... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

PzM : Náhoda

19. ledna 2011 v 15:42 | Rita |  1. Část

PzM : Náhoda


Když jsme se ráno probouzeli, rozhodli jsme se, že půjdem dál, hledat. Když jsme došli až k nějaké vesnici, ucítila jsem velmi silný pach. Najednou k plotu těsně vedle mě přiběhl rotwailer a začal děsivě štěkat. Vypadal ale jako Buck. "Bucku?" zeptala jsem se opatrně. Pes to nebyl, byla to fenka, to jsem poznala podle hlasu. Odpověděla. "Můj otec byl Buck. Jak jsi přišla na jméno mého otce, toulavá feno?" Vykřikla jsem. "Propsasvatýho, tvá matka byla Rita, že jo? Já jsem Rita!" Fenka začala vrtět ocasem. "Mami!" slastně jsem zavrněla. Pak přiběhla fenka s mojí kresbou. "Besi!" vykřikla jsem směrem k druhé fence, která také radostně kvičela. Pak jsem se otočila na Britu. "Vidíš, vypadáš jako tvůj otec!" Najednou se mě Besi zeptala : "Mami, co tu děláš?" to jsem nečekala. "É…. Jsem tu na procházce se svými lidmi…" Besi zvedla ironicky obočí. "Nemáš obojek" usmála jsem se. "Majitelé mi důvěřují." Besi začenichala. "Necítím lidi!" Teď jsem ztuhla. "Oni… Mají tendenci být neviditelní… Dluží sousedům velký peníze, tak se trochu… schovávají =)" Pak jsem odklusala za svoji smečkou. "Počkej!" vykřikla Besi. "Můžu jít s tebou?" zavrtgšla jsem hlavou. "Né, někdy tě zas příjdu navštívit!" rozeběhla jsem se, abych dohnala náskok mé smečky. "Já lhala!" vykřikla jsem. "Pro dobro svých dcer…" Pak jsem opatrně dělala, že nic, protože kdyby se smečka Dozvěděla, že si povídám s domácím mazlíčkem, Svrhla by mě ze své funkce a vyhodila ze smečky. Nevím, proč nemají rádi domácí mazlíčky… Aůe pak jsem se vrátila ke své původní myšlence. "Sakra, já lhala pro bezpečí svých dcer a ony mi věřily!!! Necítily můj divoký pach!!!"

Uvelebili jsme se na zatravněném plácku a šli prozkoumat okolí. Míša někam šla a já šla za ní. Pak Míša zamířila k jednomu plotu, za kterým se ozvalo : "Ahoj!" Míša se rychlostí blesku otočila a klusala se podívat, kdo ji to zdraví. U plotu stál pes. Obhlížel nás s nakloněnou hlavou. Přišla jsem k Petře blíž a uklidnila ji, když se lekla. "Jak se jmenuješ a co jsi za rasu?" Ptala se Míša psa. Ten Odpověděl : "Jsem Ben. Jsou mi dva roky a jsem border colie" Míša se mu zahleděla do očí. Byly modré. Takové, jaké psi nemají. Ben měl smutný pohled. Hlavu měl skloněnou a snažil se tvářit hrdě a vznešeně, ale vyzařoval z něj smutek. Srst byla dlouhá a krásně vyčesaná. Byla černo - bílá a působila vznešeně. Vysoké tlapky ho dělaly vyšším a dlouhý chvost měl proklatě nízko. Srst na hřbetě byla jemně naježená. Červený obojek jasně udával informace o majiteli. Klimbala z něj známka s vytištěným jménem - BEN. Ležela před ním miska. Ben opět natočil hlavu na stranu. Plamínky v očích mu nedočkavě hořely, tělo se začalo mírně chvět a svěšený ocas se nyní mrskal ze strany na stranu. Pak si Petru změřil něžným pohledem. "A jak se jmenuješ ty?" zeptal se Ben. Petra vzdychla. "Jsem Petra…" Ben se usmál a dodal "Ach Petra… Krásné jméno…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama