... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Květen 2015

Kapitola 5

28. května 2015 v 20:45 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola V

Tu noc se smečka opět chystala přesunout. Vyrazili z malé mýtinky polní cestou, aby urazili alespoň kousek cesty, než se rozední. Chladný vítr jim foukal do tváří, pejsci se však nenechali jen tak zastrašit a pokračovali v cestě. K větru se přidal i silný déšť a máčel pejskům kožíšky. Maja několikrát uvažovala o tom, že by měli zastavit, Lajka však chtěla v cestě pokračovat. Dorazili až k rozlehlému lesu, do kterého se skryli. Krmelec na kraji poskytl některým z nich večeři, několik psů však znechuceně s kručícími bříšky ulehlo ke spánku. Tulili se k sobě. Lidé by řekli, že byla zima, že by psa nevyhnal…
A druhý den se to stalo. Několik psů začalo kýchat. Lajka si zprvu myslela, že jde o pouhou rýmu a ihned se rozeběhla hledat několik rostlinek měsíčku lékařského. "Dej si pozor…" Zamumlala Maja. "Může jít i o prastarou psí nemoc. Léčitelé pro ni nemají zavedený název, ze začátku však psi kýchají, poté jim začne téct z nosu. Když jim otečou tlapky a téměř ohluchnou, přestává je poslouchat i žaludek. Nic v sobě neudrží a v té chvíli je konec. Nemoc se musí odchytit v počátcích a proto je dobré preventivně nasadit léčbu. I kdyby šlo o pouhou chřipku, nesmíme nic podcenit!" Lajka zabručela. "Ale… Naše smečka musí najít místo, kde bude žít!" Maja se na ni nezvykle hrubě obořila. "Copak ti jde víc o splnění poselství, než o zdraví smečky?! Musíme tady zůstat, Lajko, musíme. Začneme s léčbou dříve, než se nakazí i další členové…" Lajka nervózně mrskla ocasem. "Kde seženeme léky?" Maja zakňučela. "Tato psí nemoc se léčí jediným lékem. Léčitelé ho nazývají Přeslička psí zub. Je extrémně vzácný. Upřímně jsem se této chvíle obávala od začátku tvého života. Budu muset vyrazit na cestu, Lajko. Budu hledat přesličku. TY SE SMEČKOU ZŮSTANEŠ TADY. Já přijdu. Vrátím se s léky. A pokud ne… Je smečka ztracena…" Lajka nešťastně zavyla a pohlédla Maje do očí. "Běž, Majo, vyraž na cestu. Zachraň naši smečku!"
Maja kývla a vyběhla. Běžela dlouho, bez přestávky. Nevěděla, kam má běžet, šla zkrátka za nosem. Tak daleko od smečky se ještě nikdy nevydala. Asi po hodině narazila na křišťálový rybníček, a tak se napila ledové vody. Pak se ale rozeběhla dál, i když měla problémy s dechem, nezastavovala se. Přestože se nikdy s Přesličkou psí zub nesetkala, jeho vůni poznala téměř okamžitě. Omamná vůně, lehce levandulová s nádechem vanilky a dochutí maliníku. Plod. Poměrně veliký červený váleček, ve tvaru psího zubu - podle něj dostala rostlinka svůj název - byl na celé rostlině to nejdůležitější. Působil zvenčí i zevnitř, látky v něm dokázaly léčit otevřené rány i neznámou nemoc, při větším množství se však jeho síla obracela k horšímu. Tlapy Majy se začaly podlamovat, a tak si velká fenka lehla. Zívla si. "2 hodinky spánku neuškodí…" zašeptala pro sebe a položila hlavu na tlapky. Brzy usnula tvrdým spánkem…

Kapitola 4

21. května 2015 v 17:00 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola IV

Lajka přišla až k Blackovi. "Myslím, že bys měl něco vědět…" Zamumlala. Černý pes na ni pohlédl a Lajka kývla na Trampa. Šedý pes přišel až k Blackovi a zvedl hlavu. "Blacku. Je mi moc líto, že jsem tě v tvém životě tolikrát zklamal…" Blackovy oči v tu chvíli pokryla vrstva smutku a vzteku. "Vím, kdo jsi…" Zašeptal rozlíceně a skočil po Trampovi. Z obou psů se v tu chvíli stalo zápasící klubko. Black držel Trampa pod krkem, šedý pes jen nešťastně hryzal Blackovo ucho. "Nechtěl jsem ti ublížit!" štěkl. "Smrt tvé družky byla jen souhra nešťastných náhod!" Black vztekle zavrčel. "A to, jak jsi nás se sestrou opustil, abys zachránil svůj život, byla také nešťastná náhoda?" Hryzl psa do tlapky a Tramp bolestivě uskočil. "Udělal jsem velkou chybu Blacku, chci ji napravit. Dovol mi, abych se stal tvým otcem, dovol mi, abych napravil, co jsem zameškal!" Black vyskočil a srazil psa k zemi. Postavil se na jeho hruď a zašeptal do jeho ucha: "Nemám zájem. Opusť smečku, pse, radím ti to dobře. Na svého otce jsem zanevřel a dlouhá léta jsem uvažoval, jak bych se mu pomstil, když ho znovu potkám. Nemám zájem o tvoji péči, pse. Buď smečku opustíš, nebo zde zůstaneš. Ale věř mi, že moji lásku si už nikdy nezískáš…"
Uběhly tři dny. Smečka žila v mírném napětí, s podezřením hleděla na Trampa a s očekáváním na Blacka. Lajce se zdálo, že členové smečky čekají na chvíli, kdy po sobě Black a Tramp skočí a co víc - čekají na chvíli, kdy Black Trampa zardousí. Situace ve smečce se neustále zhoršovala, až Tramp s povzdechem rozhodl, že smečku opustí. Věnoval Lajce milý pohled, mrskl ocasem a zmizel mezi stromy. Nedalo by se říct, že se situace uvolnila, přesto však byly mezi členy smečky méně napjaté vztahy než mezi dny, kdy ke smečce patřil Tramp. K původnímu stavu, kdy velitelkou byla Rita a smečka žila ve vzájemné harmonii se však smečka už nevrátila. Mezi některými členy probíhaly neustálé hádky, které byly někdy jen pouhou výměnou názorů, jindy však naprosto nenávistným vzkazem. Nejčastější hádky byly mezi Lajkou a Tarou. Tara nedokázala pochopit, jak se Lajka mohla stát velitelkou. Viděla v ní neschopné štěně - pravda, že Lajka neuměla bojovat - Rita jí to nestihla naučit, stávala se však stále lepší léčitelkou. I Maja cítila, že brzy zemře a v případě, že by smečka dostala nějakou zákeřnou nemoc, musela by vyrazit do cizí země. Návštěva cizí země za účelem hledání bylinek byla pro léčitele - alespoň podle pověstí - velmi riziková. Maja tedy učila Lajku, jak přikládat na rány pavučinky. Kterou bylinku v určité chvíli použít a jak se zachovat při které nemoci. A s každým dalším dnem Lajčiny vědomosti nabývaly. Bylo zřejmé, že z ní bude velmi dobrá léčitelka, která se v případě nouze o smečku postará.

Cooper

17. května 2015 v 17:38 | Lajka |  Profily postav
Cooper je mladý pes, který má velkou radost ze života. Má v sobě pravděpodobně nějakého teriéra.
Zamiluje se do Tess, s níž se mu podaří splodit čtyři nádherná štěňátka: Willyho, Jima, Berryho a Michelle
Je poměrně odvážný, milý, přátelský a hlavně - velmi roztomilý.

Na začátku druhé série společně s Willym a Michelle smečku opouští, tím ale to pravé dobrodružství teprve začíná. Rodince se podaří najít skvělé lidi, kteří se o ně dokáží postarat, Cooper však nemůže přestat myslet na Tess a své dva syny. Když se v jeho snech objeví kruté obrazy o smrti jeho družky, synů i celé smečky, není jediným, kdo si myslí, že se zbláznil.

To ale není vše. Brzy se přidají i další sny, které jej každou noc provázejí. Sny o nové smečce. Sny o nové generaci Pejsků z Mazlova. A tak se Cooper rozhodne sny uposlechnout a společně se svými již dospělými štěňaty se vydává naproti Kojotovi - toulavému psu, který jejich osud změní navždy...


Kapitola 3

14. května 2015 v 12:05 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola III

Přišlo ráno. Black se protáhl a táhle zívl, poté společně s Majou pohřbil Ritu pod rozkvetlým jabloňovým stromem. Lajka ňafla na smečku, že je už čas přesunout se dále a smečka začala pomalu vstávat. Tara si něco žbrblala pod vousy a znechuceně pozorovala Lajku. "Smečko," štěkla přísně Lajka, když o pár metrů dále vyšli z nově postavené městské části na zbylý pruh louky. "Tohle je náš nový člen. Tramp. Doufám, že jej přivítáte s otevřenou náručí. Je to toulavý pes jako my, a jak jistě víte, toulaví psi POTŘEBUJÍ smečku." Black zavrčel, až se mu srst na zádech naježila, velitelce však neodporoval. Když se opět rozeběhli dále, za nosem, uslyšeli krátké štěknutí. "Počkejte!" štěkl tenký hlásek. Lajka prudce zabrzdila a otočila se. Za smečkou přibíhal maličký pejsek, rozježené štěňátko, které se v trávě téměř ztrácelo. "Počkejte na mě. Patřím k vaší smečce. Přijměte mě do smečky, Lajko…" Lajka ucouvla. "Jak víš, jak se jmenuji?" Štěně se postavilo na zadní tlapky. "Zdál se mi sen. Dnes v noci. Smečka sedmi psů odcházela z mýtiny, na které vznikají nové paneláky. Viděl jsem ve svém snu padat hvězdu. Viděl jsem ve svém snu fenku bígla, vaši bývalou velitelku Ritu. Řekla mi, že se mám přidat k vaší smečce, že budu dobrým členem. Říkala, že mé umění mluvit s hvězdami bude ve smečce velmi potřebné. Řekla, že smečka potřebuje malé a odvážné psy jako jsem já…" Black sebou škubl. "On mluvil s Ritou?" Zakňučel, v očích se mu objevily slzy. Štěně kývlo. Lajka přejela pohledem po každém členovi smečky, poté sklonila hlavu a zamručela: "Jak se jmenuješ, štěně?" Pejsek přešlápl z tlapky na tlapku, sklonil nešťastně hlavu. "Žeryček" špitl a zvedl oči k laskavému pohledu velitelky. "To nepůjde." Zavrčela Lajka. "Máte někdo návrh na jméno pro tohoto odvážného psíka?" Tramp radostně zaštěkal. "Co Cooper?" štěněti se rozvrtělo celé tělíčko, začalo poskakovat na místě a nadšeně poblafávat. "Cooper je krásné jméno! Díky, pane pes!" Tramp olízl maličkého Coopera na zádech a Lajka zavyla. "Broku, přivítej v naší smečce nového člena. Cairn teriéra Coopera!"
A tak smečka osmi psů opět byla na cestě. Opět hledali domov, místo, kde nebudou války ani lidé, vlci ani domácí psi. Místo plné klidu. Po dlouhých dvou hodinách dorazili k lesíku. Nebyl příliš veliký, ale pejsci v něm mohli přespat.

Kapitola 2

7. května 2015 v 15:45 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola II


Black ke své družce nešťastně přičichl. Jazyk jí visel z tlamy a celá se třásla. Šedý se olízl a zmateně ucouvl, pak se posadil a pohlédl na Blacka. "Já… Já nechtěl… Omlouvám se… Nechtěl jsem… Nemůžu za to, já… Není to moje chyba, připletla se mi pod tesáky… Jen jsem… Jen jsem jí chtěl dát trochu lekci, nechtěl jsem ji zabít…" Black zavrčel a lehl si k Ritě. Z hlavy jí vytékal pramínek krve, který tvořil na zemi menší loužičku. "Co… Co se stálo?" Zašeptala Rita velmi slabě, téměř neslyšně. Black zavrtěl hlavou, věděl, že jeho družka umírá, nedokázal však určit, co se vlastně stalo. Lehl si a zakňučel, položil si hlavu na Ritin bok. "Rito, já… Já tě miluju. Vždycky jsem tě miloval. Já… Už od chvíle, kdy jsi mi nabídla místo ve smečce jsem uvažoval o naší budoucnosti… Já… Toužil jsem po tom, abychom měli společně štěňátka. Rito, já… Když jsem poznal Izugari, a že to, Rito, byla nádherná vlčice… Vždy, když jsem s ní mluvil, lovil, nebo vyl na měsíc, představoval jsem si, že všechny tyto úkony provádím s tebou. Tvým druhem v té době byl však Max. Já jsem nesnesl Maxe a Max neměl rád mě, a tak jsem, vím, že mě za to budeš nenávidět, já jsem toužil po tom, aby Max zemřel. A teď jsme prožili část života spolu. Máme dceru, budoucí vůdkyni smečky. Ale já chci, Rito, abys útok toho šedého psa přežila. Chci zemřít s hlavou položenou na tvém těle a chci překročit hranici Duhového mostu s tebou. Poté, co mi řekneš ¨Také jsem tě vždy milovala, Blacku…¨ " A pak si Black všiml, že tělo bíglice se přestalo hýbat. Ano, byla už sice starší, ale, takto brutální smrt si velitelka Pejsků z Mazlova nezasloužila. Black si povzdechl a začal plakat, kňourat a fňukat. A pokud některý ze psů řekl, že po smrti Izugari byl Black velice smutný, nebylo to nic ve srovnání s chvílí, kdy mu zemřela družka Rita…
Lajka se posadila a zahleděla na hvězdy. Šedý pes přišel až k ní. "Nechtěl jsem to udělat." Zabručel. Lajka na něj pohlédla. Nevěděla přesně, co si má o psu myslet, ale cítila z něj dobro.
"Kdo jste?" Zavrčela tiše, téměř neslyšně. Šedý pes se posadil vedle ní. "Narodil jsem se na farmě…" Zamumlal. "Říkali mi Tramp a děti mě milovaly. Byl jsem nechtěný kříženec, tuším, že snad aspoň 8 plemen. V mých předcích se skrývají honáčtí, tažní či stopařští psi. A jednoho dne, když mi byl asi rok, potkal jsem v parku nádhernou mladou fenku se srdcovou maskou. A ta její vůně… Ona byla křížencem bígla a russel teriéra a ještě něčeho, co jsem nebyl schopen úplně určit. Velmi blízce jsme se spřátelili a často jsme odcházeli od svých majitelů a sedávali v parku. Jednoho dne začala rodit. Měli jsme společně dvě štěňata, ale ona sama byla ještě štěně… Nedokázala porod přežít… Obě štěňata zůstala v mé péči a já se rozhodl, že na farmu se nevrátím a budu žít divokým životem. Vychoval jsem je. Oba. Psa a fenu. Celobílou fenku, kterou jsem pojmenoval Punťa a nádherného černého psa se zlatavou maskou a tlapkami. Pojmenoval jsem ho Black. Velmi jsem si ho vážil, neboť měl masku ve tvaru srdce, stejně jako jeho matka. Jednoho dne přišel den, na který nikdy nezapomenu. Zrovna jsme přebývali v lesíku poblíž vesnice a ti lidé na nás zavolali odchytovou službu, nebo tak něco. Lidé s klacky pobíhali po lese a hledali nás. Puntě s Blackem byly tehdy asi 4 měsíce, a když jsem zjistil, že lidé jsou již blízko… Postrčil jsem oba pejsky tak, aby si jich přicházející lidé všimli a sám utekl dále, hlouběji do lesa. Štěňata mě volala, ale já je nezachránil. Zachránil jsem svoji kůži, ale obětoval kvůli tomu svoje štěňata." Šedý pes se odmlčel a polkl, snažil se potlačit smutek, snažil se nebrečet. "Chci se přidat k vaší smečce, Lajko. A pokud to nepůjde, chci s vámi alespoň chvíli jít, chci jít vaší cestou. Chci Blackovi vynahradit vše, co jsem zkazil dříve. Poprvé jsem ho nepoznal a vím, že jsem ho v jeho životě už podruhé zklamal tím, že jsem zabil jeho družku, ale… Možná se mnou bude chtít mluvit. Možná mu budu moct vynahradit vše, co jsem zanedbal…" Lajka na psa pohlédla a hluboce si vzdychla. "Black s vámi nebude chtít mluvit, ale já vám věřím. Nechť se Tramp stane Pejskem z Mazlova!"