... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : Hon za Svobodou

10. prosince 2010 v 18:14 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady

Hon za svobodou


V životě bych neřekla, že s plněním povelů ve stylu : "Dej pac, sedni, štěkni" aj., budu mít takové problémy…

Když jsem opět smutnila nad ztracenou smečkou, došlo mi, že tohle vše je můj osud.
To, že jsem porodila 5 štěňat
To, že jsem se kvůli nim vydala na cestu za domovem,
To, že při jejich ochraně zemřel Buck,
To, že už asi nikdy neuvidím Blacka a Sandyho a vůbec celou smečku,
To, že jsem se po pobytu v útulku ocitla zde…
Ano, tohle je můj osud. Každý večer jsem svůj osud vyla hvězdám, každý večer jsem seděla nad mističkou konzervy a přemýšlela, co by bylo, kdybych byla teď se svojí smečkou. Každý večer jsem přemýšlela a sledovala hvězdy. Připadalo mi, že souhvězdí Velkého Psa má stavbu těla, jakou mě Buck, až jednou… Jednou jsem ho vážně ve hvězdách viděla. "Bucku! Pomož mi! Já nechci být tady… Pomož mi! Vrať se!!" Všichni psi z vesnice začali také výt a utvořili jsme koncert. Všimla jsem si, jak padá hvězda. Dopadla přímo na naší zahradu. Přišla jsem až doprostřed zahrady, kam hvězda spadla. Buck stál s vypnutou hrudí. "Bucku, já…" Buck zavrtěl hlavou. Zářil jako hvězda a nenechal mě dopovědět. "Rito… Jsem s tebou naposled… Už navždy zůstanu tam, kde jsem byl doteď… Rito… Nežádej mě o radu. Já ti neporadím…" "Ale proč ne, Bucku?" "Rito… Buď sama sebou. V tomhle ti nikdo nemůže poradit…" otočil se, že odejde. "Bucku, to nesmíš!" vykřikla jsem a v tu chvíli jsem si všimla, že kulhá. Odlehčoval zadní tlapku a měl na ní stále hadí kousanec. "Rito, jsem takový, jakého si mě pamatuješ…" řekl a já ironicky dodala "Jo, ale když jsi žil, tak jsi takhle nezářil…" Buck obrátil oči v sloup. "Ha, ha ha, Rito, to mě fakt pobavilo." Řekl a přišel až ke mně. "Rito. To, jestli chceš utéct musíš cítit…" dotkl se mého srdce a jeho čumák jakoby projel mým tělem. Pak dodal "tady…" Ušel pár kroků a naposledy řekl "Jsem jen v tvé mysli, Rito…" "Bucku, počkej!" vyhrkla jsem a rozběhla se za ním. Dotkla jsem se jeho čumáku. On se dotknul mého a pak zmizel… Navěky…. Navždy…. Na místo zvané : Duhový most…. V tu chvíli mi došlo, že to co mi nestačil říct, jeho slavná citace, kterou před smrtí nedopověděl a která zněla "Už od té doby co jsem tě potkal, jsem tě…" pokračovala slovem "miloval"

Druhý den mi bylo jasné, co chci udělat. Sjednotit zpět smečku. A tak jsem na procházce, jako kdysi, majiteli utekla. Daleko v lese jsem si překousla vodítko a běžela k útulku. Najednou jsem uslyšela zavytí. "Blacku?!" Rozběhla jsem se směrem, odkud zavytí přicházelo a naskytl se mi zoufalý pohled. Black ležel ve své vlastní krvi, byl vysílený a zadní packu měl zaklíněnou v pytlácké pasti…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám "Pejsci z Mazlova"?

Ano, moc
Ano
Trochu
Moc ne
Ne
Vůbec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama