... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Prosinec 2010

Vánoční speciál o zdobení stromečku

30. prosince 2010 v 13:49 | Rita
Je po Vánocích, ale i tak to sem dávám =) Hledali jsme nový domov, teď mám chvíli času, než mě štěňata zase budou volat, tak je to tady :


PzM : Vánoční speciál


Otočila jsem se na jedné tlapce. Za keřem se mihnul pár lidských noh. Rozhrnul keř. "Ták tady jsi!" vykřikl ten člověk a pomalu se ke mně přibližoval. Začala jsem couvat, i když bych po něm nejraději vystartovala. Měla jsem chuť něco zabít… "Neboj se… Nikdo už ti neublíží…" šeptal. Obcházel mě v kruzích a stále se přibližoval. "Díky, letos taky ne… Mám smečku!" rozběhla jsem se pryč. Po několika metrech jsem zastavila. "Ach ne, dohání mě!" Vběhla jsem na mýtinku, kde celá smečka odpočívala. "Pomozte mi! Už zase mě honí!" vykřikla jsem. Když se s vrčením zvedla Maja, začal pomalu couvat. Pak zvedl vodítko nad hlavu a zaječel : "Teď mi to možná nevyšlo, Rito, ale příště už budeš moje!!!" a s těmito slovy se dal na útěk. "Zase si tě chtěl osvojit?" ptal se Black a já zběsile kývala hlavou. "Jako každé Vánoce…"

Rozhlédla jsem se po mýtince. Dopadaly na ní sněhové vločky a mýtinka se křišťálově leskla. "Ani zde nemůžeme zůstat?" zeptala jsem se otráveně. "Ne, Rito. Ani zde. Musíme najít pořádné sídlo…" zavrčela Maja. Sklonila jsem hlavu. "Tak… to je mi líto.." Black se otočil a zavrtěl ocáskem. "Ale můžeme si ozdobit stromeček!".

Vplížili jsme se do města, které od nás bylo asi 500 metrů. Všude hrály Vánoční koledy, lidé zpívali u obrovského stromečku a někteří přenášeli dárky do domečků. Děti pobíhaly po náměstí a vesele se koulovali. "Jo… tohle je krása.." zasnila se Maja. Všichni jsme se na ni zvídavě podívali. "Vánoční cukroví. Na Vánoce se peče cukroví a když jste domácí pes, dostanete alespoň kousek! Nenajde se tak šikovná panička, aby jí ani kousek cukroví neupadl na zem…" Maja šťastně vzdychla a Black pokračoval. "Vůně… Ještě lepší než vůně fenek. Vůně roztavené čokolády, vůně čerstvého jehličí, vůně vanilky… a vůně balícího papíru." Pokračovala jsem. "A dárky… Lidé si navzájem dávají dárky a pejskové vždycky taky něco dostanou! Třeba oblečení, nebo pelíšek, hračku, nebo pamlsky…" všichni jsme omámeně vzdychli a pozorovali, jak se na nebi objevují první hvězdy… "Neblbněte!" ozvalo se za námi. Otočili jsme se. Stála tam štěňata a Tara naštvaně vrčela : "Chcete se stát domácími mazlíčky? Ale s těmi celý život bojujeme!" Uznali jsme za pravdu a opatrně se vplížili do řeznictví. Když jsme čumákem otvírali dveře, zarazila jsem se. "Co se děje?" zeptal se Black. "Víš… já nemůžu… je štědrý den a já vím, že stromeček, který má ozdoby z hovězího a řetěz z párků vypadá lákavě, ale… je štědrý večer! Lidi si mají dávat dárky a ne krást!" Maja se zarazila, ale pak znovu zavrtěla ocáskem. "Vždyť my nebudeme krást! Oni nám ty buřty dají!" Vešli jsme do řeznictví. Jistě víte, co se stalo. Hodili po nás botou a vyhodili. Když jsem ale vešla znovu a nasadila prosebný výraz, plátek hovězího masa mi dal. Vyštěkla jsem a vesele se rozběhla ke smečce. "Máme jen jeden!" vykřikla jsem nakvašeně a všichni pejsci jen smutně vzdychli. Rozhodli jsme se tedy, že se pomalu vrátíme na náš palouček. Opatrně jsem vyskočila na jeden okenní parapet a zahleděla se dovnitř. Děti vesele rozbalovaly dárky.


Přišli jsme na mýtinku a já zklamaně obtočila ocásek kolem tlapek. Moje smečka ale začala výskat radostí. Stromeček byl ozdobený. Zahleděla jsem se do dálky. Dospělá osoba odcházela se dvěma dětmi, které křičely : "A mami? Myslíš, že budou mít zvířátka z toho stromečku radost?" Pohlédla jsem na stromeček. Na některé větvi visely buřty, na jiných ovoce a na jiných zelenina. Pustila jsem se do okusování buřtu. Vesele jsem si povzdechla. "Ano… Tak tohle jsou ty nejlepší Vánoce, které jsem zatím prožila…"

PzM : Náhlý boj

28. prosince 2010 v 14:40 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady
13. díl pejsků z Mazlova tady
14. díl pejsků z Mazlova tady
15. díl pejsků z Mazlova tady
16. díl pejsků z Mazlova tady
17. díl pejsků z Mazlova tady (Tento)

Náhlý boj :

Šťouchla jsem do Blacka čumákem. Black zasípal. Pak si odkašlal a zvedl hlavu. Vypadal dost divně. "Rito… Já žiju!" vykřikl a olízl mě. Izugari se k nám seběhla. "Boj skončil!" Oznamovala nám radostně, ale brzy smutněji dodala : "Ale né na dobro. Krvavý si hojí rány. Zítra na nás zaútočí.. Znovu." Pak se na Blacka podívala. "Žiješ? Dal ti pěkně do těla, co?" Black přikývl. Izugari si ustlala na Blackovi a oba usnuli.. Když se Black probudil, všiml si, že vedle Izugari leží štěňata. Black se zvedl a opatrně přišel až k nim. Byly 2. Jedno mělo masku jako Black, druhé jako Izugari. "Jsou nádherná!" vzdychl Black a pak dodal. "Tyhle už neopustím.." Izugari mu olízla čumáček. Black si vzdychl a lehl si vedle štěňat. Ta se sunula přímo k němu. "Tý pse, oni mě mají rádi!" vykřikl Black a dal jednomu štěňátku psí pusu na hlavičku. Pak jsme slyšeli nepřátelské vrčení. Izugari utíkala odklidit štěňata a postavila se do bojové pozice. "Neomrzelo tě to?" zavrčela. Bílý vlk jí odpověděl naštvaným odfrknutím. Když se Krvavý začal prát opět s Blackem, naštvala se. Vrhla se na něj a svalila ho na zem. "Jsi tak zlomyslná!" vrčel Krvavý. "A jaká bych měla být?" zeptala se Izugari. "Měla bys být na mě hodná!" vrčel stále Krvavý. "A proč! Nikdo si nezaslouží takového vůdce, jako jsi ty!" zařvala Izugari, čímž odstartovala ještě větší bitku. "Tak to jsi podělala, dceruško!" Zavrčel Krvavý a zahryzl se do Izugari. Stín se do Izugari zahryzl... Izugari se na chvíli zasekla. Stála tam, jakoby zmrzla, ale pak se otočila a skočila na Krvavého. Všichni se přestali rvát a pozorovali 2 bílé vlky, jak se perou. Stín držel v tlamě ocas Izugari a málem jí ho ukousl, naštěstí vyrval jen pár chlupů. Ta se otočila a zaryla tesáky do nohy svého otce. Držela a držela. Nechtěla pustit. Když se jí Krvavý vytrhl, skočila na něj, ale on stačil uskočit. Drápy tedy sedřela trochu kůže. Toho využila a rvala zuby oslabený bok. Krvavý stěží ovládal bolest. Bok měl rozdrásaný do krve. Krev mu tekla z celého těla v malých pramínkách. Když na něj Izugari skočila a trvala srst na hřbetě, oklepal se. Izugari toho ale využila a zahryzla se Krvavému do chlupů na hrudi. To ho naštvalo. Chytil Izugari pod krkem a vší silou jí odhodil pryč. Bohužel Izugari sebou mrskla o strom a zůstala ležet. Black se naštval. "Ty potvoro! Ty zdivočelej vrahu.. ty Krvavej stíne!!" Blackovi docházely nadávky. Stín zavrčel. "Zasloužila si to! Spikla se proti nám!" Black na stína skočil a během minuty ho zabil. Pak utíkal za svojí láskou. Jemně do ní šťouchal čumákem. "Lásko?" Vlčice zavrtěla slabě ocáskem. "Co potřebuješ, Blacku?" Stěží přemáhala bolest. Ležela v obrovitánské kaluži krve. "Izugari já… éh… chci ti to říct tady před tolika psy, protože já…" nemohl najít ta pravá slova. "Blacku rychle! Nemám moc času…" zašeptala Izugari. "Já tě miluji. A milovat budu.." povzdechl si Black. "Budoucí čas neexistuje, Blacku… umírám…" řekla smutně Izugari. "Ale Izugari, to nesmíš!" vykřikl Black. Izugari Zavřela oči. "Možná to bude lepší pro nás všechny…" odmlčela se. Trochu se zavrtěla. "Ještě něco, Blacku.." řekla a dala mu vlčí pusu. Pak jí najednou klesla hlava. Black začal brečet. "Né Izugari! To nesmíš! To mi nesmíš udělat! Miluju tě! Nééééééééééééééééééééééééééé!!!!"

Black ♥ Izugari??

28. prosince 2010 v 14:30 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady
13. díl pejsků z Mazlova tady
14. díl pejsků z Mazlova tady
15. díl pejsků z Mazlova tady

Black ♥ Izugari??


Ráno se Black probudil první. Zavrtěl se, čímž vzbudil i Izugari. Oba dva se postavili na 4 nohy, protáhli se a
utekli do lesa. Asi po hodině se vrátili. Black držel v tlamě laň a Izugari 2 zajíce. Celá naše smečka se pustila do laně a do zajíce, kterého nám Izugari věnovala. Izugari po jídle začala olizovat své tělo od teplé krve. Black odběhl. Vrátil se a v tlamě držel temně rudou růži. Položil ji před Izugari a ucouvl. Izugari očichala růži a pak slabě zavrtěla ocáskem. "Blacku, mám svoji vlastní smečku…" řekla a s úsměvem se na nás otočila. "Můžu vás s ní seznámit" přikývli jsme. "Jen tak mimochodem, nerýpejte do Krvavého…" Marek se rozklepal. "Prosím?" Izugari dlouze zívla. "Vůdce smečky.. Krvavý stín… jako já jsem Bílá kráska., on je Krvavý stín… A jako já jsem Izugari, on je Gorroto… Ale spíš mu říkají Krvavý. A je to můj otec… Moje matka se jmenuje Zlatá hvězda, ale někdo jí říká Tylus…" Sára vyprskla smíchy. "Tylus? To je jméno pro fenku?" Izugari kývla. "Jééé" řekl přitrouble Black a usmál se. "Jen tak mimochodem, Gorroto je Baskitsky nenáviděný a Tylus je Malajsky upřímná" Black naklonil hlavu na stranu. "A proč má tvůj otec a ty Baskitské jméno a tvoje matka Malajské?" Izugari pokrčila rameny. "To nevím…"

