... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Únor 2015

Kapitola 9 - Rodinné štěstí

26. února 2015 v 15:30 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 9

Uplynulo 5 dnů. Maxovi se v útulku celkem líbilo, ale Rita chřadla. Téměř přestala žrát a stal se z ní vyhublý a nebohý pes, stále ležící v koutku, který celé noc kňoural a plakal. Max se jí snažil utěšit, ale bylo to marné. Rita myslela jen na svoji smečku. A pak, jednoho dne, objevil se u jejich kotce mladší pár s dcerou. Byla to maličká, asi 5 let stará, roztomilá holčička. Max zvedl hlavu a rozeběhl se ke dveřím kotce. Štěkal a vrtěl ocasem, radostně poskakoval a kňoural. Rodina se mu velice zamlouvala. Rita jen zavrtěla hlavou a položila si ji mezi tlapky. Když se rodina opět vrátila ke kotci, šel s ní i muž, který oba pejsky odchytil. "Dáváme je jen společně a upřímně, jsme moc rádi, že někdo přijel. Těch deset dnů v útulku snášela fenka opravdu hodně špatně…" Vyvedl oba pejsky z kotce. Když dal vodítko s Ritou mladé holčičce, začala uvažovat o plánech na útěk. A kdybych ji třeba kousla, ona by mě pustila a já bych utekla otevřenou branou. Zatřásla hlavou, aby tu myšlenku vytřásla z hlavy. "Hele!" křikla holčička a ukázala na oklepávající se Ritu. "Pejset měl motrou hlavičtu!" Zasmála se a poplácala Ritu po hlavě. Ne. Musím její péči snášet. Pes nesmí pokousat člověka. Pes by neměl na člověka ani zavrčet, pokud to není potřeba. Otočila se na děvčátko. Myslím, že v tomto případě to potřeba není. A když se zahleděla do jejích velkých modrých očí, na chvilku zalitovala, že musí utéct za smečkou. Mladá maminka otevřela tašku, kterou měla s sebou. Rita si jí předtím nevšimla. Vytáhla z ní několik balíčků piškotů a pytel granulí. "Tohle dejte těm opuštěným chudáčkům…" Řekla a podala žrádlo muži z útulku. Poslední věc na spodu tašky byla plyšová pískací opička. Chtěla ji pracovníkovi podat také, ale když ho Max viděl, začal na ni vyskakovat, až ji mladá maminka svěřila Maxovi do tlamy. Okamžitě opičce utrhl tlapku, čímž si ji trochu upravil do své tlamy. Chytil ji a přiběhl k Ritě. To už mladá rodina vycházela z brány útulku. Naštěstí šli pěšky. "Nejedou autem, pravděpodobně bydlí nedaleko. Vstřebávej cestu, Maxi, ulehčí nám hledání smečky…" Maxovo nadšení opadlo. "Takže… Ty se chceš vážně vrátit?" Rita přikývla. "Ale… Ten černý pes… On mě nenávidí…" Maxovi projely hlavou vzpomínky na Blacka. Jeho znechucené odplivnutí, když mu Maja začala ošetřovat rány. Jeho pohledy, když ho Rita přijala do smečky. A v neposlední řadě jeho tiché zavrčení, když zemřela ta bílá vlčice. "V tom máš pravdu, Maxi… Black tě možná nemá zrovna nejradši, ale určitě si na tebe zvykne…" Max šťastně povyskočil, když si všiml, že rodina odemyká dům. Když vpustila pejsky na zahradu, vyletěl Max z vodítka a rozeběhl se po celé zahradě. Rita jen pomalu kráčela po sametovém trávníku. "Je to tady… Nádherné." Zamumlala. Zrak jí padl na dvě boudičky ze dřeva. "Ach…" vzdychla si, až se jí sevřelo srdce. "Je to milující rodina, Maxi. Bude tě mít moc ráda. Zůstanu dva dny, abych se posilnila. Pak zmizím."

Kapitola 8 - Život bez smečky?

19. února 2015 v 15:25 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 8

"Maxi…Já… Já se bojím…" zašeptala zahanbeně Rita a stáhla ocas mezi nohy. "Nevím, co nám budou dělat, co když… Co když už nikdy nenajdu smečku?" Max se zasmál. "Smečku? Ty teď vážně myslíš na smečku?" Rita škubla vztekle ocasem a mrskla po něm pohledem. Nevěděla, jak to ten pes myslel, ale jeho tón, jakým tuto větu řekl, se jí vůbec nelíbil. Max si všiml jejího pohledu. "Promiň, Rito. Já… Omlouvám se, já… Já to tak nemyslel… Jen jsem chtěl říct…" Nervózně přešlápl z tlapky na tlapku. "Já JSEM z útulku, Rito. Půlku života jsem v útulku strávil a věř mi - lepší místo pro život jen tak nenajdeš… Plná miska každý den, teplý pelíšek, hračky, přátelé…" Pohlédl s úsměvem na Ritu, která si zklamaně lehla na studenou zem kufru auta. "Já vím, jaké to je v útulku. Každý člen Pejsků z Mazlova útulek zažil. Ty jsi možná samotář, ale my, Pejsci z Mazlova musíme někam patřit. A ne, Maxi, útulek to není. Není to ani lidská rodina, Maxi. My, Pejsci z Mazlova, jsme smečka. A smečka drží při sobě. Člen smečky nikdy neřekne, že v útulku, či u člověka by mu bylo lépe, i když si to možná myslí. Ale i pes, který si to myslí nemá ve smečce co dělat. Smečka je naše rodina. A já se chci ke své smečce vrátit, Maxi. Já musím." Zašeptala. Auto zastavilo a s Ritou i Maxem to cuklo. Vrazili do sebe. Lidé vystoupili a vyndali je a přenesli je do kotců. Měli plno, takže je naštěstí dali do jednoho společného kotce. Do misky přisypali granule a Max se na ně hladově vrhl. Rita se stulila do kouta a lehla si. "Dobrou noc, Taro a Tess. Dobrou noc Sandy a Blacku. Dobrou noc, Majo… Dobrou noc, Broku. Zaveď nás domů…" A s těmito slovy usnula.


Dneska výjimečně kratší díl... Ale aby mi to vyšlo na 18 kapitol, musela jsem to trošku zkrátit.... Za týden vás čeká 9. díl! :)

Kapitola 7 - Komplikace z kotce

12. února 2015 v 18:00 | Lajka |  2. vydání první série
Prolog k Pejskům z Mazlova zde
1. Kapitola Pejsků z Mazlova zde
2. Kapitola Pejsků z Mazlova zde
3. Kapitola Pejsků z Mazlova zde
4. Kapitola Pejsků z Mazlova zde
5. Kapitola Pejsků z Mazlova zde
6. Kapitola Pejsků z Mazlova zde

Kapitola 7

Nebylo to sice ideální místo pro budoucí život, smečka však věděla, že na místě, kde se momentálně nacházela, může část roku strávit. Alespoň do chvíle, než Tess a Tara ještě trochu vyrostou. Alespoň měsíc. Black ležel v nejzazším koutu jeskyně a kňoural. Potřeboval se léčit nejen fyzicky, ale i psychicky. Tak rychle, jako se Izugari objevila, tak rychle i zmizela. Srdce zlomené láskou však bolelo stále… Rita se stále více sbližovala s Maxem. Občas nechali smečku v jeskyni a vyrazili společně na procházky po okolí, brouzdali se v potůčku a lovili ryby. Někdy pobaveně lovili ptáky a pak sebou udýchaně svalili do trávy, leželi na zádech, jeden vedle druhého a vyprávěli si veškeré historky ze života. Rostlo mezi nimi silné pouto, pouto, jež nebylo pouze přátelské a Rita kolikrát při pohledu na věčně mladého Maxe s jiskrou v oku přemýšlela o tom, že její nástupcem bude jejich společná dcera. Ano, ano, není to špatný nápad. Max a já. Já a Max. A to maličké. Život divokého psa nemá dlouhého trvání. Je potřeba smečku zaopatřit…
Den se chýlil ke konci. I tentokrát ležela Rita na zádech vedle Maxe a sledovali první odpolední hvězdy. "Vidíš?" Zamumlala Rita a zvedla tlapku k nebi, ukazujíc na nejzářivější hvězdu. "První hvězda, která vychází. Každý pes ji musí znát…" Max kývl a zasmál se. "Já vím. To na nás z oblohy hledí Svatý Brok." Rita se usmála. "Ach ano. Tehdy byly smečky ještě divočejší. Když lidé řekli Pejsci z Mazlova, mělo to úplně jiný význam, než dnes…" Max vážně pokýval hlavou. "Brok byl statečný pes." Rita zavřela oči a zklamaně zašeptala. "Velmi statečný, Maxi. Velmi… Kéž by existoval pes, který dokáže vést smečku tak dobře, jako on…" Max vstal. "Jsi dobrá vel- " Nedokázal doříct větu, drát smotaný do kruhu na dlouhé tyči ho přiškrtil. Rita si uvědomila, že si ani jeden z nich nevšiml, že u nich zastavilo lidské auto. "Maxi!" Vyštěkla Rita a vyskočila, aby strhla člověka na zem. V tu chvíli však dopadl na krk drátěný obojek i jí. Svalila se k zemi a přiškrceně zakašlala, vrčela a štěkala zároveň, když jí lidé házeli společně s Maxem do auta. Jen chvíli předtím, než se za ní zavřely těžké dveře kufru auta, zaklonila hlavu a varovně zavyla, aby smečka věděla, jak s Maxem dopadla. Dveře se zacvakly a Rita uslyšela slabé zavytí. "My vás najdeme." Znělo smrtelně vážně a odhodlaně. Až ve chvíli, kdy se auto rozjelo, došlo Ritě, že pes, který jim odpověděl, byl Black. ...

Kapitola 6 - Žít navždy

5. února 2015 v 17:05 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 6

Krvavý rval z Izugari srst, na několika místech i s kůží. Sametový kožíšek mladé vlčice se pomalu měnil na hrůznou hmotu. Vlčice ječela bolestí, hryzala kolem sebe a kopala vlka do břicha. Vypadalo to s ní beznadějně. Ležela na zádech, vlk stál nad ní a držel ji pod krkem. Izugari se ho snažila kousnout, ale její zuby vždy po vlkově mastné a zkrvavené srsti sjely. A pak, když se vlk otočil k jeskyni zády, přidal Black ještě trochu na rychlosti… A skočil na obrovské zvíře. Okamžitě a bez váhání mu prokousl tlapku. Vlk překvapeně štěkl a otočil se. "Tak ty tady máš druha, že? A není to náhodou PES?" Zavrčel vlk směrem k Blackovi. "Tvá dcera, vlku, je bílá hvězda zářící na špinavé obloze. Měli byste se stydět. Je mi špatně z výchovy, kterou vaše smečka vede štěňata do budoucího života…" Vlk se na něj hrubě obořil. "Co to sakra meleš? Jak ty můžeš vědět, co znamenají naše rituály? A jen tak mimochodem, vlčata žádnou cestou nevedeme, protože každé štěně je po narození rozerváno na kusy…" Black se zatřásl a pohlédl vlkovi do očí. Vysoko nad ním, v jeho očích už neviděl vlka, šelmu, kterou již několikrát spatřil, ale nenávistného netvora s jediným cílem. ZABÍT A ROZERVAT. A pak vlk sklonil hlavu a zakousl se Blackovi do krku. Black se sice snažil vzpouzet a rvát, zuřivě vrčel a statečně bojoval, proti tvrdému a údernému stisku vlkových čelistí byl však bezmocný. Vlk nenávistně zatřásl hlavou, povolil stisk čelistí a Blackovo tělo se svezlo bezvládně k zemi. "Ty hajzle…" Zavrčela Izugari a skočila po vlkovi, aby se mu zakousla též do krku. Vlk se však oklepal a odhodil vlčici o 2 metry dále, přímo k vysokému stromu stojícímu na mýtině. Nárazem o strom vlčice ztratila vědomí a bezvládně dopadla jen maličký kousek od svého milého Blacka. To už Ritu opravdu nadzvedlo. Společně s Majou a Sandym se rozeběhli směrem k vražednému stroji. Rita jej hryzla do zadní nohy. Maja jej kousla do ocasu a Sandy vyskočil na jeho hřbet a chytil jej za krk. Krvavý lehce zavrávoral, čehož pejsci využili a strhli vlka do potůčku. Společně mu pak, bez milosti, prokousli hrdlo. Potok se zbarvil červenou krví. Tyran byl mrtvý.
A pak si všimli, že Black je naživu. Otočil se na ně, v očích smutek, překvapení a vděk zároveň. V tu chvíli si všimli, že velice silně krvácí. A co víc - z ranky na hlavě stékal dolů potůček krve a dělil jeho srdcovou masku na dvě části - Black měl zlomené srdce. S bolestí vstal a dokulhal až k Izugari, svalil se u ní a začal plakat do jejího kožíšku. Přestože i ona stále žila, bylo jasné, že z ní, na rozdíl od Blacka, život pomalu vyhasíná. Zalapala po dechu. "Blacku, to je v pořádku…" Vykašlala krev a slabě a tiše pokračovala. "Jsi fenkař. Snílek. Romantik. Stovky fen na tebe čekají…" Black plakal, vzlykal, kňoural a fňukal. "Izi, my spolu budeme žít dlouhý život, budeme mít štěňátka a nikdy nás nic nerozdělí!" Zašeptal Black smutně, ačkoliv věděl, že sám sobě lže. Oni dva už štěňátka nikdy mít nebudou. Izugari teď zemře. A on ucítí tu nekonečnou prázdnotu, smrt jeho milované vlčice mu bude sžírat srdce… A druhá fena, kterou skutečně miluje… Pohlédl na Ritu, která se přitulila k Maxovi - po vraždě Krvavého stína musel vyjít z jeskyně… Lehce pozvedl pysky a ukázal Maxovi tesáky. Ne, ten pes se nikdy neměl připojit ke smečce. Nebýt jeho, nezažila by smečka komplikace… Black by nepoznal Izugari a ona by nezemřela… Z přemýšlení jej však vyrušila Izugari, která navázala na jeho poslední vyřčenou větu. "Ne, Blacku. Od toho je smrt. Aby rozdělovala mladé páry. Za duhovým mostem, Blacku. Tam nás nic nerozdělí…" Zašeptala a zvedla hlavu. Pomalu přibližovala svůj čumáček k Blackovi, Black se k ní sklonil, aby jí byl blíže… Přesto však ve chvíli, kdy byly jejich tlamičky snad jen několik milimetrů od sebe, zalapala mladá sametová vlčice po dechu a její hlava spadla dozadu. Ve smrtelné křeči několikrát škubla tlapkou, zavrčela… A naposledy vydechla. Black do jejího tělíčka lehce šťouchl čumákem. "Je mrtvá" prohlásil suše, dalo by se říct, až chladně. "Proslulý fenkař Black si už nikdy nenajde fenku…" Znovu pohlédl zklamaně na Ritu a se slzami v očích se uklidil do jeskyně, aby přemýšlel nad životem a smrtí a tesknil nad ztracenou láskou.