... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Leden 2011

PzM : Válka

23. ledna 2011 v 10:49 | Rita |  1. Část

Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady - (Nový přírustek)
2. díl pejsků z Mazlova tady - (Cesta do nového domova)
3. díl pejsků z Mazlova tady - (Boj)
4. díl pejsků z Mazlova tady - (Území vlků)
5. díl pejsků z Mazlova tady - (Sandyho útěk)
6. díl pejsků z Mazlova tady - (Život bez Sandyho)
7. díl pejsků z Mazlova tady - (Kde jsou?)
8. díl pejsků z Mazlova tady - (Rita & Brok x Besi)
9. díl pejsků z Mazlova tady - (Pejsci)
10. díl pejsků z Mazlova tady - (Nová štěňata)
11. díl pejsků z Mazlova tady - (Žárlivý Sandy)
12. díl pejsků z Mazlova tady - (U veterináře)
13. díl pejsků z Mazlova tady - (Nový domov)
14. díl pejsků z Mazlova tady - (Hon za svobodou)
15. díl pejsků z Mazlova tady - (Ostrov Wolfík)
16. díl pejsků z Mazlova tady - (Kráska v akci)
17. díl pejsků z Mazlova
tady - (Black ♥ Izugari??)
18. díl pejsků z Mazlova tady - (Náhlý boj)
19. díl pejsků z Mazlova tady - (Nová láska)
20. díl pejsků z Mazlova tady - (Náhoda)

Válka :

Odkašlala jsem si. Petra se otočila. "Ano, mami?" zavrčela jsem. "Naše zákony přísně zakazují přátelství mezi domácími a divokými. Jsi blázen? Nebo se přidáš k domácím?" Petra se otočila na Bena.
Najednou vyběhl k pletivu velký pes. Byl to taky samec bordur colie. Srst měl naježenou a vrčel. Zatáhl Bena za ucho a zavrčel. "Co s ní máš?" Ben zavrtěl hlavou. "Já… Já nic!" Bordur colie se zasmála a pak zvážněla. "Jsem Collin. A pokud někdo z vás šáhne na Bena, dost si koleduje! Dnes ve 4 se zde sejdeme, abychom si něco… vyřídili!"
Neklidně jsme stáli před Benovým domem. Collin se přiřítil a vyštěkl. Začali se k nám blížit všichni psi z vesnice. "Zatraceně!" zaklela jsem a odnesla maličkého Pajdu a Aidu do bezpečí. Black stál nahrbeně před Collinem a vrčel. Najednou Collin kývl a všichni psi se vrhli na nás. Jen Petra vyběhla rychlostí blesku z boje a utíkala k pletivu. Ben prolezl dírou v pletivu a pozoroval boj. Něco si spolu šuškali. Pak se Ben vrhl do boje a zakousl se do Majy. Když mu došlo, že patří k nám, utíkal bojovat s jakýmsi šarpejem. Když jsem jednoho psa odhodila pryč, uslyšela jsem za sebou známé vrčení. Petra bojovala s Collinem! Collin ve volné chvíli sekl Maju do hrudi. Ta zavrčela a vrhla se na něj. Odhodila ho stranou, ale on se brzy zvedl a rozběhl se k Petře. Ta to nečekala. Collin ji kousl do nohy. Když se otočila, škrábl ji do boku a udělal ji na boku dlouhou, hlubokou jizvu. Petra vykvikla a otočila se na Collina. Zakousla se mu do kohoutku, ale Collin se jí vytrhl. Chytil ji pod krkem a naštvaně rval. Petra se nemohla bránit. Kvičela a kvičela. Collin ji pak pustil krk a když Petra vysíleně upadla, udělal ji alespoň další jizvu na noze. Petra se klepala, trhala sebou a kňourala. Přišla jsem k ní a olízla ji. "Petro?" Petra zvedla hlavu a slabě zavrtěla ocáskem. Přišel Ben a olízl ji. Petra sebou trhla a vykvikla. "Rito… přijmi Bena… do party.." pak zavřela oči.. Navždy. Vjela do mne zlost. Rozběhla jsem se a vrazila do Collina. Ten upadl na zem. A pak jsem uslyšela známý hlas. "Nech ho žít, bígle!" otočila jsem se. Stál nade mnou hrdě vztyčený labrador. Hleděl na mne a potichu vrčel. "Collinovi nikdy neublížíš! Pokud si to osobně nechceš rozdat… Se mnou!" Když jsem se labradorovi podívala do očí, viděla jsem v nich něco úžasného. Něco, co v očích normálního psa nevidíte… A divte se, ten pes byl Sandy! "Sandy!" vykřikla jsem a vrhla se na něj… Chtěla jsem ho obejmout. "Synu!" Sandy zavrčel. "Hejhejhej…Klídek. Já nejsem Sandy. Majitel mi říká Tesáku… a víš proč?" A pak se na mě vrhl. "Já jsem… Rita! Tvá matka!" vykřikla jsem. Labrador se mi zakousl do krku. "Má matka je mrtvá! Jsem čistokrevný labrador!" vykřikl a zahryzl se mi do nohy. "AU!" zařvala jsem a vyskočila na tlapky. "Jsem tvá matka! Jsem Rita! Pamatuješ?" Labrador
zvedl tlapku a obrovským seknutím mi udělal rýho od čumáku až po oko. Najednou jsem na to oko viděla rozmazaně… Zamotala jsem se a spadla na zem. Najednou jsem na to oko neviděla a druhé se taky pomalu zavíralo… Sandy se mi zakousl do krku a rval… a rval… a rval…. Cítila jsem strašlivou bolest… děsnou… a pak nic… Cítila jsem se lehce a šťastně… Necítila jsem jedinnou bolest…
Stála jsem v černém tunelu. A najednou jsem uviděla světýlko. Malé světlo, které mi sítilo na hlavičku. Utíkala jsem za ním. A naskytl se mi neuvěřitelný pohled… Zelené pláně - nekonečné zelené pláně. Uprostřed tekl potůček. Azurový potůček. Všude pobíhala různá zvířátka. Občas z trávy vyrůstal strom, občas květina a občas i patník… Opatrně jsem se sunula trávou. Do mého kožíšku dopadaly paprsky slunečního světla. Chvíli jsem šla po proudu potůčku, až jsem došla k velkému kameni. A pak mi došlo, že mě nic nebolí! Ani tlapka, na které jsem měla od Benova strýce strhlou kůži - byla tu srst.. ani oko, viděla jsem úžasně! Na kameni ležela jakási fenka a olizovala se.
Najednou zvedla hlavu a falešně sladkým hláskem vykřikla : "áááách… Rita!" podrbala jsem se za uchem. "Jsem tu známá?" hnědá fenka zavrtěla hlavou. "Možná ano, možná ne… ale JÁ tě znám!" usmála jsem se a zavrtěla jsem ocáskem. "A kdo jsi ty?" fenka se naježila. "Jsem vládkyní této říše… podívej, zlatý obojek…. Ale myslím, že ty mě znáš… A moc dobře. Nepamatuješ? Nevíš, koho jsi v poslední době zabila?" trhla jsem sebou. "Besi?" Besi přikývla. "Ale… ty nejsi mrtvá?" zeptala jsem se. "Hloupoučká feno!" vykřikla Besi a seskočila z kamene. "Já jsem mrtvá… a tím pádem… ty taky. Dostala jsi to, o co sis koledovala. Zabil tě tvůj syn!"
Ben :
Ben je krásný sameček border colie. Miluje Petru - ale ta v boji s jeho strýcem, Collinem umírá....

