slzy….Sandy se postavil a dodal "Ale stejně, proč nenávidíš mazlíčky teď, když jsi jednoho předtím milovala?!" "Je to jiný rod!" zavrčela jsem a pohledem /jako bys to nevěděl/ jsem si Sandyho prohlídla. Ten přikývl a zavrčel "Stejně je nespravedlivý, že ty si tady můžeš adoptovat koho chceš, štěňata máš s každým vořechem a mě zakazuješ se jen podívat na tu fenku z Jetelové ulice." "Jsi na to ještě mal.. mladý" vypískla jsem a to Sandy začal zase s tou samou písničkou, jako nedávno. "Já vám ukážu kdo je mladej! Teď mě už vážně nikdy neuvidíte!" Vykřikl a vydal se směrem k jetelové ulici. "Sandy, ne!" křičela jsem a rozběhla se za ním. Sandy ale zavrčel přes rameno a já na místě usedla a pozorovala ho. "Počkej, ty se vrátíš hned jak to půjde" řekla jsem si…

Pak jsem uviděla, jak Sára běhá za Besi a Marek za Britou. No jo! V té hádce asi začaly dělat první krůčky! A já je propásla… Buck stále ležel, hlasitě dýchal, sípal a občas kýchl. Né, tohle není dobré znamení… Pak se postavil. "Choď, choď!" kňučela jsem radostně. Buckovy tlapky se roztřepaly a Buck upadl na zem. Smutně jsem zavyla…Pak jsme šli hledat Sandyho… a domov, ve kterém můžeme zůstat navždy. Bucka nesla Maja, já nesla Britu (protože byla každou chvíli unavená) a Black nosil Besi. Buck mi dělal stále větší starosti…

Sára a Mára poskakovali kolem mě a Sára se zeptala : "Proč strejda Sandy utekl, Rito?" Vzdychla jsem si a posadila se. "Víš… Občas jsou věci trochu jinak než chceme. A Sandy se trošku urazil, on je totiž pořád tak náladový. A on žárlí, že já mám 12 štěňat a on ani jedno…"
Mrkla jsem na ní a Sára se usmála… "Najdeme ho?" zeptala se po chvilce ticha a já zabrzdila. "Sáro… Já… já asi nejsem dobrá máma… Sandy chce žít svůj vlastní život, proto utekl… A myslím, že nemá cenu ho hledat… Hledáme přeci domov!"
Zaslechli jsme zapištění. Black vykřikl. "Právě jsme přeskočili hranici /území krys a potkanů/" Pak mi to došlo. To byl ten strom! Přeskočili jsme ten spadlý strom a jsme tady. Všichni věděli, jak jsou krysy nebezpečné, zvláště pro štěňata. Dali jsme se do běhu, ale jen tak přeběhnout 12 hektarů, to není jen tak. Mára zavyl a vrhl se na jednu krysu. S mrtvou krysou v hubě pak utíkal pryč a krysí ocas ho občas pleskl do očí. Položila jsem Bucka a Maja se před něj postavila. Ulovila jsem další dvě krysy. V tu chvíli se jedna z krys vrhla na Bucka. Maja jí odhodila stranou. Ze zadu jí kousla jiná krysa. Maja ztuhla, vykulila oči, zařvala, vzala Bucka a odkulhala pryč. Na poměrně klidném plácku jsme jedli. Brita s Besi přišly ke mně a přicucly se. Maja položila Bucka a začala se ošetřovat. Buck se postavil, nohy se mu zavlnily jak rosol a pak opět upadl. A zůstal ležet. To štěně kvičelo… a doslova MRZLO
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mafufík mafufík | Web | 21. listopadu 2010 v 11:11 | Reagovat

To je jedno podle tebe abys byl zas na 1 místě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama