... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Červenec 2011

Legenda o léčitelce Arnitě

18. července 2011 v 21:19 | Rita |  Pověsti, Legendy Pejsků z Mazlova
"Pohodlně se usaaďte... Pajdo, lehni! Aido, co to zase koušeš? Taro, nech Míšu na pokoji...." již několikátý den se snažím uložit šťěňata. Přichází Lajka. "Jak to jde Majo?" Kývám i vrtím hlavou, najednou. Špatně, Lajko... Nikdo nechce slyšet příběh o hrdinné léčitelce Arnitě, předkyni našich předků..." Lajka smutně pohlédne na štěňata, a ač je sama štěně, všichni ztichnou. Visí na mě pohledem a já... Můžu začít!

Před mnoha, mnoha desetiletím pobíhali na krásném místě naši předci, kteří si říkali Pejsci z Mazlova (Pak všichni stářím pomřeli, noví se narodili a znovu spojili). Byli slušnější, milejší, a krásnější... Můj tatínek mi kdysi vyprávěl o svém otci. Hrdém samci šedivé dogy, který byl vůdcem celé smečky... Jmenoval se prý Armageddon. Byl divoký, ladný, a nezkrotný... Byl však prý dokonalým vůdcem smečky - všichni ho milovali. V této smečce žila i jeho dobrá kamarádka. Mladá a krásná kolie, s léty zcuchanou srstí. Jmenovala se Arnita. Nikdy se nepřeřekla. Nikdy nesebrala špatnou rostlinu. Nikdy nenechala umřít někoho, kdo nebyl smrtelně zraněn... A i ty se snažila zachránit. Jak už to u kolií bývá, byla i Arnita dobrosrdečná a přátelská, nikoliv chladná, jako její druh, Menthol. Jednoho dne klan napadli vlci. Nepřátelští, s vyceněnými zuby a zježenou srstí. Naši předci se chránili seč mohli, ale z celé smečky 15 psů 2 na místě zemřeli, 2 byli smrtelně zraněni a 3 byli zraněni. Arnita byla Armageddonem vyslána do cízí země, daleko, předaleko, pro dávku nejléčivější rostliny, která již bohužel stálým používáním vymřela. Jmenovala se Přeslička Psí Zub. Květy byly podivného tvaru a plody ve tvaru psích zubů azurové barvy se sbíraly. Arnita musela psí zub sebrat. I vydala se Arnnita na cestu dlouhou a dalekou, do daleké země "Zubov" Aby v různých druzích rostlin s plody podobným psím tesákům našla jen tu jedinnou přesličku. Totiž, jediná nebyla. Arnita cestovala dlouhé hodiny, když po dni konečně nalezla Zubov. Pro zkušenou léčitelku nebyl jedinný problém najít Přesličku Psí Zub. Vzala pro jistotu i pár snítek měsíčku lékařského. Vracela se Ar nita známou cestou, a druhý den přišla zpět. Bohužel zjistila, že má bylin k ošetření 2 členů smečky. Víc chuděrka Arnita nedokázala pobrat. Probírala psy a nakonec se rozhodla vyléčit dvě smrtelně zraněná štěňata. Dala jim rozžvýkat plod ve tvaru psího tesáku, každému jeden a sama rožvýkala ještě jeden pro každého... (Psí zub léčí zevnitř i zvenčí - když ho štěně sní, a když se rozžvýkaný položí na šrámy, jizvy a rány.) Položila první plod štěněti na tržnou ránu. To samé udělala s druhým Psím Zubem. Pak se rozběhla pro další. Naneštěstí pro ni, v půli cesty ji napadli domácí psi. Arnita se bránila seč mohla, ale domácí ji potrhali - už od dávných časů nesnáší domácí psi ty divoké. Arnita se snažila dokulhat k Zubově - což se jí povedlo. Sebrala Přesličku Psí Zub a plížila se zpět. Již tři dny nejedla a nyní byla vyhladovělá a potrhaná. Léčitelka má spousty pravidel. Jedno z nich znělo : Povinností léčitelky je zachraňovat životy psů ze své smečky - ti mají přednost. To pravidlo znamená, že Arnita nemohla vyléčit nejprve sebe. Viděla na jedno oko zamlženě, kvůli šrámu na tom oku, měla natrhlé ucho a velkou tržnou ránu na zádech. Arnita se snažila udržet se naživu, ale s dalším krokem se skácela únavou. Přestala dýchat okamžitě.... Bolest necítila.
Jedna z dalších legend říká, že žádná léčitelka nepřežije návštěvu cizí země... Nevím, jestli tomu mám věřit....
"Lajko?" Fenka s černou srdcovou maskou se otočí. V očích má posměšný pohled. "Neboj se Majo... Cítím, že přežiju všechno..." Schoulí se do klubíčka a spí... Jako všechna štěňata. "Konečně..." říkám si. "Konečně se mi podařilo je uspat..." Pohlédnu k nebi, pokloním se a zašeptám... "Všechna úcta... Arnitě...." Měsíc je v úplňku. Posadím se a zavyju dlouhou, táhlou píseň...

