... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Srpen 2015

Prolog

27. srpna 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
Lajka pohlédla na dvě štěňátka, už to bylo pár týdnů, co chodila. Pejskům byly už dva měsíce a bylo vidět, že to nejsou 100% psi… Začínaly se rýsovat znaky na tváři, těle i tlapkách, znaky zděděné po rodičích i prarodičích. Ach Broku, buď milosrdný… Šeptala Lajka při pomyšlení, co by její smečka udělala, kdyby zjistila, co jsou štěňata zač. Jsou napůl křížená s vlkem, což pravidla vylučují. Lajka, která si vždy přála dodržovat pravidla Pejsků z Mazlova, nyní porušila pravidlo z nejdůležitějších - spářila se s vlkem, zrádným předchůdcem, vrahem a nečistou zrůdou, krvežíznivým ďáblem... Aspoň takhle viděli vlky všichni divocí psi. A někteří lidé také. A drobní savci a ptáci. A kromě nich i domácí mazlíčci. Od smrti krutého diktátora Krvavého stína však prošel rod vlků obrovskou změnou… Přesto však na ně všichni nahlíží v nejhorším světle… A porušení pravidel se trestá smrtí… - Lajka si přece zákoník znovu zavedla a určila, ale smečka z toho nebyla zrovna nadšená… Možná na to smečka nepřijde… Říkala si. Ale věděla, že čím víc pejsci stárnou, tím větší bude smečka podávat podezření. Rox, ten bělostný pejsek s vlčí tváří, který má černé jedno ouško a tlapku. A Pickwick - ta maličká zlatá fenka - kdoví, kde svoji barvu vzala. Ale ona tady bude pro ně - Ať se stane cokoliv…
Lajka si všimla procházející Tary. "Dobré ráno, sestřičko… Jdu si jen natrhat několik pampeliškových lístečků. Po včerejší večeři mi dost smrdí z tlamy… Ráda bych ji měla opět VOŇAVOU A ČISTOU!" Lajka si uvědomila, že při posledních slovech pohlédla na štěňata. Jen klid, Lajko, žádný pes přeci nemá tolik krutosti, aby zabil bezmocné štěně… Tara sežrala pár rostlinek pampelišky, přičemž stále hleděla na štěňata. Lajka vstala a instinktivně zavrčela. "Moc dobře vím, co smečka chystá, přinejmenším ty se Šmouhou a Dextrem. Ale ani jednomu z mých štěňat nikdo z vás nezkřiví ani chloupek…" Tara se pohrdavě zasmála. "Nebo co? Nebo mě šílená matka, která je sotva odrostlé štěně, které se nikdy nenaučilo bojovat, urve hlavičku? Nebuď směšná, Lajko, z TEBE bojovník nikdy nebude…"
"Nikdy bych nevěřila, že má sestra bude tak podlá a zákeřná…"
"Měla jsem dobrou učitelku. Naše matka bojovala lépe, než kterýkoliv jiný pes, nebo vlk… Ach, promiň, tys ji téměř nepoznala… A teď dovol, abych ti prokázala malou laskavost, dříve, než zabiju ty nechutné křížence. Zabiju TEBE! Tys porušila pravidla, feno! Copak je naší smečce platné, že rozumíš lidem, když jsi zrádce?" Lajka zavrčela: "Žádný člen smečky nesmí zaútočit na velitelku, ba ji dokonce zabít. Jinak si ho hvězdy podají. A jen tak mimochodem, Pickwick se stane vůdkyní smečky, až zemřu. Až řeknu, bude vůdkyní ona…" Tara zavrčela, přešlápla a pohlédla na štěňata, která ťapkala po mýtině a přetahovala se o větvičku. Lajka šeptem dodala: "Nikdo ze smečky nebude umírat zbytečně, feno! Už tak rod Pejsků z Mazlova utrpěl mnoho ztrát…" Tara se zasmála, což už nemohla Lajka vydržet a vrhla se na ní. Obě bojovaly za svoji pravdu. Bojující klubko přilákalo další členy smečky. Sesedli se v kruhu a pozorovali zápasící feny. Lajka sice neuměla moc bojovat, ale jeden chvat se naučila. Využila volné chvíle, chytila Taru pod krkem a mrskla s ní o zem. Převalila jí na záda, rozškrábla tlapku a natrhla ucho. Jednu tlapku přiložila na její hrdlo, druhou stála na Tařině hrudi. "Je konec…" Zašeptala k Taře, která se marně snažila zvednout. Ta jen zamručela: "Na co ještě čekáš, sestřičko, zabij mě! Zaryj své tesáky hluboko do mého krku, trhej moje maso, jako kořist. Staň se opět mocnou. Naše hádky ustanou navždy! Porazíš nezničitelnou Taru! Dokonči, co jsi začala! Nech moji krev, ať potřísní tvůj kožich!"
"Ne!" Vyštěkla Lajka a pohlédla na seskupenou smečku. "Takhle to dopadne? Tohle je skutečně konec? Na čí smrt vlastně dnes čekáte? Čí tělo pohřbíte pod pokrývkou země a kdo bude uhánět za Větrnými chrty?" Smečka překvapeně zašuměla. "Zabij ji!" Vyštěkl Dexter do napjatého ticha a Lajce došlo, že věta není mířená na ni. Obrátila se k Taře a výhružně zavrčela. "Pokud nechceš mít žádné problémy, feno, okamžitě opusť smečku Pejsků z Mazlova. Na první pohled jsi neohrožená a krutá, skvělá bojovnice, když však ležíš pode mnou, v očích máš strach. Dala jsem si záležet, aby ses dobrých pár týdnů nedokázala na tlapku postavit. Mohla bych ti tlapku ukousnout. Mohla bych tě na místě zabít. Mohla bych ti udělat COKOLIV, co by tě nenapadlo v nejhorším snu. Ale já to přesto neudělám, Taro. Já to neudělám, protože nejsem jako ty. Takže teď tě napomínám a vyzývám, feno, opusť smečku Pejsků z Mazlova! Ať už se s tebe teď stane vyděděný samotář, nebo mazlíček, jsi s okamžitou platností VYHNÁNA ZE SMEČKY!" Lajka seskočila z Tařiny hrudi. Ta vstala, věnovala smečce poslední pohled. Jen Dexter v jejích očích viděl větu "Neslyšeli jste o mně naposledy…" A pak se vůdkyně revoluce proti Lajce (která však nikdy nedopadla tak, jak všichni čekali) odbelhala do dalekých lesů se svěšeným ocasem. Nepřemožitelná Tara byla poražena odrostlým štěnětem, které neumělo bojovat…

Kapitola 17

20. srpna 2015 v 12:32 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XVII

A pak, sotva vyšlo slunce, vydala se smečka opět na cestu. Neputovali dlouho, na cestě byli jen chvíli, když Lajka spatřila velikou louku. Ohraničena byla několika stromy a vypadala zcela opuštěně. V rohu loučky byla menší studánka, čisťoučká a průhledná. A co víc - na kraji mýtiny stála jeskyňka. Nádherná jeskyně, místečko pro odpočinek. Lajka se otočila na svoji smečku. "Zde zůstaneme…" Zašeptala se slzami v očích. A než stačila cokoliv říct, pejsci se radostně rozeběhli na mýtinku, aby si ji řádně očichali. Lajka si lehla do jeskyňky a brzy usnula.
Uběhly dva měsíce. Lajka porodila dvě štěňata, fenku a psa, která pojmenovala Picwick a Rox. Fenečku Picckwick zásobovala ohromným množstvím lásky a péče, nechávala ji sežrat množství masa, které se do ní vešlo. Nedalo by se říct, že Roxe neměla ráda, ale nerozmazlovala ho tolik, neboť Picwick se měla stát novou vůdkyní smečky. Až vyroste - bude nástupkyní. Zachrání smečku od situace, ve které teď je - Lajka byla zoufalá - Tara s Dextrem si na ni vyloženě zasedli. Kdykoliv kolem nich prošla, vrčeli na ni, občas po ní i vystartovali. A smutné na tom bylo i to, že se proti ní obrátil i Šmouha. Ten vlk byl vždy natolik citlivý - ale tím, že se ho chtěla zbavit zničila všechno dobro, které v něm přebývalo. Lajka si vzdychla a položila hlavu na tlapky. Sice splnila své poselství - našla smečce domov - ale i přesto nebyla šťastná….

Nový design

13. srpna 2015 v 14:56 | Lajka |  Informace o blogu
Už 27.8. Startuje na blogu třetí série (Máš co dělat, autorko, chybí ti napsat ještě 5 kapitol!) Pejsků z Mazlova. Bude poslední a zakončí celý příběh. Třetí série ještě nikdy nebyla sepsána, takže se snažím, aby byla vážně perfektní. Ano, myslím to vážně, první a druhá série byly sepsány, ať už na papír, nebo do pc, každá přibližně 4x. V průběhu psaní této poslední série jsem dokončovala závěrečnou ročníkovou práci na téma "Etologie (chování) psů" (respektive, lepší by bylo říct, že v průběhu dokončování ročníkové práce jsem psala PzM), a tak jsem se snažila, abych nově nabyté zkušenosti promítla i do příběhu. Třetí série bude nabitá akcí, krví a smrtí, zkrátka jsem se snažila, aby to byla sladká krvavá tečka, horror, zkrátka taková ta akce, na kterou jste těch 8 měsíců čekali. Hlavní hrdina, jak jste si jistě všimli, bude Rox - nový vůdce smečky. Nebudu vám z příběhu prozrazovat nic, jen si to přečtěte ;) :D.

