... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Červenec 2015

Kapitola 14

30. července 2015 v 13:59 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XIV

A tak smečka následovala černého vlka. Po několika minutách došli na rozlehlý palouk. Uprostřed ležela obrovská hromada poražené zvěře. Králíci, myši, ryby, divočák, i srnec. S Lajkou to cukalo a měla co dělat, aby se k hromadě masa nevrhla. Několik vlků - snad pět či deset - stálo v kruhu okolo kořisti za hromadou mrtvé zvířeny se objevila černá vlčice. Zvedla povýšeně hlavu a všichni vlci položili tlapky na zem a zvedli zadek. Jejich ocasy se pomalu kývaly ze strany na stranu. Vlčice chytila do tlamy velkého králíka a přinesla jej urostlému hnědému vlkovi. Zavrtěl ocasem a sedl si. Vlčice kývla a on se okamžitě pustil do jídla. Pak přešla vlčice opět k velké hromadě. Chytla středně velkého lososa a přinesla jej mladému vlčeti, který stál v řadě vedle hnědého vlka. Opět na něj kývla a vlče hladově začalo rvát z ryby kusy masa. Lajka jen překvapeně hleděla na smečku. "Co… Co to je?" Zeptala se mírně vyděšeně. "To je naše smečka… Zašeptal vlídně černý vlk. Družka Alfy přiděluje jídlo. Vy se najíte jako poslední, určitě vám ráda něco nechá… Vydržte tu, upozorním ji na vás…" Rozeběhl se ke skupině vlků. Někteří z nich, kteří už žrali, se opět uklonili. Vlče vedle urostlého hnědého obra zavrčelo. Lars běžel až za svojí matkou. Vlčice odhalila tesáky - nebyla ze synovy zprávy příliš nadšená. Pak Lajka zaslechla Larsovo hlasité štěknutí. "Oni zabili Krvavého stína!" Dav vlků překvapeně zašuměl. Vlčice couvla, pak naklonila hlavu. "Pozvi je sem…" Tara si znechuceně odplivla. "Takhle nás dostaneš do pěknýho problému, Lajko. Děkujeme ti, že nás všechny necháš zabít…" Lajka zavrčela a vyrazila k vlčici. Před ní se uklonila tak, jak to viděla u vlků. "Jsem Lajka, velitelka smečky Pejsků z Mazlova!" Vlčice se usmála. "Jsem Reika. Družka Alfy vlčí smečky… A matka Larse - toho už znáte. Budu ráda, když s námi dnes v noci povečeříte…" Lajka kývla. "Celá naše smečka je NADŠENÁ nápadem strávit večer s vlky, se kterými byla ta nekonečná léta rozkmotřena…"
Tu noc smečka Pejsků z Mazlova večeřela s vlky. Sdělili si mnoho významných událostí a padlo dokonce i téma uzavření míru mezi divokými smečkami. Bylo už však pozdě, a tak se smečky dohodly, že o tomto tématu budou diskutovat až následující den. Lajka však nebyla unavená, a tak chvíli seděla na palouku a pozorovala svit měsíce. Ucítila za sebou pach Larse. "Nemůžeš spát?" zeptal se vlídně. "Ne, nějak… Nějak to nejde…" Zamručela Lajka. "Pojď se mnou…" zakňučel Lars a rozeběhl se směrem k lesu. Ve skrytu stromů stála malá jeskyně. Lajka i Lars do ní radostně vběhli. "Myslím, že bychom měli svoji nenávist už konečně ukončit. Věčné sváry a bitvy už nikam nevedou…" Zašeptal Lars a obešel Lajku. Ta jen s blaženě přivřenýma očima nasála jeho vlčí pach. "Máš pravdu, Larsi. Vlci už nejsou, co bývali…" Lars se přiblížil až k Lajce a zvedl tlapku. Lehce jí šťouchl do krku. "Celý svůj život jsem toužil potkat velitelku Pejsků z Mazlova… Nejen, že se mi to povedlo. Já s ní dokonce stojím v jeskyni… A mluvím s ní…" Lajka se lehce zatřásla...

Kapitola 13

23. července 2015 v 20:50 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XIII

Lajka ostře zabočila a smečka ji slepě následovala. "Cítím vlky, Lajko…" Zabručel Šmouha a pohlédl Lajce do očí. Ta si jen znechuceně odfrkla a pokračovala v cestě dál. Smečka došla až na území, které bylo doslova nasáklé vlčím pachem. "Jsme tady…" zašeptala Lajka překvapeně. Tak silnou vůni necítila ještě nikdy. Vlastně ani Šmouha takhle nepáchl - po měsících ve smečce byl cítit více jako pes… Tess se přikrčila a přitáhla si k sobě Berryho, který s nakloněnou hlavou a otevřenou tlamičkou pozoroval vlčí území. Když Lajka zaslechla zavytí, strnula. Stejně jako Tess, které se v tu chvíli vybavila vzpomínka na bílou vlčici Izugari a jejího otce Krvavého stína. V té době byla ještě velmi mladá, ještě mladší než Michelle či Berry, a tak si onu událost pamatovala jen v útržkách. Marně si snažila vybavit, jak tehdy vypadal les, ve kterém na toto vlčí duo narazili. Když si uvědomila, že už je s Tarou poslední člen původní smečky, sevřelo se jí srdce bolestí. Nešťastně sklonila hlavu a zatlačila slzu. A pak se na mírném svahu nad nimi objevil černý vlk. Při pohledu na rozsáhlou smečku Pejsků z Mazlova mírně ucouvl. "Kdo jste?" Zavrčel. "A co chcete v mém lese?" Lajka přistoupila o krok blíž, aby nasála vůni černého vlka. "Jsme Pejsci z Mazlova!" štěkla hrdě. A já jsem velitelka smečky. Černý vlk opět trošku ucouvl, pak naklonil hlavu. "Připadám si jako král. Mluvím s velitelkou Pejsků z Mazlova… Má matka mi ji vždycky líčila jako ošklivou zcuchanou čubu plnou blech a na mnoha místech zbavenou srsti, ale nic podobného na Vás, Lajko nevidím… Vidím před sebou nádhernou mladou fenku přibližně v mém věku, s jemnou bělavou srstí… Ach a ta květina za uchem…" Lajka pootevřela tlamu do blaženého úsměvu. Ani má matka nelíčila vlky zrovna dobře… Nenávistné zrůdy se srstí slepenou krví, které trousí nenávist všude okolo… Ale Tvá srst je mnohem více udržovaná, než srst vlků z pověstí, které znám…" Šmouha si znechuceně odfrkl a Tara vběhla mezi Lajku a černého vlka. "Neblbni, Lajko, je to vlk… Všechny nás zardousí dřív, než řekneme "Kost z divočáka" Lajka na Taru pobaveně pohlédla. "Kost z divočáka, povídáš? Kost z divočáka…" Zabručela s úsměvem. Černý vlk stál přikrčený v křoví a pozoroval smečku. "Možná máme jiné společenské poměry než vy… Možná je náš vůdce víc, než běžný člen smečky a možná každý nenávidí Omegu… Ale věřte mi, od vraždy Krvavého stína rod vlků prošel velkou změnou." Lajka radostně zaštěkala. Černý vlk zavrtěl ocasem. "Omlouvám se, ještě jsem se nepředstavil". Zvedl hrdě hlavu a narovnal se, vítr čechral jeho srst. "Jsem Lars, hrdý nástupce velitelského trůnu vlků. A zvu Vás na večeři. Naše lesy jsou velmi úrodné a smečka má masa více, než si může dovolit. Často se maso zkazí, což je velká škoda. Když se dnes nažerou dvě smečky, nebude to velká tragedie. Přidejte se k nám a změňte svůj pohled na vlčí smečku… Staňte se alespoň na jednu noc součástí smečky, na níž máte jiný názor… I naše smečka na Vás změní názor. Pro mě jste hrdinové! A když smečka uvidí, kdo zabil Krvavého stína, přijme Vás s otevřenou náručí!"

Kapitola 12

16. července 2015 v 17:39 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XII

Bílá fenka šťouchla čumákem do Lajky. Ta se protáhla a zívla. "Co se děje, Punťo?" Fenka nešťastně zakňourala a svěsila hlavu. "Black je mrtvý…" Lajka vyskočila a vyděšeně štěkla. "Co se stalo? Někdo ho zabil?" Punťa jen zavrtěla hlavou. Zemřel stářím. Nebyl to příliš mladý pes… Ze spaní párkrát zahrabal tlapkou, několikrát štěkl, že svoji sestřičku už neopustí. Přibližně v době, kdy zapadl měsíc, Black zemřel. Nejdříve jsem myslela, že jen omdlel. Pokusila jsem se ho probudit a šeptala na něj, ale brzy jsem z jeho bezvládného těla poznala, že se odebral za Duhový most. Přišla jsem tě požádat o pomoc…" Lajka okamžitě věděla, co má dělat. Vyskočila a rozeběhla se za Punťou, aby společně vyhrabaly místo posledního odpočinku pro Blacka. "Je mi moc líto, co se stalo, Punťo… Jak jsem tě nechtěla přijmout do smečky - však víš… Já jsem o tom přemýšlela a myslím… Myslím, že by ses k naší smečce měla přidat." Punťa lehce zakomíhala ocáskem. "Jsem ráda za tvoji starost, ale jediná chvíle, kdy bych si přála přidat se ke smečce by byla v době, kdy v ní ještě žil Black… Jsem zvyklá žít jako samotářka a nyní, když jsem si uvědomila svoji smrtelnost… Radši zemřu zapomenuta a sama, než v okolí psů, kterým by bylo líto mé ztráty." Lajka pokývala hlavou. Najednou za sebou uslyšela kroky. Zavrčela. Do jejího boku otřel hlavu Šmouha. Vypadal velmi nevyspale, očka neměl zcela otevřená, tlapky se mu vlnily. "Co se stalo, Lajko?" Lajka zakňučela. "Black umřel. Byl už starý…" Šmouha pokýval hlavou a oklepal se. "Chcete pomoct?" Punťa kývla dřív, než Lajka stačila cokoliv říct. Velitelka si vzdychla a pustila se do práce…
"Pokračujeme v cestě!" štěkla Lajka na smečku, když si všimla šedého stafforda poblíž Tary. "Co tady ten pes dělá?" Zavrčela. Dexter stáhl uši a nadzvedl tlapku. Tara zavrčela. "Kulhal za námi celou cestu. Chce se k nám přidat… Bude dobrý člen smečky, Lajko. Věř mi…" Lajka si hluboce vzdychla. "Dobrá, tedy. Ať se k nám přidá. Ale věřte mi - pokud se něco stane… Komukoliv ve smečce… Vypadnete oba!" Tara s Dexterem se k sobě přitiskli a Taře se po tváři rozlil škodolibý úsměv, přesně ve chvíli, kdy se Lajka otočila. "Neboj se, Lajko…" Zašeptala znechuceně, tak, aby ji slyšel pouze Dexter, "ve smečce téměř nikomu neublížíme…."
A tak smečka vyrazila na další cestu. Nebohý Berry klopýtal za svoji matkou, Jim společně s Willym pobíhali před smečkou a hráli si v jehličí. Michelle si zlehka kráčela vedle svého otce Coopera. Šmouha šel vedle Lajky, ale pokaždé, když se k ní přiblížil víc, než jí bylo příjemné, tiše zavrčela, občas odhalila i zuby. Najednou Lajka ucítila silně vlčí pach. A v tu chvíli ji napadla zajímavá věc. Bezvadný nápad, myšlenka, která by z její smečky opět udělala psí smečku. Psí smečku bez nechtěných členů… Psí smečku… Bez vlka!

Berry

14. července 2015 v 13:00 | Lajka |  Profily postav
Jeho matkou je Tess a otcem je Cooper. Narodil se jako nejmenší štěně z vrhu. Nedýchal, ale Tess bojovala za jeho život a dokázala jej rozdýchat, což ale neslo následky do jeho budoucnosti. Berrýsek byl často mimo, nevnímal, žil ve vlastním světě a i v době, kdy jeho sourozenci již mluvili jako dospělí psi mluvil jako štěňátko. Jako ště%nátko také vypadal. Psychická i fyzická zaostalost mu zůstala, takže Berry na pokraji svých sil stále vypadá jako hunaté štěňátko, které ještě nedokáže pořádně "psovsky komunikovat".

Jim

12. července 2015 v 12:00 | Lajka |  Profily postav
Jim. Nádherný mladý ježatec, matkou je Tess a otcem je Cooper.
I tento profil bude doplněn v průběhu třetí série, nevelkým "spoilerem" však je, že se stane zástupcem nově velitele PzM.

Willy

9. července 2015 v 23:34 | Lajka |  Profily postav
Mladý pes, jeho matkou je Tess a otcem je Cooper
Willy je bratrem Michelle, společně s otcem Cooperem odešli ze smečky kvůli jejímu novému vůdci: Roxovi.

Ve čtvrté sérii se všichni tři do nově vznikající smečky vrátí, aby obnovili rod Pejsků z Mazlova a konečně našli dlouho hledaný a nikdy nenalezený domov.

Kapitola 11

9. července 2015 v 10:36 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XI

Uběhly 2 měsíce. Pejsci se lehce posouvali, vždy o několik metrů. Štěňátka Tess a Coopera vyrostla a byli z nich nádherní mladí pejsci. Michelle pobíhala po mýtince a lovila brouky. Jim poskakoval na louce s Willym, prali se a přetahovali o kus klacku. Maličký Berry seděl uprostřed paloučku a hleděl do země. Tess si poslední dobou nebyla jistá, co se s jejím maličkým synem děje. Byl jiný. Zvláštní. Příliš nemluvil, s ostatními psy si nehrál a neměl touhu lovit. Uchyloval se do míst, kde byl sám a nechtěl, aby ho někdo rušil. Při chůzi se mu tlapičky podivně třásly a tlamička mu občas zůstala otevřená. Lajka často navrhovala Tess nejhorší scénáře. Nechtěla, aby se Berry trápil, ale Tess odmítala její strašlivé nabídky.
Jednoho dne smečka narazila na rozsáhlý les, Black si pamatoval, že tak veliký les viděl v době, kdy se vydala smečka na cestu poprvé od doby, co Rita založila smečku. V lese tehdy potkali Rotwailera Maxe a také vlčici Izugari. A jejího otce, který chtěl celou smečku vyvraždit - smečka ho ale naštěstí přechytračila. Lajka pokračovala cestou do lesa a smečka ji následovala. A pak zaslechli štěkání. Black zvedl hlavu, stejný hlas už kdysi slyšel. Odtrhl se od smečky, věděl, že Lajka si již dokáže poradit sama. Ačkoliv - ještě se vrátí, jen potřebuje zjistit, odkud přišlo to štěkání… Tess se zastavila a zaštěkala na Lajku. Lajka se otočila. Celá smečka se vydala za Blackem, který se rozeběhl po pachu starší fenky. A pak ji spatřil. Bílá fenka stála na břehu rybníka a lačně chlemtala vodu. Celobílý ocas se komíhal ze strany na stranu. Fenka sebou najednou škubla. Zvedla hlavu a otočila se, lehce pozdvihla koutky. Black sklonil hlavu a pomalu se plížil až k fence. Pohlédl jí do očí. Fenka naklonila hlavu a pozdvihla uši. Zakňučela. Black zvedl hlavu. "Punťo?" Bílá fenka couvla. "Kdo jsi?" Zakňučela zoufale. Black zaštěkal. "Jsem Black, jsem tvůj bratr! Syn Trampa! Mám tady poblíž smečku, můžeš se k nám přidat!" Fenka zavrtěla ocasem. "Blacku! Ach Blacku, tak dlouho jsem tě neviděla! Ráda se k vaší smečce přidám! Jsi vůdce?" Black zavrtěl hlavou. "Jsem otec velitelky, ale přijme tě, určitě!" To už Lajka se smečkou doběhla až k Blackovi. "Blacku, co blbneš, proč utíkáš od smečky?" Zavrčela Lajka. Black sklonil hlavu. "Promiň, Lajko, myslel jsem jen… Potkal jsem svoji sestru Punťu. Přijmeš ji do smečky, že ano?!" Tara zavrčela a Lajka mrskla nervózně ocasem. "Omlouvám se Blacku, ale obávám se, že to nepůjde. Zakázala jsem Taře vzít si do smečky přítele a musím to zakázat i tobě. Do naší smečky žádný divoký pes nepřibude." Black si vzdychl a lehl si na zem. "Já už Punťu neopustím…" Zavrčel. "Přišel jsem o ni už jednou, a podruhé už o to nestojím. Ať se stane cokoliv, já s ní zůstanu." Přitulil se k Puntě a usnul. Lajka si povzdechla a zabručela. "Tak dobrá. Z tohoto lesa se stane naše dočasné stanoviště…"