PzM II - ZV Tramp pokračuje

17. července 2011 v 22:25 | Elvika & Brituška |  2. Část
Maja pokývala hlavou. "Black... Ritin partner a ... Lajčin otec" Záhadný voříšek Tramp pokýval hlavou. "Aha... Byl to můj syn... Měl jsem ho moc rád. Spolu s Punťou vyrůstali v mé péči. Black nenáviděl koupání... Vždy, když se musel koupat, někam se schoval... Ale... kde je teď??" Sára utřela slzičku. "On... je mrtvý! Po obrovské bitvě mezi domácími a divokými ho Rita vyhnala ze smečky, protože s ním čekala Lajku. A on... Spadl z útesu!" Záhadný Voříšek se poklonil před Lajkou. "Takže ti umřeli oba rodiče? To je mi líto. Od nynějška máš dědečka!" Usmálajsem se, ale pak jsem se podívala na celou smečku. "Black není mrtvý! On žije!" vykvikla jsem. Maja sebou trhla. "Vždyť on..." Zavrtěla jsem hlavou. "Black je klikař... Musel to přežít." V tu chvíli jsme zaslechli vytí. Táhlé vytí, vysoký tón hlasu. "Vlci!" vykřikl ZV a vycenil zuby. Keř se rozhrnul a vykoukla z něj hlava se srdcovou maskou. "Baf?!" štěkl pes a v tu chvíli se svalil na zem a rozesmál se. Pak se rozhlédl po smečce. "Kde je Rita?" Tramp se usmál a podrbal se za uchem. "Víš..." Black vycenil zuby. "Vy jste ji zabil! Máte ještě hubu od krve!" V u chvíli se na TRampa vrhl. Chytil ho za chlupy pod krkem. "Blacku, zaútočila na mě!" Black se zarazil. Mrskl po Trampovi okem. Přestal vrčet a zpozorněl. "Blacku?!" Tramp se postavil. "Tati!" Vykvikl Black a po Trampovi skočil. To už byl zase na zemi. Black ZV olizoval a kníkal jako štěně. Poté se rozhlédl a podíval se ke dvojici Ben a Betty. "Bena znám, ale ...?" Betty povyskočila vpřed, ale packa s jizvou se jí mírně podlomila. Poklonila se. "Je mi velkou ctí, Betty!" Black zavrtěl ocasem a poskočil ke mě. "A kdo jsi ty?" Otočila jsem se na Maju. "Je to dcera Rity... I tvá dcera. Jmenuje se Lajka!" Black se posadil a pohlédl na mě. "Tak Lajka... Vždy jsem si přál fenku jménem Lajka...." Argo ale vyskočil a vyběhl k Blackovi. "Lajka je moje dcera!" zavrčel. Black si povzdechl a hodil po něm smutným psím pohledem. Pak mě vzal za kůži za krkem, popošel pár metrů k Argovi a pustil mě na zem. Odešel k Trampovi a svalil se na zem. Tramp se nadechl a pokračoval : "Když byl Blackovi rok, jeho i Punťu odvezli lovci. Já je zkrátka nestihl chránit. A pak... Jsem 5 let neviděl ani jednoho z nich... A těch 5 let jsem se toulal světem..." Black zvedl hlavu. "Na punťu si pamatuji. Pamatuji si i to odpoledne, krásné, sluneční odpoledne, kdy jsem si i s Punťou hrál. A najednou nás hodili do klecí a odvezli do tmavých, studených a špinavých kotců..." Já se dokázal podhrabat, ale Punťa snad zůstala dodnes...."
Black byl dost zklamaný, a tak jsem mu přinesla trošku medu, který Maja schovávala na špatnou náladu. Black ho trošku olízal, ale pak si vzdychl, trošku zavrtěl ocáskem a usnul. Tramp smutně seděl nad ním a sledoval jej, s každým pohybem kolem svého dlouho hledaného syna zavrčel. Kdoví, co se mu honilo v hlavě. Tvářil se ale ustaraně, i když o trochu víc veseleji, než přišel. Nad vrcholky stromů proletěl prák a v dáli zavyl vlk. Pár metrů od nás zastavil zajíc a zastříhal ušima. Argo vyrazil. díky svým dlouhým tlapkám zajíce dohonil a na místě zabil. Vrátil se a pustil mi ho k nohám. Betty ležela vedla Bena, hlavu měla položenou na jeho hřbetě a šťastně kňourala. Najednou vyskočila, jako vždy s úsměvem a začala po pasece lítat s tím jejím podivným slovníkem. "Je šílená, ale krásná...." zašeptal Ben se smíchem a pozoroval běhající Betty. Když byla u Bena, tlapka s jizvou se jí opět mírně podlomila a Betty po čumáku spadla do hladké trávy... Cítila jsem, že sem bychom se vešli... Ale že tady něco není v póřádku..

