... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Červen 2015

Kapitola 9

25. června 2015 v 14:58 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola IX

Mladá fenka předstoupila před svoji smečku. Nervózně mrskla ocasem, odkašlala si a dvakrát štěkla. Pak začala. "Od nynějšího dne, smečko, zakládám ve smečce nová pravidla… Budou 3 a každý člen je bude muset dodržovat" Tara znechuceně zavrčela, Cooper zvedl hlavu z boku Tess. Lajka začala.
"Nikdo ze smečky se nesmí scházet s vlky nebo domácími psy!"
Tara zvedla hlavu. "A co když něco takového uděláme?" Lajka mrskla ocasem.
"… Každý, kdo toto pravidlo poruší, bude přísně potrestán. Ponížen, či vykázán ze smečky!"
Black zakňučel. "Nemůžeš přece takhle trestat smečku! Šmouha je také vlk a v naší smečce nadále je! A navíc - nemůžeš bránit naší lásce!" Lajka na Blacka pohlédla a nešťastně sklopila uši. Pak pokračovala. "Nikdo ze smečky nesmí napadnout jiného člena smečky - neporušil-li první pravidlo. Vražda je v tomto případě však vyloučena a trestá se vyloučením ze smečky." Tara se zasmála. "Lajka neumí bojovat, tak zakázala i přátelské potyčky s vyceněnými zuby!" S ironickým smíchem vyskočila, vyběhla k Lajce a odhalila bílé tesáky. Nešťastná Lajka, která neuměla bojovat, se jen bojácně přikrčila. Tara se znovu zasmála a vrátila se na své místo. Šmouha se zvedl a jemně se k Lajce přitiskl, ta se však odtáhla. "A třetí pravidlo." Zabručela Lajka a pohlédla na Taru.
"Všichni členové smečky si navzájem pomáhají. Všichni společně loví. Nedělají si naschvály a žijí v harmonii a přátelství…" Tara sebou škubla a zvedla hlavu. "V tom případě opouštím smečku…" Chraplavě se zasmála a znechuceně si odplivla. Lajka zavrčela. "Proč mě tak nenávidíš?!" Tara pohlédla k modravé obloze. "Jsi neuvěřitelný štístkař. Měla jsi být mrtvá… A hlavně… Kdyby ses nerozdýchala… Velitelkou se stanu já!" Lajka vztekle přešlápla. "Sama víš, že to není pravda! Rita by klidně porodila dalších 5 vrhů štěňat, aby našla správnou velitelku. Věřila mi. Jsem spolehlivá, klidná a neohlížím se na minulost. A hlavně… Nemám touhu každého zabít!" Otočila se a zklamaně se svalila na zem, aby si pořádně odpočinula…
Když se k Lajce rozeběhl Šmouha a radostně na ní skočil, Lajka se v první chvíli trochu polekala. Škubla sebou a zavrčela. "Už dost, Šmouho! Stačí, že jsi v naší smečce vlkem!" Mladý vlk se nešťastně svalil k zemi a odhalil břicho - velitelka ho velmi překvapila. Když se k ní přitiskl, aby jí alespoň trochu olízl, vycenila na něj zuby. Nechápal ji. V poslední době se k němu chovala divně. Připadalo mu… Zdálo se mu, že si snad neváží svého postavení ve smečce. Smečka už není to, co bývala za vlády Rity. Otočil se na Taru. Vše pozorovala, nervózně mrskala ocasem a pak na černého vlka kývla. Ten vstal a připlížil se až k Taře. "Lajka si neváží členů svojí smečky…" zasyčela znechuceně Tara. "Nezaslouží si harmonickou smečku, kterou si tolik přeje…" Šmouha sebou škubl. Tón Tary ho velmi vyděsil. "Co chceš sakra dělat?" Vyštěkl zděšeně. Tara se usmála. "Lajka potřebuje, aby jí někdo dokázal, že není nejdůležitější na světě… Znám jednoho psa, často ho tady vídám. Žije také divokým životem a připojí se k naší smečce. Je to stafford, říká si Dexter… To znamená pravý…" Tara přivřela oči. "Je to nelítostný, ale svoji nenávist dokáže skrýt do přátelské slupky…" Šmouha přešlápl z tlapky na tlapku. "Chceš, aby Lajku zabil?" Vykvikl. "Ona si nezaslouží smrt, ona je… Och, tak krásnou fenku jsem ještě nikdy neviděl…" Tara se zasmála. "Máš dvě možnosti, vlku. Buď budeš nadbíhat velitelce, která si o tobě myslí, že jsi odpad, nebo se přidáš ke mně a k Dextrovi. My vytvoříme ve smečce novou atmosféru, Šmouho. Naše smečka se rozdělí na dva tábory. Nechť začne revoluce!" Šmouha zakňučel. "Nikdy bych Lajku nezradil. Já s ní jednou budu mít štěňata, dej mi čas. A udělám cokoliv, aby se smečka nedělila na nenávistné a milující. Jednou jsme smečka a smečka budeme navždy. SPOLEČNĚ VŠE DOKÁŽEME!!!" Tara zavrčela a srazila Šmouhu k zemi. "Pokud jen cekneš, že něco plánujeme, buď si jistý, že to s tebou dobře nedopadne. Pokud se Lajka dozví, co chystáme…" Zavrčela a scvakla zuby před čumákem černého vlka. Šmouha nervózně polkl. "…Poznáš ve svém krátkém životě poprvé, co znamená bolest…" Slezla z černého vlka a zavrčela. "A teď běž. Utíkej si za svojí velitelkou. Možná to jednoho dne ocení…"