Michelle

5. července 2015 v 14:03 | Lajka |  Profily postav
Michelle je malá černobílá fenka, její matkou je Tess a otcem je Cooper.
Vzhledem ke svým předkům má velmi netypickou barvu, spočívá snad s ovčákem, který byl jejím prapředkem ze strany Tess. Je velice bystrá a chytrá.

Na začátku třetí série společně se svým otcem a bratrem Willym opustila smečku, aby se vyhla vládě Roxe. Měli štěstí - podařilo se jim najít skvělý domov, kde Michelle a Willy vyspěli.

Otec však stále nedokázal přestat myslet na smečku a jednoho dne se jeho představy vyplnily. Hvězdy seslaly přeživším jediné poselství: smečka bude obnovena.

Nahoře Michelle jako štěňátko, níže v dospělosti. :)


Kapitola 10

2. července 2015 v 12:09 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola X

Lajka si všimla, že před Tarou stojí černobílý pes. Měl zvednutou tlapku, pak si Lajka všimla, že tlapka psa mírně krvácí. Mluvil s Tarou a trochu kňučel, když si všiml Lajky, otočil se na ni. "Ty jsi Lajka, že ano?" zeptal se vlídně a přikrčil se před ní. Lajka nakrčila nos. "Co jsem říkala o ostatních psech?!" Zavrčela. Tara sklonila hlavu. "On je také zdivočelý pes, jako my, Lajko. Zranil si tlapku a ví, jak rozvinuté léčitelské schopnosti máš. Jmenuje se Dexter…" Lajka přičichla k černému psovi. Prohlédla si jeho tlapku. "Je to jen od ježka. Pomoc nepotřebuje. Jen simuluje…" Dexter tiše zavrčel. Tara se ho snažila uklidnit otřením o jeho bok. "Dej tomu čas, Lajko. Rozhodni se. Dexter bude dobrý člen naší smečky." Lajka zavrtěla hlavou. "Je to bojové plemeno, Taro. Nemůžeme ho přijmout do smečky. Nevíme, co se mu honí v hlavě! Jednoho dne na nás může zaútočit a vyvraždit nás do posledního!" Tara sklopila uši k hlavě. "Také máš v sobě krev bojových psů." Lajka se naježila a postavila na špičky. "Jsem z jedné šestnáctiny bulteriér, Taro! Na rozdíl tady od pana čistokrevného!" S nezájmem hodila hlavou k černobílému staffordovi. Ten znovu zavrčel. Lajka mrskla vztekle ocasem a otočila se. "Pokračujeme v cestě!" štěkla směrem ke smečce, poté přes rameno zavrčela na Taru. "Ten cizí pes zůstane tady. A my pokračujeme, aby se náhodou nerozhodl vracet se na místo, kdy přebýváme." Rozeběhla se, když viděla, že smečka už vyrážela. Tara olízla Dexterovi tvář. "Následuj naši stopu, milý. Společně Lajku přemůžeme." Dexter znechuceně zavrčel. "Zničíme ji. Zničíme ji a staneme se Alfa párem!" Tara se zasmála a rozeběhla se za svojí smečkou…
A tak pokračovali v cestě. Uběhl asi měsíc a Tess stále více rostlo bříško. Vzhledem k jejímu vztahu s ježatým Cooperem věděla smečka, kdo bude otcem nadcházejících štěňátek. Šmouha se stále marně snažil o Lajku. Tu noc se smečka zrovna rozhodla nocovat na malé mýtině. Den se chýlil ke konci, na nebi se objevily první hvězdy. Slunce zacházelo. Lajka si lehla a opřela se o kmen velkého stromu. Cooper, který v poslední době následoval Tess víc, než kdykoliv jindy si lehl na její bříško a začal ji olizovat. Šmouha si osamoceně lehl dále od smečky, jen kousek od něj si ustlala Tara. "Rozmysli si to!" Zavrčela tiše a hodila hlavou k Lajce. Šmouha se oklepal - přece by nemohl Lajku zradit. Nikdy… Je to jeho vůdkyně a kamarádka, možná i více, než kamarádka. Black se zoufala svalil doprostřed mýtiny a přemýšlel o životě. Ve chvíli, kdy už Smečka usínala, Tess zavyla bolestí. Přivírala oči, boky se jí prudce zvedaly. Slzy jí stékaly po tváři a ona porodila maličké štěně. Byl to pejsek. Nádherný, černobílý pejsek. Následoval druhý syn. A o chvíli později se narodila fenečka. Tess se protáhla a zívla si, obvinula ocásek okolo narozených štěňátek, která lačně pila z jejích cecíků.
Když se ráno probudila, bolelo ji stále bříško. A pak porodila další štěně - čtvrté. Byl to také sameček, ale nedýchal. Tess nešťastně zakňučela, Cooper se o ni láskyplně otřel. Pak si Tess vzpomněla na radu, kterou už dávno slyšela od jedné fenky. Popadla štěně za kůži za krkem, zvedla jej do vzduchu a prudkým trhnutím hlavy odshora dolů štěnětem švihla. Postup zopakovala dvakrát. Když jej položila na zem, štěně vykašlalo vodu a nadechlo se. Tlamičku mělo otevřenou a podivně chrčelo, Tess ho však stále láskyplně olizovala, dokud se nenapilo z jejích cecíků. Tess si všimla, že poslední pejsek je navíc strašně maličký. Tuto událost už jednou zažila, když její matka, Rita, porodila štěňátka s rotwailerem Maxem. Jejich syn byl podobný na tatínka, ale byl extrémně maličký. Stejně jako štěně Tess…
Cooper přiběhl až k ní. "Jak je pojmenujeme?" Štěkl radostně. "Tess se olízla a ukázala čumáčkem na fenečku. "Tohle bude Michelle!" Zašeptala. Poté ukázala na největší štěňátko a pronesla "Tenhle se bude jmenovat Jim!" Maličké štěně, které svedlo boj o život, Tess znovu olízla. Jemně ho zuby oždibovala, až bylo celé mokré. "Tohle bude Berry…" Cooper souhlasně pokýval hlavou a pohlédl na prostředního syna. "Chci, aby se tenhle jmenoval Willy…" Zašeptal a olízl maličké štěně. Celá smečka souhlasila s pojmenováním štěňátek a Lajka rozhodla, že můžou na místě ještě zůstat, než štěňátka vyrostou…