PzM : Náhoda

19. ledna 2011 v 15:42 | Rita |  1. Část

PzM : Náhoda


Když jsme se ráno probouzeli, rozhodli jsme se, že půjdem dál, hledat. Když jsme došli až k nějaké vesnici, ucítila jsem velmi silný pach. Najednou k plotu těsně vedle mě přiběhl rotwailer a začal děsivě štěkat. Vypadal ale jako Buck. "Bucku?" zeptala jsem se opatrně. Pes to nebyl, byla to fenka, to jsem poznala podle hlasu. Odpověděla. "Můj otec byl Buck. Jak jsi přišla na jméno mého otce, toulavá feno?" Vykřikla jsem. "Propsasvatýho, tvá matka byla Rita, že jo? Já jsem Rita!" Fenka začala vrtět ocasem. "Mami!" slastně jsem zavrněla. Pak přiběhla fenka s mojí kresbou. "Besi!" vykřikla jsem směrem k druhé fence, která také radostně kvičela. Pak jsem se otočila na Britu. "Vidíš, vypadáš jako tvůj otec!" Najednou se mě Besi zeptala : "Mami, co tu děláš?" to jsem nečekala. "É…. Jsem tu na procházce se svými lidmi…" Besi zvedla ironicky obočí. "Nemáš obojek" usmála jsem se. "Majitelé mi důvěřují." Besi začenichala. "Necítím lidi!" Teď jsem ztuhla. "Oni… Mají tendenci být neviditelní… Dluží sousedům velký peníze, tak se trochu… schovávají =)" Pak jsem odklusala za svoji smečkou. "Počkej!" vykřikla Besi. "Můžu jít s tebou?" zavrtgšla jsem hlavou. "Né, někdy tě zas příjdu navštívit!" rozeběhla jsem se, abych dohnala náskok mé smečky. "Já lhala!" vykřikla jsem. "Pro dobro svých dcer…" Pak jsem opatrně dělala, že nic, protože kdyby se smečka Dozvěděla, že si povídám s domácím mazlíčkem, Svrhla by mě ze své funkce a vyhodila ze smečky. Nevím, proč nemají rádi domácí mazlíčky… Aůe pak jsem se vrátila ke své původní myšlence. "Sakra, já lhala pro bezpečí svých dcer a ony mi věřily!!! Necítily můj divoký pach!!!"

Uvelebili jsme se na zatravněném plácku a šli prozkoumat okolí. Míša někam šla a já šla za ní. Pak Míša zamířila k jednomu plotu, za kterým se ozvalo : "Ahoj!" Míša se rychlostí blesku otočila a klusala se podívat, kdo ji to zdraví. U plotu stál pes. Obhlížel nás s nakloněnou hlavou. Přišla jsem k Petře blíž a uklidnila ji, když se lekla. "Jak se jmenuješ a co jsi za rasu?" Ptala se Míša psa. Ten Odpověděl : "Jsem Ben. Jsou mi dva roky a jsem border colie" Míša se mu zahleděla do očí. Byly modré. Takové, jaké psi nemají. Ben měl smutný pohled. Hlavu měl skloněnou a snažil se tvářit hrdě a vznešeně, ale vyzařoval z něj smutek. Srst byla dlouhá a krásně vyčesaná. Byla černo - bílá a působila vznešeně. Vysoké tlapky ho dělaly vyšším a dlouhý chvost měl proklatě nízko. Srst na hřbetě byla jemně naježená. Červený obojek jasně udával informace o majiteli. Klimbala z něj známka s vytištěným jménem - BEN. Ležela před ním miska. Ben opět natočil hlavu na stranu. Plamínky v očích mu nedočkavě hořely, tělo se začalo mírně chvět a svěšený ocas se nyní mrskal ze strany na stranu. Pak si Petru změřil něžným pohledem. "A jak se jmenuješ ty?" zeptal se Ben. Petra vzdychla. "Jsem Petra…" Ben se usmál a dodal "Ach Petra… Krásné jméno…"

PzM : Nová láska

6. ledna 2011 v 17:49 | Rita |  1. Část
Fotky postav : tady
Seznámení s Postavami : tady
1. díl pejsků z Mazlova tady
2. díl pejsků z Mazlova tady
3. díl pejsků z Mazlova tady
4. díl pejsků z Mazlova tady
5. díl pejsků z Mazlova tady
6. díl pejsků z Mazlova tady
7. díl pejsků z Mazlova tady
8. díl pejsků z Mazlova tady
9. díl pejsků z Mazlova tady
10. díl pejsků z Mazlova tady
11. díl pejsků z Mazlova tady
12. díl pejsků z Mazlova tady
13. díl pejsků z Mazlova tady
14. díl pejsků z Mazlova tady
15. díl pejsků z Mazlova tady
16. díl pejsků z Mazlova tady
17. díl pejsků z Mazlova tady