Došli jsme k vlčímu táboru a šli jsme přímo za Izugari. Z vysoké skály seskočil Bílý vlk. "Přivedla jsi vetřelce, Krásko…" zavrčel a Izugari se přikrčila. "Jsou to mí přátelé, otče…" Gorroto zavrčel. "Ať máš přátele nebo ne, do našeho klanu nesmí ŽÁDNÝ vetřelec!" Bílý vlk přišel až ke mně. Zadíval se mi do očí. Chvíli mě pozoroval a pak zavrčel. "TY!"
nechápavě jsem se na něj podívala. "Já. No a co?" řekla jsem klidně. Gorroto zavrčel. "Ty! Ty jedna pitomá chlupatá domácí koule! Ty bys tu teď mohla být, ale nejsi! TY jsi nakonec bojovala proti nám!!!" Pokývala jsem hlavou. "Áááh, tak Bílý holoubek povýšil na Krvavého stína, jo?" Vyjel po mně, ale Izugari ho zabrzdila. "Ty Ritu znáš?" zeptala se. "Jasně, ale to jsem ještě neznal tvojí matku. Jsou to tři roky!!" zavrčel vlk naštvaně. Pak slizkým hlasem dodal : "Zavřete je do věznící jeskyně…" Izugari po něm vyjela. "To by můj otec neudělal!" Krvavý se po ní ohnal. "Tak to si piš, že udělal! Jsem vůdce týhle smečky a můžu si dělat co chci!" Izugari začala vrčet. Netrpělivě se klepala. Pak vyskočila, dopadla na Krvavého a zakousla se mu do zad. "Boj, místo věznice!" zařvala. Gorroto se oklepal. "Dobře. Chceš boj, máš ho mít!" zařval na celý tábor a všichni vlci se seběhli kolem nás…. Stín utekl od Izugari a nabíral rychlost. Utíkal přímo na nás. Skočil po Blackovi, čímž ho srazil na zem. Black jen zděšeně kvíknul. "Blacka ne, otče. Vezmi si mě!" vykřikla Izugari. Pomalu kráčela až k Gorrotovi.
Ten jen zavrtěl hlavou. "Nechci tebe. Chci zabít tohohle vořecha!!!"

Izugari zděšeně přiběhla k nám. Celý klan se plížil na nás a pomalu nás obkličoval. Izugari přistála obrovským skokem před námi. "Nechte je být!" zavrčela, což jednoho z vlků dost naštvalo. Všichni se vrhli na zbytek naší smečky a začli se s námi rvát. Ohlédla jsem se po Krvavém. Vyloženě si liboval v boji s Blackem. Držel ho pod krkem. Stačilo jediné skousnutí a Black by zemřel. "Blacku, ne!" vymotala jsem se z boje a běžela ke Krvavému. Blackova srst se pomalu zabarvovala do červena a hyzdila mu masku na hlavě ve tvaru srdce. Když byste se podívali blíž, zjistili byste, že krev rozděluje Blackovo srdce tak, že to vypadá, jako kdyby bylo zlomené. "Rito… Zabraň, aby Izugari… zemřela…" štěkal křečovitě Black. Krvavý pořádně stiskl Blackův krk. Black začal zuřivě kopat nohama. Pak bolestně zakvičel a ochabl. Krvavý pustil Blackovo bezvládně tělo.. "Ne! Blacku, to mi nesmíš udělat!!" krev vytékala z Blackova těla. Black se ale nepohnul. Nemrskl ocáskem, nenadechl se. Sklonila jsem hlavu. "Promiň… Blacku, tohle je jen moje vina…" šeptala jsem zahanbeně. Do Blackova kožíšku skápla slza… Moje slza.

PzM : Bílá kráska v akci :

10. prosince 2010 v 18:19 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady
13. díl pejsků z Mazlova tady
14. díl pejsků z Mazlova tady

Bílá kráska v akci


Black se probral. Okamžitě jsme mu oznámili, že ustoupíme, protože ta vlčice nás chce zabít. Black na nás chvíli vyděšeně koukal, ale když zjistil, že si z něj neděláme srandu, odešel s námi hledat nový domov. Přivítání v tomto území nebylo dvakrát příjemné….

Probudil mě Black. Kvičel, běhal po loučce, kterou jsme si našli a jen tak pořvával. Vrazila jsem mu facku se slovy, že nebude budit smečku. "Rito, ta fena mě pokousala!" vykřikl Black a olízl si tlapku. "..A dost to bolí! Asi se nás bojí…" Přemýšlel nahlas Black. Rozhodla jsem se, že Blacka nechám přemýšlet, smečku spát a poodejdu pár metrů a ulovím si toho krásného bažanta, co tam tak stojí… Přikrčila jsem se. Zhoupla jsem se z nohy na nohu a temně zavrčela. Pak jsem vyběhla k bažantovi. Těsně před ním jsem prudce zabrzdila
a zaposlouchala se. Právě tady někdo zařval! Bažant mezitím uletěl. Slyšela jsem tesknou vlčí píseň. Byla v nějakém cizím jazyce, ale rozuměla jsem slovům "smutek, láska, můj, konec a… a smrt." Nevím kdo o kom vyl, ale později mi to začalo docvakávat. Ten, kdo vyl byl velmi těžce zraněn. Doběhla jsem na louku. "Smečko! 10 m odtud vyje zraněný vlk v cizím jazyce! Musíme mu pomoct!" Maja zvedla hlavu. "Pomáhat nepříteli? Jsi spadla na vocas, ne?" Vzepjala jsem hruď. "Dělejte si co chcete! Tomu vlkovi nezbývá moc hodin! Pokud ho včas nezachráníme, nepřežije!" uslyšela jsem za sebou ťapkání. "Rito?" otočila jsem se. Stál za mnou Black. "Ty jsi náš vůdce a my tě budeme poslouchat!" zařval a otočil se na naší smečku. "Nemám pravdu?" Smečka souhlasně zašuměla a všichni se rozeběhli za mnou…

Na zemi ležela vyčerpaná bílá vlčice. Žalostně vyla. Black se na ní podíval a pak omdlel. "Zatracenej pes, musí omdlévat vždycky když…" nestačila jsem doříct. Zalapala jsem po dechu a střídala pohled z Blacka na vlčici. "Vy dva!?" zeptala jsem se nechápavě a odtáhla Blacka kousek dál. Přišla jsem k vlčici. Seděla na kamenné stráni, tlapku měla vykloubenou a zaklíněnou mezi dvěma kameny. "Ne, neubližujte mi, jsem oslabená!" kňučela, když jsme k ní přišli. "Chceme ti pomoct." Řekla jsem a kývla na Maju. Ta se rozběhla za mnou a pomohla mi uvolnit vlčí tlapku. "Petro… Přines do tohohle kalíšku čistou vodu, kousek odtud je studánka…" řekla jsem a podívala se na vlčici. "Jsi volná. Ale počkej tady. Za chvíli přiběhne Petra s vodou a já ti něco ulovím!" a rozběhla jsem se lovit. Po nějaké době jsem se vrátila s králíkem a bažantem. Povídali jsme si s vlčicí o době zranění a Blacka jsme nechali nerušeně snít J. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptala jsem se po představení své smečky. "Jsem bílá kráska, ale všichni mi říkají Izugari, což je Baskitsky krásná." Izugari vyskočila na všechny 4
tlapky a otočila se na nás. "Ráda jsem vás poznala! A promiňte, že jsem na vás vrčela, to víte, tohle je naše teritorium." "Naše?" vyhrkla Maja, "takže vás tu je víc?" Izugari přikývla. Pak odskákala pryč. Náhle prudce zabrzdila. "A kdo je tohle?" zeptala se a Šťouchla čumákem do Blacka. "To je Black!" vykřikla Sára a Izugari do něj znovu šťouchla. "Je….krásný!" vydechla a v tu chvíli se Black probudil. "Ty taky… Zašeptal zasněně Black, ale pak mu došlo, jak je všichni udiveně pozorujeme. "Nechtěla jsem tě kousnout, Blacku, promiň… Bránila jsem se…" řekla se skloněnou hlavou. Black pochopil a olízl jí čumák. Společně jsme odešli do její jeskyně. Pustila nás tam. Black jen vzdychl a usnul s hlavou položenou na hřbetu Izugari.

Izugari :
Izugari
Nebo tady :
Izugari

PzM : Ostrov Wolfík

10. prosince 2010 v 18:15 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady

Ostrov Wolfík


"Blacku… Blacku, hlavně dýchej…" šeptala jsem a ustrašeně pozorovala Blacka, jehož tlapka stále víc krvácela. "Co jsi sakra dělal?" ptala jsem se, když jsem se snažila krvácející tlapku dostat z ocelové pasti. "A kde jsi byla ty?" Ptal se Black. Zahleděli jsme si do očí. "Blacku. Já tě zachráním… Řekla jsem a snažila otevřít čelisti obrovské pasti. Blackova tlapka už byla dost nateklá. "Kruci, pokud nenajdu pomoc, Black vykrvácí…" říkala jsem si a přemýšlela. "Co asi dělá ten Sandy? A co Maja? A štěňata???"
Vyrušil mě ostrý výstřel. Přitiskla jsem se na Blacka a zavřela oči. "Blacku, teď jsme v pěkný bryndě!" Black kývl. Cítila jsem tlukot Blackova srdce. Tlukot byl stále tišší a tišší. "Blacku! Ty mi nemůžeš umřít! Jsi moje jediná…" Sehnul se nad námi jakýsi člověk. Pohladil mě a odemkl past. Blackova nožka se uvolnila a Black vesele zaštěkal. "Rád jsem vám pomohl…" řekl a díval se za námi, jak pajdáme pryč. Když jsme byli dostatečně daleko, Black se mi podíval do očí. "Rito…" sklonil hlavu a zašeptal : "Zachránila jsi mi život…" přiblížil se ke mně a dotkl se mě svým čumáčkem. Pak jsme společně, pes vedle fenky, bok po boku odešli hledat ztracenou partu. Black stále kulhal, ale věřil, že vyhraje. "Mami!" ozvalo se najednou za plotem. Stála tam Míša a vedle ní stála Petra. Pomohla jsem jim se dostat za plot. "Ještě musíme najít Maju, Taru, Kaštánka, Rustyho, Buddho, Britu, Besi, Sáru a Máru!" vyštěkla jsem a rozběhla se směrem k útulku. Tam jsme viděli zbytek naší smečky, až na Britu, Besi, Sáru, Máru a Kaštánka. Opatrně jsme je osvobodili. Maja zneklidněla. "Co se děje, Majo?" zeptala jsem se a Maja vyhrkla : "Oni… on…" "Co se děje, Majo?! Kdo, co???" ptala jsem se a Maja vykřikla "Kaštánek je mrtvý!"

"Cože?!" vykřikla jsem a vykulila oči. Pak se mi zúžily do úzkých štěrbinek. "Rito ne… Nedělej to!" křičel Black, ale já skočila na prvního pracovníka v útulku, kterého jsem venku viděla. "Co jste udělali mému synovi?" Vrčela jsem a utrhla mu kus košile. Člověk se snažil zvednout, ale asi mu to nešlo, protože jsem mu stála na hrudi. "Rito, já ti to vysvětlím!" volala Maja a já zvedla hlavu. "Ano?!" zeptala jsem se. "Kaštánek… Měl dysplazii…" "Dysplazii? Co to sakra je?" vrčela jsem a Maja řekla : "To je to tvé množení se psy větších plemen! Ty nevíš, že dysplazii mohou mít velká plemena, když se jim zatěžují klouby?" zavrtěla jsem hlavou. Maja si vzdychla. "Já to zunám… Měla jsem jí, ale majitel mi jí nechal operovat… A jsem zdravá jako rybka!" Usmála jsem se, ale pak dodala : "Majo, musíme najít domov!" Otočila jsem se k útulku, jestli tam někdo z mých dětí není. "A kde je Brita s Besi?" zeptala jsem se. "Vzala si je jedna moc hodná paní, obě, prý aby se jim nestýskalo!" řekla Maja a přeskočila malý potůček, který rozděloval další území. Naštěstí stáli za potůčkem Sára s Markem, ale dostali facku za lekání rodiny. Pak jsem zvedla hlavu. "A jak se jmenuje toto území? Komu patří?" Black začichal. "Poblíž je vlčice…" všichni jme ho pozorovali. Black se podíval před sebe a vykvikl : "Bílá Vlčice!" chtěl utéct, ale nešlo mu to. Stál tam tak jak stál, před bílou vlčicí. Black se jí díval do očí. Vlčice naježila chlupy na hřbetě a zkrabatila čenich. Black jí pozoroval a pak s podivným vzdychem upadl. "Pokud okamžitě nevypadnete z našeho území, zabiju vás…" Vrčela vlčice. Odtáhli jsme vlka do obrovské jeskyně, kam se naše smečka pohodlně vešla. Pak jsme uslyšeli temné vrčení. "Tak vy si nedáte pokoj?" vrčela ta bílá vlčice. V tlamě držela králíka. Normálního králíka. Tara na ní vyjela s ohlušujícím štěkotem, a vlčice vykulila oči. Když jsem zavrčela i já, pustila králíka a plaše utekla....

PzM : Hon za Svobodou

10. prosince 2010 v 18:14 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady

Hon za svobodou


V životě bych neřekla, že s plněním povelů ve stylu : "Dej pac, sedni, štěkni" aj., budu mít takové problémy…

Když jsem opět smutnila nad ztracenou smečkou, došlo mi, že tohle vše je můj osud.
To, že jsem porodila 5 štěňat
To, že jsem se kvůli nim vydala na cestu za domovem,
To, že při jejich ochraně zemřel Buck,
To, že už asi nikdy neuvidím Blacka a Sandyho a vůbec celou smečku,
To, že jsem se po pobytu v útulku ocitla zde…
Ano, tohle je můj osud. Každý večer jsem svůj osud vyla hvězdám, každý večer jsem seděla nad mističkou konzervy a přemýšlela, co by bylo, kdybych byla teď se svojí smečkou. Každý večer jsem přemýšlela a sledovala hvězdy. Připadalo mi, že souhvězdí Velkého Psa má stavbu těla, jakou mě Buck, až jednou… Jednou jsem ho vážně ve hvězdách viděla. "Bucku! Pomož mi! Já nechci být tady… Pomož mi! Vrať se!!" Všichni psi z vesnice začali také výt a utvořili jsme koncert. Všimla jsem si, jak padá hvězda. Dopadla přímo na naší zahradu. Přišla jsem až doprostřed zahrady, kam hvězda spadla. Buck stál s vypnutou hrudí. "Bucku, já…" Buck zavrtěl hlavou. Zářil jako hvězda a nenechal mě dopovědět. "Rito… Jsem s tebou naposled… Už navždy zůstanu tam, kde jsem byl doteď… Rito… Nežádej mě o radu. Já ti neporadím…" "Ale proč ne, Bucku?" "Rito… Buď sama sebou. V tomhle ti nikdo nemůže poradit…" otočil se, že odejde. "Bucku, to nesmíš!" vykřikla jsem a v tu chvíli jsem si všimla, že kulhá. Odlehčoval zadní tlapku a měl na ní stále hadí kousanec. "Rito, jsem takový, jakého si mě pamatuješ…" řekl a já ironicky dodala "Jo, ale když jsi žil, tak jsi takhle nezářil…" Buck obrátil oči v sloup. "Ha, ha ha, Rito, to mě fakt pobavilo." Řekl a přišel až ke mně. "Rito. To, jestli chceš utéct musíš cítit…" dotkl se mého srdce a jeho čumák jakoby projel mým tělem. Pak dodal "tady…" Ušel pár kroků a naposledy řekl "Jsem jen v tvé mysli, Rito…" "Bucku, počkej!" vyhrkla jsem a rozběhla se za ním. Dotkla jsem se jeho čumáku. On se dotknul mého a pak zmizel… Navěky…. Navždy…. Na místo zvané : Duhový most…. V tu chvíli mi došlo, že to co mi nestačil říct, jeho slavná citace, kterou před smrtí nedopověděl a která zněla "Už od té doby co jsem tě potkal, jsem tě…" pokračovala slovem "miloval"

Druhý den mi bylo jasné, co chci udělat. Sjednotit zpět smečku. A tak jsem na procházce, jako kdysi, majiteli utekla. Daleko v lese jsem si překousla vodítko a běžela k útulku. Najednou jsem uslyšela zavytí. "Blacku?!" Rozběhla jsem se směrem, odkud zavytí přicházelo a naskytl se mi zoufalý pohled. Black ležel ve své vlastní krvi, byl vysílený a zadní packu měl zaklíněnou v pytlácké pasti…

úvodní video k pejskům z Mazlova

1. prosince 2010 v 20:49 | Rita |  Informace o pejscích z Mazlova

Toto video mělo být původně první na blogu, ale účet na youtube mám až teď, tak ho zveřejňuji až teď =)

Video si klidně zkopírujte na blog, ale uveďte zdroj :