Život před smečkou

6. července 2011 v 14:11 | Lajka
Život před smečkou je nová rubrika. Jde tady vlastně jen o to, že sem napíše každý člen smečky, co dělal,
než se přidal k nám.

PzM II - pravda o ZV

6. července 2011 v 14:09 | Lajka |  2. Část
Zklamaně jsem zakňučela a pohlédla na mrtvou matku. Pak jsem zvedla hlavu, poslední slza stekla do prachu lesní cesty. Mé oči se odvrátily na šedé tělo, které stále svíralo v zubech mou mrtvou matku a koutky mu cukaly v hrdelním vrčení. Pak pustil fenu na zem. Postavil se na ni a zavyl. Sevřelo se mi srdce. Matka mi kolikrát zpívala před spaním vítěznou psí hymnu. Tohle bylo jiné. Pes měnil výšky i tóny a dokonce se i zajíkal. Melodie byla podivná, ale chytala za srdce. Když dovyl, seskočil a vyplivl poslední zbytky chlupů. Zavrčel a obrátil se ke smečce. "Která z vás je ta LAJKA?" zeptal se uctivě. Udělala jsem krůček z davu a on se poklonil. "Je mi velkou ctí, že vás poznávám…" zašeptal a poté zvedl hlavu. Rozhlédl se a potichu zašeptal : "Chci k vám ke smečce." Nechápavě jsem na něj pohlédla. "A kdo jsi?" Pes vzdychl a dalse do vyprávění.

Pamatuji si, že jsem se narodil jako poslední. Také pamatuji, že dva z mých 3 sourozenců nepřežili. Dělal jsem pokroky, první jsem chodil a první jsem se rozhlížel po světě. Bohužel, byl jsem i první, kterého si starší pár odvedl domů. Myslím, že jsem nebyl ošklivé štěně. Byl jsem celý šedý, jen uši, hruď i břicho, tlapky, čumák, špičku ocásku a masku jsem měl bílé. Na špičičkách uší byla srdíčka, která mi však později zmizela. Své majitele jsem měl moc rád.. Nebyli nejmladší, ale byli strašně hodní. Každý den mě venčili, učili povely a krůček po krůčku mi dovolovali i zakazovali co je potřeba. Když mi byly asi 3 měsíce, fence sousedů se narodila štěňata. Když začala běhat po dvorku, padla mi do oka roztomilá fenka bígla. Byla dokonalá a já věděl, že ona má ráda mě. Krůček po krůčku, den po dni jsme se spřátelovali. Ona dostala jméno Jessy. Já se jmenoval … Tramp. Když jí byly 3 měsíce, došlo mi, že ona u páníčků zůstane ještě se svým bráškou i maminkou. Byl jsem z toho moc šťastný a když naši majitelé vyšli v jejích 3 měsících ven i s námi, zamířili jsme k parku. Byl krásný letní večer. Seděli jsme vedle sebe na lavičce a třešňové květy padaly ze stromu. Otočil jsem se na ni a ona se otočila na mě. Naše čumáčky se pomalu přibližovaly… "BLESK a PRÁSK!" Ozvalo se v dálce. Začínala bouřka. Jessy zblbla. Seskočila z lavičky, lítala po parku, dělala kotouly a pak upadla na čumáček. Ironicky jsem přihlížel. Bylo mi tehdy 6 měsíců…

Když na Jessy jednou přišlo to, co trápí fenky jejího věku a na mě tzv. "puberta", dovede si jistě představit, co se mezi námi stalo. A u přátelské psí tlamičky to nezůstalo…" "Co se stalo?" přerušila jsem Trampa, který se jen zasmál. "Neboj, jednou se to dozvíš…" řekl záhadným tónem a pokračoval. Po dvou měsících měla Jessy už veliké bříško. Panička ji odnesla do parku a opatrně posadila na naši lavičku. Jessy nebyla ve své náladě. Seskočila z lavičky a kývla na mě, abych šel za ní. Šli jsme na louku za parkem a Jessy na mě pohlédla. "Trampe. Trampe, já tě mám tak ráda…" zašeptala a pohlédla mi do očí. Její jantarové oči byly takové krásné, plné pravdy. Opět jsem ji dal psí pusu, ale ona byla stála taková nesvá. "Trampe, tenhle večer nevidím dobře…" zašeptala. Když jsem se zeptal, co se jí stalo, řekla : "Jsem moc mladá a čekám 2 štěňata. Veterinář by to mohl zachránit, ale já už to nezvládnu. Trampe… Musíš se postarat o naše štěňata…" svalila se v křeči a já k ní přiskočil. Počkej, tím chceš říct…?" V křeči sebou škubla a zašeptala "Umírám Trampe. Tvou povinností je postarat se o štěňata!" Zavrtěl jsem hlavou. "Odvedu tě za majitelkou! Pomohu ti!" zašeptal jsem. Jessy už ale porodila 1. štěně. Kupodivu - bylo čistě bílé. Poté porodila druhé štěně. Černé štěně se zrzavýma ušima, sedlem, ocáskem, levou přední a pravou zadní tlapkou a … Srdcovou maskou. Když jsem si přehodil Jessy přes hřbet, ochabla.
"Umřela ti partnerka? Hrozné!" vykřikla jsem. "Byla to má chyba… Byla moc mladá.." V tu chvíli Maja Trampa přerušila. "Počkej!" ten pes… "Black je tvůj syn…" Tramp zvídavě zvedl hlavu. "Vy znáte Blacka?!"