PzM : Nová láska


Pozorovala jsem Blacka sedícího u jeho mrtvé družky. Brečel. Slzy mu kapaly do Izugarina kožíšku a Black vzlykal velmi hlasitě. "Miluju tě, Izu. Jako ještě nikoho!" vyštěkl a položil si hlavu na její tělo. "Blacku, měj rozum! Musíme hledat nový tábor!" vykřikla jsem. Black jen vzdych a vzhlédl ke mně. A pak jsem si všimla jeho očí. Nebyly to ty radostné oči, které jsem znala. Byly to oči plné smutku a zoufalství. A ještě jedno jsem si všimla : Black ztratil svoji typickou jiskru v očích…

Brzy se za Blackem připlazila štěňata. Black je chytil a šel za naší smečkou, jako poslední. Přes štěňátka tekly jeho slzy a štěňata navíc kvičela cosi o mámě. Dohodli jsme se, že celé bílé se bude jmenovat Pajda a fenečka, která měla Blackovu kresbu bude Aida. Black najednou zastavil a nahlas si vzdychl. Celá smečka se otočila. "Co se děje, Blacku?" přišlo mi ho líto. Black jen zamumlal něco o dávno ztracených psech a pak dodal "Víš já… V naší smečce už zahynulo tolik psů a teď padla i Izugari… Myslím, že dnešní noc nepřežiju…" Utřela jsem slzu a nařídila smečce, že zde přespíme. Posadila jsem se vedle Blacka a začala.
"Víš, já kdysi taky ztratila dávnou lásku. Milovala jsem ho. Udělal pro mě první poslední, nosil mi kosti a miloval mě. A pak, když jsme dosáhli plnoletosti, totiž 2 let jsme si tak povídali jak se milujeme… Ale, milý Blacku, tušíš, že to nezůstalo jen u řečí. Za dva týdny mi bylo jasné, že čekám štěňata. Hrdý Argo byl otcem a já mu běžela radostnou zprávu oznámit.
Měl radost a těšil se, až se štěňátka narodí. Jednoho dne mi přišla zpráva (Na trávníku před domem), že když jel Argův majitel s Argem k veterináři, vyboural se. Argův stav byl velmi vážný a u veterináře si ho už nechali… Oni… Blacku, oni ho utratili! Určitě!!!" Polkla jsem a pokračovala. "Nevěděla jsem, co dál. V první řadě utekla od majitele, v druhé se seznamila s Buckem… A ve třetí porodila pět štěňat, a ty Blacku už víš, kdo je otcem Tary. Pak jsem začala mít ráda Bucka, ale ne tolik, jako Arga. A nakonec… Jsou mrtvé všechny mé lásky. A já už si žádnou lásku nenajdu." Black se postavil. "Rito, ať budu dělat vše, abych ti našel novou lásku." Zavrtěla jsem hlavou. "Nikdo mi nenahradí Arga. Ledaže…." Black vesele zavrtěl ocáskem a zopakoval poslední slovo. "Ledaže…?" Skočila jsem na něj a se smíchem ho strhla k zemi. "Rito, nevěděl jsem, že ti k radosti stačí tak málo.." řekl trochu zklamaně Black, ale já se usmála. "Kdybych si měla vybrat mezi kýmkoliv živým a tebou, zvolila bych si tebe, protože tobě naplno důvěřuju… Dobře, nechci tě urážet, Argovi jsem věřila víc, ale tobě věřím nejvíc ze všech živých." Přitiskli jsme k sobě čumáky. "Víš, Rito…" Black stáhl ocas a pokračoval. "A ty jsi jediná fenka, které věřím já. Teď před tvýma očima ti přísahám, že se nedotknu žádné fenky, žádnou fenku nebudu zbytečně otravovat, když hárá a k žádné fence se nepřiblížím blíž, než na 2 metry, protože moji největší láskou byla Izugari…" Nadechl se a hledal slova… "A budeš ty.." Pak mě strhl k zemi a chvíli jsme se váleli v čerstvé jarní trávě. Byl úplněk a když jsme se dostatečně vysmáli, usedli jsme vedle sebe a vyli společnou romantickou píseň dvou právě zamilovaných pejsků. Když jsme dovyli, otírali jsme se o sebe čumáky a naše ocásky utvořily srdce. "Rito… Nikdy tě neopustím…" řekl Black a olízl mi čumák. Pak jsme oba opření o sebe slastně usnuli…