... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : Ostrov Wolfík

10. prosince 2010 v 18:15 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady

Ostrov Wolfík


"Blacku… Blacku, hlavně dýchej…" šeptala jsem a ustrašeně pozorovala Blacka, jehož tlapka stále víc krvácela. "Co jsi sakra dělal?" ptala jsem se, když jsem se snažila krvácející tlapku dostat z ocelové pasti. "A kde jsi byla ty?" Ptal se Black. Zahleděli jsme si do očí. "Blacku. Já tě zachráním… Řekla jsem a snažila otevřít čelisti obrovské pasti. Blackova tlapka už byla dost nateklá. "Kruci, pokud nenajdu pomoc, Black vykrvácí…" říkala jsem si a přemýšlela. "Co asi dělá ten Sandy? A co Maja? A štěňata???"
Vyrušil mě ostrý výstřel. Přitiskla jsem se na Blacka a zavřela oči. "Blacku, teď jsme v pěkný bryndě!" Black kývl. Cítila jsem tlukot Blackova srdce. Tlukot byl stále tišší a tišší. "Blacku! Ty mi nemůžeš umřít! Jsi moje jediná…" Sehnul se nad námi jakýsi člověk. Pohladil mě a odemkl past. Blackova nožka se uvolnila a Black vesele zaštěkal. "Rád jsem vám pomohl…" řekl a díval se za námi, jak pajdáme pryč. Když jsme byli dostatečně daleko, Black se mi podíval do očí. "Rito…" sklonil hlavu a zašeptal : "Zachránila jsi mi život…" přiblížil se ke mně a dotkl se mě svým čumáčkem. Pak jsme společně, pes vedle fenky, bok po boku odešli hledat ztracenou partu. Black stále kulhal, ale věřil, že vyhraje. "Mami!" ozvalo se najednou za plotem. Stála tam Míša a vedle ní stála Petra. Pomohla jsem jim se dostat za plot. "Ještě musíme najít Maju, Taru, Kaštánka, Rustyho, Buddho, Britu, Besi, Sáru a Máru!" vyštěkla jsem a rozběhla se směrem k útulku. Tam jsme viděli zbytek naší smečky, až na Britu, Besi, Sáru, Máru a Kaštánka. Opatrně jsme je osvobodili. Maja zneklidněla. "Co se děje, Majo?" zeptala jsem se a Maja vyhrkla : "Oni… on…" "Co se děje, Majo?! Kdo, co???" ptala jsem se a Maja vykřikla "Kaštánek je mrtvý!"

"Cože?!" vykřikla jsem a vykulila oči. Pak se mi zúžily do úzkých štěrbinek. "Rito ne… Nedělej to!" křičel Black, ale já skočila na prvního pracovníka v útulku, kterého jsem venku viděla. "Co jste udělali mému synovi?" Vrčela jsem a utrhla mu kus košile. Člověk se snažil zvednout, ale asi mu to nešlo, protože jsem mu stála na hrudi. "Rito, já ti to vysvětlím!" volala Maja a já zvedla hlavu. "Ano?!" zeptala jsem se. "Kaštánek… Měl dysplazii…" "Dysplazii? Co to sakra je?" vrčela jsem a Maja řekla : "To je to tvé množení se psy větších plemen! Ty nevíš, že dysplazii mohou mít velká plemena, když se jim zatěžují klouby?" zavrtěla jsem hlavou. Maja si vzdychla. "Já to zunám… Měla jsem jí, ale majitel mi jí nechal operovat… A jsem zdravá jako rybka!" Usmála jsem se, ale pak dodala : "Majo, musíme najít domov!" Otočila jsem se k útulku, jestli tam někdo z mých dětí není. "A kde je Brita s Besi?" zeptala jsem se. "Vzala si je jedna moc hodná paní, obě, prý aby se jim nestýskalo!" řekla Maja a přeskočila malý potůček, který rozděloval další území. Naštěstí stáli za potůčkem Sára s Markem, ale dostali facku za lekání rodiny. Pak jsem zvedla hlavu. "A jak se jmenuje toto území? Komu patří?" Black začichal. "Poblíž je vlčice…" všichni jme ho pozorovali. Black se podíval před sebe a vykvikl : "Bílá Vlčice!" chtěl utéct, ale nešlo mu to. Stál tam tak jak stál, před bílou vlčicí. Black se jí díval do očí. Vlčice naježila chlupy na hřbetě a zkrabatila čenich. Black jí pozoroval a pak s podivným vzdychem upadl. "Pokud okamžitě nevypadnete z našeho území, zabiju vás…" Vrčela vlčice. Odtáhli jsme vlka do obrovské jeskyně, kam se naše smečka pohodlně vešla. Pak jsme uslyšeli temné vrčení. "Tak vy si nedáte pokoj?" vrčela ta bílá vlčice. V tlamě držela králíka. Normálního králíka. Tara na ní vyjela s ohlušujícím štěkotem, a vlčice vykulila oči. Když jsem zavrčela i já, pustila králíka a plaše utekla....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama