... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Březen 2015

Kapitola 13 - Láska je vždy blízko nás

26. března 2015 v 14:50 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 13

Rita se zklamaně posadila a hleděla do prázdna. "Musíme se zde zastavit. Musíme… Musím… My… Já… Musím se z toho dostat…" Black naklonil hlavu. "Oni nás zabijí Rito… Musíme se pohnout… Alespoň o pár míst… Však to znáš, lidé nemají duši…" Rita utřela slzy. Tak ať! Ať nás zabijí! Alespoň se dostanu za Duhový most! A předám Maxovi jeho opici… Pomyslela si. "Vím, jaké to je někoho ztratit…" Zašeptal Black. "Vím, co ti pomůže. Musíš se dát na cestu. Cesta krajinou ti pomůže zapomenout na tvé nešťastné vzpomínky… Můj smutek vyléčila cesta za tebou. Hledal jsem Tebe, Rito… Já… Já Tě… Musel jsem tě najít, protože…" Jakoby v tu chvíli Blackovi naprosto vyschlo v tlamě. Těžko nacházel slova, nedokázal v poslední době s Ritou moc mluvit. "Veď nás domů, Rito. Najdi nám domov snů…" Zašeptal a pohlédl velitelce do očí. Rita se usmála. "Jsi moc milý pes, Blacku… Myslím, že máš pravdu… SMEČKO, vyrazíme ještě teď! Pojďme! Jdeme hledat náš domov!" Rita popadla do tlamy hračku a zvedla hlavu. Odnesla jej na okraj lesa, kde ho pustila a naposledy se zahleděla směrem k poli, kde zemřel Max. Vzdychla si a proběhla trnitou stezkou, s úkolem najít smečce domov.
Putovali necelý měsíc. Občasně zastavovali, aby si odpočinuli, pak ale narazili na louku s mnoha malými kopečky, věděli však, že ani zde nemohou zůstat věčně. Nebyla daleko od města, brzy napadne sníh a děti sem budou chodit, aby jezdily na dřevěných saních. "Zde zůstaneme, než napadne sníh…" Zamumlala. Vypadala už o mnoho lépe, vrásky strachu a smutku jí však stále rozrývaly tvář. Smečka se pomaličku začala ukládat ke spánku, všichni pejsci se několikrát otočili a usnuli. Rita vstala a vyškrábala se na nejvyšší kopec. "Ach, Broku, nalezne naše smečka někdy svůj pravý domov?" kňučela s obavami. Odpověď nepřicházela, a tak zaklonila hlavu a začala výt. Vyla dlouze a žalostně, o zlomeném srdci a o velitelích Pejsků z Mazlova, o smečce pejsků z Mazlova, o neschopnosti a krutosti lidí a v neposlední řadě i o lásce.
"Láska je mocný pocit,
žij ho, jak chceš,
však když zničena je,
nikdy nezapomeneš…
Láska je pocit plný milých krás,
tak nezapomeň, pse,
láska je vždy blízko nás…"
Dokončila píseň, když si uvědomila, že za sebou slyší druhý hlas...

Šmouha

20. března 2015 v 16:49 | Lajka |  Profily postav
Šmouha je asi 3-měsíční štěně, jehož matku zabili lovci. Je celý černý. Smečce neprozradil, z kolika sourozenců pochází, protože na minulost nechce vzpomínat. Rita jej do smečky přijala s otevřenou náručí, ale osatní psi z něj moc nadšení nebyli...

Buck

20. března 2015 v 14:11 | Lajka |  Profily postav
Buck je syn Maxe a Rity. Pochází ze čtyř sourozenců, jeho dvě sestry dostaly jména Brita a Besi, čtvrté štěně se narodilo mrtvé. Buck byl po narození neuvěřitelně maličký a slabý, a tak Rita udělala pro jeho dobro těžké rozhodnutí - darovala jeho sestry lidem. Buck vyrůstal sám, na matčině mléku zesílil až neuvěřitelně ryhle. Stal se z něj statný mladý pes.

Kapitola 12 - Smrt si vybírá

19. března 2015 v 12:00 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 12


Celý měsíc zůstala smečka na onom políčku. Besi a Brita sílily a ťapkaly kolem smečky, zatímco mladý Buck se za celý měsíc téměř nepohnul z místa. Ritě rvalo srdce, když viděla, že se štěně trápí… "Víte co?" Zašeptala a zvedla smutné oči k Blackovi. "Jen pár metrů od nás bydlí lidé. Vezměte Britu a Besi. A odneste je lidem. Moc bych si přála, aby alespoň Buck prožil spokojený život." Maja moudře pokývala hlavou a vzala do tlamy mladou Besi. "Ale… Ale Rito, to nemůžeš… Jsou to… Budou to nové vůdkyně smečky! Nemůžeš je odnést lidem!" Rita zavrtěla hlavou. "Ne, Maxi. Chci, aby Buck vyrostl a zesílil na mém mléku. Necítím se ještě slabá. Vůdkyní určím své příští štěně, štěně následujícího vrhu…" Max znechuceně zavrčel a dost nešetrně popadl do tlamy Britu. Společně s Majou pak zamířili k lidskému obydlí, kde Maja vyskočila až ke zvonku, položili štěňata ke dveřím a pelášili zpět ke smečce. Mladá žena otevřela vrátka a zavrtěla nespokojeně hlavou. Rozhlédla se, vzala štěňata do ruky a odešla s nimi do svého obydlí…

Rita pohlédla na maličkého Bucka, který lačně pil z matčiných cecíků. Poté se odsunul a postavil se. "On stojí!" štěkla Rita překvapeně. A pak maličký pejsek udělal první krůček, pak druhý… Třetí… A vyčerpaně se svalil k zemi. Rita se smála a plakala zároveň a s láskou maličké štěně olizovala. Blackovi také tekly slzy. "On to zvládne, Rito… Má veliké srdce…"


Uběhl další měsíc. Před dlouhými čtyřmi týdny slabý Buck se opravdu velice zlepšil. Před měsícem většina smečky očekávala jeho smrt, nyní však před sebou viděli silné štěně, jako každé další jeho věku. Max si štěně velmi oblíbil, stejně jako Rita, byl to její miláček, vypiplaný syn.

"Musíme vyrazit dále. Brzy napadne sníh a my musíme najít nějakou jeskyni, hlavně kvůli štěňatům…" Zašeptala a chytla Bucka za kůži… Když procházeli hlubokým lesem, uslyšeli volání a pláč. Rita se rozhlédla a uviděla maličké celočerné vlče. Opatrně se k němu přiblížila. Když si jí vlče všimlo, přikrčilo se a začalo plakat ještě víc. "Nezabíjejte mě! Prosím! Mě ne!" Rita se přiblížila ještě o krůček. "Neboj se, maličký, my ti neublížíme. … Co vůbec děláš v lese takhle sám?" Vlče utřelo tlapkou slzu. "Moji maminku zabili lovci, když mi chtěla najít něco k snědku…" Rita do něj šťouchla čumákem. "To je mi moc líto. Pokud máš zájem, můžeš se přidat k nám. Jak ti maminka říkala?" Štěně se otřelo o Ritin bok. "Šmouha…" Rita se usmála a vrátila se s vlčetem ke své smečce. "Přivítejte Šmouhu!" Smečka si nebyla úplně jistá, jestli se jim výjev, který vidí před sebou, nezdá. "Jeho matku zabili lovci…" Zamumlala Rita. Maja zakňourala. "Dobrá tedy. Nechť Svatý Brok ve smečce přivítá nového člena - vlče Šmouhu!"

Tu noc strávila smečka v lese. "Zítra vyrazíme…" Prohlásila rázně Rita… Druhý den, hned ráno, vyrazili, tak jak, druhý den určili. Přes nebezpečnou mýtinu přeběhla nejprve Maja. Za ní se proplazila Rita a Sandy, za nimi štěňata a naposledy Max s Buckem v tlamě. Když se chystali vyrazit dále, vyštěkl Max. "Já tam zapomněl svoji opičku!" Dřív, než Rita stihla cokoliv namítnout, rozběhl se Max do lesa. Naštěstí se brzy vracel zpět, jenže v tu chvíli uslyšeli pejsci ohlušující výstřel. Max vykvikl, hračka mu vyletěla z tlamy a dopadla o pár metrů dál. Psi se vyděšeně krčili v houští, jen Rita vyběhla a vyplížila se k pejskovi. "Maxi, Maxíčku, vstávej…Ty se z toho dostaneš…" Nedostane, už je dávno mrtvý. Je dobře, že nic necítil… Problesklo jí hlavou. Opatrně sebrala hračku a na odchodu se naposledy otočila. Kdyby tu nebyli lovci, naleznu si čas, pomoct tvému tělu usnout v hedvábné hlíně. Ach, snad bude Brok pomáhat větrným chrtům unášet tvoji duši až za Duhový most… Vrátila se ke smečce a pustila opičku na zem. "Je mrtvý." Zamumlala. Před odchodem na další stanoviště jen viděli, jak člověk, který Maxe zabil, před jeho tělem jen vztekle podupává…

Kapitola 11 - Štěňata do smečky

12. března 2015 v 15:35 | Lajka

Kapitola 11

Rita se s trhnutím probudila. "Jsou blízko!" Zakňučela, pak si ale uvědomila, že Max tvrdě spí. Je táák sladký, když odpočívá, vyloženě k sežrání. Svatý Broku, chraň mě, abych ho tou jeho roztomilostí nesežrala. V tlapkách svíral plyšovou opičku od mladého páru, jednu jeho nohu žmoulal v tlamě. "U zlatýho patníku, já být člověk, tak už ho dávno roztomilostí zulíbám…" olízla se Rita. Vzápětí si uvědomila, že by měla odpovědět. Její smečka volá. Zaklonila hlavu a táhle zavyla. Smečka jí odpověděla. "Jsme blízko. Přijď nám naproti. Setkáme se a pokračujeme." Rita znovu zaklonila hlavu. "Nemůžu. Max spí. Je strašně sladkej. Musíte ho vidět." Netrvalo ani 15 minut, než smečka dorazila na místo, kde již odpočívala Rita s Maxem. Na soukromém neoploceném pozemku s trávou, průměrnému člověku vysokou asi po kolena, si ustlali všichni. Tara a Black se přisunuli k Ritě. Usmála se. "Už vypadáš mnohem lépe, Blacku…" Přikývl. "Trochu mě dala dohromady Tess. Už jsem jí stihl říct tři pověsti. O Svatém Brokovi, hrdinném Áronovi a tu o léčitelce Arnitě. Všechny pověsti Pejsků z Mazlova hltá jako každé správné štěně. Bude z ní dobrý člen smečky." Rita se usmála a pohlédla Blackovi do očí. Black jí pohled oplatil. "A… Co ty? Jsi v pořádku? Vypadáš strašně vyhuble… Přežiješ ty vůbec? Nebolí tě něco? Rád ti pomůžu. S čímkoliv." Rita se naklonila a olízla Blackovi zaschlou krev na hlavě. Jeho srdcová maska už nebyla rozdělená na 2 části. Byla opět celá, zlatá, jako vždy. "Jsi moc milý pes, Blacku. Jsem ráda, že tě opět vidím. Výlet s Maxem byl zajímavý, ale upřímně… Už nikdy s ním nechci žádný výlet ve dvou zažít. S Maxem - už - nikdy."
A tak si smečka kráčela cestou, spíše po okrajích měst, lesními cestami, lesy, loukami a poli a Ritě stále více rostlo bříško. A téměř všichni členové smečky věděli, který ze psů je otcem. Black často sledoval Maxem nenávistným pohledem. On je ten šťastný pes. Rita si zaslouží lepšího psa, než jeho. Ne mazlíčka. Ne přešlechtěnou hračku. Ano, jeho plemeno bylo možná dříve určené k soubojům, ale dnes? Je to jen mazel.
A jednoho dne, smečka zrovna přecházela silnici a Rita uprostřed silnice ulehla, poznala smečka, k čemu se schyluje. Max s Blackem okamžitě vyběhli k mladé vůdkyni. Silnice nebyla sice rušná, ale ani příliš klidná na porod. "Rito… Já… Pomůžu ti." Zašeptal Black a položil tlapku na Ritino vzrostlé břicho. Max tiše zavrčel. Black se otočil a jeho srst se naježila. "Já jsem tě od začátku nechtěl přijmout do smečky… Rita měla být moje družka… Tak tady nevrč…" Max se postavil na špičky tlapek. "Jsou to moje štěňata, Blacku…" Rita v křeči porodila první štěně. "Kluci, neblbněte…" Zavrčela bolestivě. V tu chvíli už ale Black skočil po Maxovi a ze dvou psů se stalo klubko létajících chlupů. Max se snažil Blacka kousnout, ale bylo jasné, že starší Black má svoje zkušenosti. Po dvou minutách bylo po všem. Zmožený, avšak téměř nezraněný Max ležel na zemi na zádech a Black nad ním vítězoslavně stál. Když se s úsměvem otočil na Ritu, zjistil, že porodila další štěně. Pomohl jí štěňata odnést do bezpečí pole, kde Rita porodila tu noc ještě dvě štěňata. A tehdy se stalo něco, co Rita ještě nezažila. Jedno ze štěňat se narodilo mrtvé. To druhé extrémně maličké, mnohem menší, než byla tlapka jejich bíglí matky. Dvě fenečky pojmenovali Besi a Brita, maličké štěně pojmenovala Buck. Mrtvé štěňátko se slzami v očích pohřbila na poli s hrachem.

Kapitola 10 - Jak najít smečku

5. března 2015 v 17:20 | Lajka |  2. vydání první série

Kapitola 10

Už druhý den se chýlil ke konci. Rita byla celý den strašně nervózní, co když její plán nevyjde? Už odpoledne začala hrabat u plotu díru a pokračovala v noci. "Maxi?" zakňučela tiše do tmy. Černý pes vstal a protáhl se, v tlamě měl stále plyšovou opičku. "Rito, ty chceš vážně utéct?" Rita přikývla. "Sbohem, Maxi. Mám tě ráda." Přitulila se k velkému psu a otřela mu čumák o krk. "Já tebe taky." Zakňoural. Rita mu pohlédla do očí a dvěma ladnými skoky skončila ve vyhrabané díře. Prolezla na druhou stranu a pomalu odcházela, nejdříve cestou k útulku a poté k mýtině. Znovu si vzdychla a otočila se. Ten dům jí bude chybět. To dítě jí bude chybět. Max jí bude chybět. Ale bude mu líp. On není divoký pes. Rozeběhla se k útulku, kde zastavila, aby se nadechla. Uslyšela za sebou štěkot. Velký černý pes se valil za ní, nestihl to ubrzdit a srazil ji k zemi. "Nemohl jsem tě v tom nechat samotnou, Rito. Teď najdeme naši smečku. SPOLEČNĚ!" Rita přikývla. "Musíme najít místo, kde strávíme noc. A teď už poběž, dříve, než nás odchytí!"
Maja zvedla hlavu. "MUSÍME je najít. Alespoň Ritu. Je to naše velitelka. Každý přiložte čumáky k zemi a hledejte cokoliv, co Vám připomene Ritu, nebo Maxe!" Sandy společně s Tarou temperamentně vyskočili a rozeběhli se po mýtině. Black stál v nejzazším koutu jeskyně, s hrdě vztyčenou hlavou a se slzami v očích vyprávěl maličké Tess o odvážné vlčici Izugari, jež zemřela v boji za milovaného psa. Vyprávěl o lásce, jež byla nekonečná jako vesmír, ale skončila náhle a nečekaně. "Jako když vybuchne Slunce…" zamumlal a vyběhl ven z jeskyně. Uplynulo 12 dní od chvíle, co Rita zmizela, a Black ztratil chuť do života. Ano, nové světlo mu sice do života vnesla Tess, ale Black potřeboval lásku života, družku. V uplynulých 12 dnech vycházel z jeskyně jen kvůli jedinému účelu - kvůli vykonání potřeby. Hledaje stále ještě neoznačený koutek, ucítil pach milované přítelkyně. Jeho ocas se po dlouhých týdnech konečně rozkomíhal. Nejdřív jen lehce a pomaličku, jak však postupoval dále a cítil stále více pach Rity (a Maxe), stala se z jeho ocásku rotující vrtule. "Cítím tě, Rito…" Zamumlal radostně, pak se nadechl a šťastně zaštěkal na celou smečku: "Cítím je! Mám stopu! Tudy šla Rita!" Rozeběhl se po stopě a smečka ho následovala. Nedokázal se zastavit, tlapky jej neomylně vedly kupředu. Při hledání Rity se mu opět vrátila špetka elánu, zlomek temperamentu a část jeho hyperaktivity, která v něm zůstala, po smrti Izugari. "Jdeme ti po stopě, Rito! My tě najdeme!" Zavyl.