Kapitola 8

18. června 2015 v 15:34 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola VIII

Lajka se vrátila několik kroků ke své smečce. Každý člen smečky dostal k rozžvýkání jeden Psí zub. "Maja je mrtvá…" Zamumlala Lajka. Odteď jsem já vaší léčitelkou. Tara znechuceně zavrčela, Šmouha, až neuvěřitelně energicky vyběhl a srazil Lajku k zemi, začal ji radostně olizovat. "Ale dost, Šmouho, stačí…" Zasmála se Lajka. Cooper se opatrně protáhl a pohlédl na Tess. Tihle dva se hodně sblížili za posledních pár dní. Bylo vidět, že jemu i Tess je už mnohem lépe. Oba se zvedli a rozeběhli se hlouběji do lesa. Black odkráčel lovit. Bylo vidět, že smrt Majy ho velmi ranila. On byl jediný, kdo zbýval z původní smečky, která se dala dohromady. Otočil se na Lajku a kývl. Velitelka ho následovala. "Víš, Lajko…" Zamručel Black a pohlédl na svoji dceru. "Smrt naší léčitelky je pro mě velkým upozorněním. Víš, nejsem si jistý, jestli znáš vše, co by velitelka měla znát…" Lajka mrskla naštvaně ocasem. Lajka se posadila a pohlédla hluboko do lesa. "Co mi chceš sdělit, Blacku?!" Black nervózně přešlápl. "Už tady dlouho nebudu, Lajko. Táhne mi na desátý rok, což není zrovna málo, zvláště pro divoce žijícího psa…" Tlapkou nervózně rýpl do země. "Rita tě nestihla některé věci naučit, tak dovol, abych tě něco naučil já…" Lajka se posadila a mrskla ocasem. "Dobrá, Blacku. Řekni mi, co máš na srdci…" Black se zhluboka nadechl. Jistě víš, na čem záleží dnešním Pejskům z Mazlova. Všichni spolu mají spolupracovat a pravidla již téměř neexistují…" Lajka naklonila hlavu. "Pravidla?" Black pokýval hlavou. "Ano. Všichni divocí psi žili dříve podle pravidel určených hvězdami…" Lajka zavrtěla ocasem. "A jaká pravidla to byla?!" Black si vzdychl. "Současné smečky už pravidla nedodržují, Lajko. Žijí pospolu v harmonii a přátelství, vypomáhají si a nehledí na pravidla, která by ovlivnila jejich životy…" Lajka si povzdechla. Black pokračoval. "Smečka tě ochrání, Lajko a ty chráníš smečku! Jedině společně můžeme najít náš domov. A to je naším posláním, Lajko, najít domov bez válek a krutosti!" Lajka sklonila hlavu. "Dobrá Blacku. Najdu smečce domov. Avšak ve smečce založím nová pravidla!" Black zoufale zavyl.

Kapitola 7

11. června 2015 v 20:46 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola VII

Proběhla okolo křišťálové vody a zastavila se. Vběhla do studánky, aby ochladila své tělo. A pak se zase rozeběhla. Cítila, že slábne. Ztěžka dopadaly její tlapky na zem a ztěžka Maja dýchala. A pak si vzpomněla na pověst, kterou znala. Tuto pověst vyprávěla i Lajce. Léčitelka Arnita. Fenka, která léčila první Pejsky z Mazlova. Ta černá ovčanda, nádherná a mladá fena, která musela vyrazit do cizí země také zrovna pro Psí zub. Událost, která se jí stala, se nese se psy dlouhá léta. "Léčitelka nikdy nepřežije návštěvu cizí země…" Problesklo Maje hlavou. Musela se zastavit. Ztěžka dýchala, viděla rozmazaně… Zamotala se jí hlava a slabostí i únavou se rozkašlala. "Arnita zemřela na místě, kde našla Psí zub. Náhle. Bez příčiny." Zabručela Maja. "Ale já to dokážu. Už nemám moc sil, ale lék smečce donesu…" Popadla do tlamy plody rostliny a rozeběhla se do lesa. Už jen pár metrů… Dva skoky ještě stihla Maja udělat, pak se jí podlomily přední tlapy a Maja se skácela k zemi. Plody rostlin se jí vysypaly z tlamy, Maja se marně snažila vstát. Začala panikařit, přední tlapky se jí pokaždé podlomily. To už jí ale spatřila Lajka. Byla v dohledu. Rozeběhla se k ní. "Co se děje, Majo?!" Zaštěkala vyděšeně. "Postřelili mě, Lajko. Postarej se o smečku. Přines jim Psí zub, určitě jim už bude lépe, ale preventivně každému dej ještě jeden plod. Do tří dnů nikdo o nemoci nebude nic vědět… Lajko…" Bílá velitelka nešťastně na dogu pohlédla. "Budeš… Dobrá léčitelka…" štěkla s obtížemi Maja. Lajka uronila slzu. "Ještě jsi mě nenaučila všechno, Majo… Co když… Co když nedokážu smečku vyléčit?!" Maja se usmála. "Posbírej Psí zuby, Lajko a utíkej za smečkou. Ty to dokážeš, Lajko. Já ti věřím." A s těmito slovy a pohledem upřeným na Lajku se Maja odebrala na místo, kde už žádnou nemoc nedostane. Za Duhový most…

Kapitola 6

4. června 2015 v 13:56 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola VI

Tara zakašlala. Přidala se i Tess, následně Šmouha. Lajka s obavami hleděla do dálky. Už celý den byla Maja na cestě, Psí zub přece NEMŮŽE růst tak daleko. Divila se, že vzhledem k tomu, co se ve smečce děje, nezačíná nikdo panikařit… Black se posadil vedle Lajky. "Co se děje, Lajko… Ty to víš? Víš, co s námi příroda provádí?" Otočil se na Šmouhu. Ošklivě se rozkašlal, až vykašlal krev. Black s Lajkou soucitně sykli a bolestně odvrátili hlavu.
Maja se probudila. Natrhala několik Psích zubů a vydala se za smečkou. Nejdříve jen opatrně klusala, pak se rozeběhla, až se jí za tlapkami prášilo. Rozhlédla se a nasála stopu. Zahnula prudce doleva, okolo křišťálového rybníka. Byla už blízko, cítila to. Smečka je nedaleko… Přidala do kroku a rychlostí blesku vběhla do lesa. Někteří psi leželi na místě a vypadali ještě zoufaleji, než když je opustila. Někteří vypadali, že se ani z místa nepohnuli. Každému členovi Maja dala rozžvýkat plod rostlinky, otočila a vyběhla zpět na mýtinu pro druhou dávku. Tu dá Pejskům, až se jim trochu uleví. Ač se jí Lajka snažila zastavit, rozeběhla se zpět. Tara se znechuceně oklepala. Bylo vidět, že se jí jako zázrakem ulevilo. "Chtěla jsi ji zastavit, Lajko, viď? Copak ti už nejde o naše zdraví?" Bílá velitelka zavrčela. Tara do ní poslední dobou rýpala až příliš moc. Copak si ta fena myslí, že Lajka nedokáže vést smečku?
Začalo se stmívat. Maja doběhla až k loučce, na které rostla přeslička. Nahrabala si větší hromádku plodů rostlinky. Možná, když jí nabere víc, bude se to hodit i do budoucna. Náhle zaslechla kroky. Otočila se. Zvedla pysky a zavrčela. Zpoza keře vyšel člověk. Maja na něj vyděšeně pohlédla a přikrčila se, stáhla ocas mezi nohy. S lidmi neměla dobrou zkušenost, a ač byla opravdu veliká, bála se jich. A pak si všimla, že člověk má v ruce zbraň. Ten člověk také žije v přírodě. Problesklo jí hlavou. Třeba utekl od svých příbuzných, aby hledal, jako my… Přisunula se k člověku o krok blíž. Ucítila vztek a nenávist vycházející z těla člověka. Vyděšeně uskočila a pohlédla člověku do očí. Pak člověk zavrtěl hlavou a zvedl zbraň k Maje. "Já to ty lidi nenaučím…" Zabručel téměř bez emocí. "Plaší mi to zvěř a stejně to běhá navolno. Ani obojek to nemá…" Maja sebou škubla. Najednou ucítila něco špatného, něco, co předtím necítila. Urychleně popadla do tlamy všechny plody Psího zubu a rozeběhla se pryč, za svojí smečkou, daleko od člověka. A pak uslyšela ohromnou ránu. Kulka se jí zaryla pod kůži na zádech. Bolest, kterou Maja nikdy nepoznala, zdánlivě však připomínala bolest, kterou jí způsoboval člověk, u kterého žila. Když z něj táhl alkohol a on ztěžka chytal do rukou klacky a pak… Maja přivřela oči při bolestivé vzpomínce. Bolest v zádech však neustupovala a Lajka cítila, že jí po zádech stéká pramínek krve…