Výcvik učedníků

6. července 2011 v 13:49 | Rita |  2. Část
Sára zavrčela. Maličké tělíčko se zavrtělo do rytmu melodie vycházející z ptačích hlasivek. Rozběhla se a mohutným
skokem skočila po ptáčkovi. Trhla hlavou a pustila mrtvolku na zem. Vyplivla peří a pak pohlédla na Arga. Mohutný hnědý pes s bílou náprseknou pokýval uznale hlavou. Opatrně vzal Sáre ptáčka a zamířil až k nám, na nové "stanoviště", kde jsme se chystali přespat. Sára s pyšně zvednutou hlavou tlapkala vedle něj a občas hrdě vyštěkla. Marek vyrazil a strhl ji k zemi. Chvíli na to se oba rozesmáli. Sára se zvedla a pak vyběhla ke mě. Lajka seděla u stromu a střídala pohled z máty na sedmikrásku. Opatrně ukázala sedmikrásku a otočila se na svou učitelku. Maja zavrtěla hlavou a podala Lajce mátu. Lajka přiběhla až ke mě a přitiskla mi mátu na tlapku, kde jsem měla stroupek z minulé bitvy. Maja kývala tiše hlavou a pak hrdě pronesla : "Z tvé Lajky se stává chytrá fenka. Občas ještě chybuje, ale za měsíc z ní bude zkušená léčitelka. Pokývala jsem hlavou a poděkovala. Odchytla jsem Lajku a uložila ji do kapradinového lůžka. "Spěte smečko. Zítra vyrazíme na další cestu..."
Křoví zašustělo. Zvedla jsem hlavu a pootočila uši. Pomalu z něj vyšel šedivý pes. Zvedl hlavu a naježil srst. Když nás spatřil, rozjasnil se a vykřikl : "Kdo je vůdce?" Se zavrčením jsem vstala. "Co potřebuješ?" Šedý pes sklonil hlavu a pohlédl na zaprášenou zem. Zvedl smutné psí oči a zašeptal "Potřebuji smečku. Směl bych se přidat?" Zavrčela jsem. "To je léčka?" Zavrtěl hlavou i ocasem zároveň. Nene, to není léčka já... Potřebuju smečku..." Naježila jsem srst. "KDO JSI?" Šedý mě probodl pohledem a netrpělivě se zavrtěl. Trochu znechuceně si odfrkl a nakonec sebou trhl. "Nesvěřuji svůj původ cizím. Můžeš se dozvědět vše... Když mě příjmeš. Uvažuj ale nad tím, že mé jméno neznala ani moje partnerka. Jen můj pán ví jak se jmenuji. Ale to už je historie..." Zavrčela jsem. Jeho kecy mě už štvaly. Vycenila jsem zuby. Stále sklamaně stál a hleděl do země. Odhalila jsem pysky a ukázala znovu sametové zuby. Strhla jsem ho k zemi a mocně zavrčela. To už se Lajka postavila a hleděla na tento děj. Všichni psi hleděli, jak boj dopadne. Stála jsem na zádech a drápy jsem se držela jeho zad. Plácl sebou o zem, takže mě zalehl a já byla nucena se pustit. V kruhu jsme se obcházeli a vrčeli. Pak mě strhl k zemi a hryzl do tlapky. Se zavrčením jsem se mu vytrhla a chytila ho pod krkem. Krev vystříkla a po šedivém těle stékala do prašné cesty. Pes se vrtěl a poté ochabl. Pustila jsem slabě dýchající tělo na zem a zavrčela. Poté jsem se psu postavila na hruď a zavyla první takt vítězné psí hymny. Pak sebou pes prudce trhl a odhodil mě stranou. Odkutálela jsem se a postavila se na roztřesené nohy. Než jsem se stačila otočit, už jsem zase ležela na zemi. Pes mě držel pod krkem a můj krk hyzdila rudá krev stékající do prachu. "Tys to nahrál... Chceš mě zabít" Zavrčela jsem a on tiše vrčel. Tlapkou s nezastřiženými drápy mě drápnul do břicha. Bolestně jsem sykla a pak ucítila jediné. "Umírám smečko..." Maja vstala a moudře hleděla, jak mě šedý pes zabíjí. "Musíš určit nového vůdce!" řekla pak. "Pravda Majo. Novým vůdcem... se stane Lajka!" Dav psů zvědavostí zašuměl. Tara vyskočila na velký kámen a zavrčela. "Taková malá zrůda? Co si o sobě myslí?" Znechuceně jsem pohlédla na svou šedou dceru se zrzavýma tlapkama. "Má to v krvi... Black by měl radost!" Lajka vyběhla až ke mě a olízla mi čumák. Na jazýček ji spadla kapka mé krve. "Matko...Já nemůžu být sirotek". Mé smutné oči se na ni podívaly. Nic jsem říkat nemusela a Lajka pochopila z mých očí toto : "Nemáš na výběr" Pes trhl hlavou a obraz se rozplývá... Vím co se stalo... Už se nikdy neprobudím...