A na závěr taková tečka. Pejsci z Mazlova jsou i na sociální síti Wattpad. Nevím, jestli ji znáte, ale je to síť, kam tisíce světových uživatelů přidávají svoje spisovatelské výtvory. Odkaz přidám do menu. Toto téma jsem vlastně načala jen proto,abych se mohla "pochlubit" obálkou, kterou jsem speciálně pro Wattpad vytvořila pro třetí sérii. Celkem se mi líbí, takže vám ji sem prostě musím přidat :D.


Na závěr bych ráda dodala, že obrázek Roxe, který jsem upravila speciálně pro třetí sérii, jsem našla na internetu. Doufám, že mě autorka za úpravu nepřizabije :( :D ...

A na úplný závěr malá otázka:
Jak se Vám líbí nový design blogu? :)

Lars

13. srpna 2015 v 13:10 | Lajka |  Profily postav
Lars. Mladý černý vlk, budoucí vůdce smečky divokých vlků. Je synem Alpha páru, bohužel se ale dozvídá, že nejde o jeho skutečné rodiče. Jeho matka byla zabita hluboko v lesích lovci. Lars pochází ze dvou potomků a jeho bratrem je Šmouha, kterého Lajka odmítla. Lars se do Lajky zamiluje a stane se hrdým otcem dvou štěňat - Picwick a Roxe, o kterých se více dozvíte v třetí sérii, jejíž první díl vyjde už 27.8.2015. Lars už ale bohužel svoje štěňátka nespatří. Po poslední tajné návštěvě Lajky, na které se dozví, že má bratra, smečku Pejsků z Mazlova opouští navždy a vrací se k té své - vlčí.

Kapitola 16

13. srpna 2015 v 12:31 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XVI

Neušli toho mnoho, když nešťastná Lajka nařídila smečce, aby se utábořila uprostřed lesa. Tess se štěňaty a Cooperem se uložili ke spánku. Dexter a Tara si lehli na zem a přitulili se k sobě. Netrvalo dlouho, než k nim přišel Šmouha. "Nerad ruším…" zamumlal a nervózně přešlápl. "Ale já jsem se již rozhodl…" Tara vstala a protáhla se. "Je mi sice jasné, co nám chceš říct, ale pro jistotu si to potvrdím. Chceš se stát součástí revoluce? Chceš být jedním z tří psů, kteří se pomstí Lajce?" Šmouha sklonil hlavu a uronil slzu. "Miloval jsem Lajku tak, jak vlk může milovat. Ale už je mi jasné, že můj sen se nesplní. Pejsci z Mazlova nikdy nepoznají štěňata křížená s vlkem… Ale to je již jedno. Lajka mě nenávidí. A já vím, co to znamená. Je mi souzeno nenávidět Lajku…" Tara se usmála a olízla mladého vlka. Dexter radostně zašeptal. "Nechť náš spolek nese jméno HRDÁ TROJKA!"
Smečka už dávno spala. Ticho nočního lesa pročísly kroky. Lajka zvedla hlavu a tiše zavrčela, ucítila však známý pach milovaného vlka. Byl všude kolem ní, ale v temné noci nedokázala odhadnout, kde se teď skrývá. Její srdce začalo bušit mnohem víc, tělo se zatřáslo potěšením. "Larsi?" pár metrů od ní se ozvalo vzrušené zakňučení. "Jsem tady. Tiše, Lajko. Ať nikoho nevzbudíme…" Laka radostně vyběhla, prosmýkla se okolo šípkového keře a rozeběhla se k černému vlkovi. V tak temné noci, jako byla tato, se téměř ztrácel. Bouřlivě se přivítali, kňučeli jak štěňata a mrskali ocasy, div si je neukroutili. Lajka olizovala Larsovy koutky tlamy. "Jak ses sem dostal?" Kníkala šťastně. Lars zavrtěl ocasem. "Chtěl jsem tě zase vidět… Rozloučit se s tebou. Dát ti poslední sbohem. My dva už se nikdy neuvidíme, Lajko…" Bílá fenka sklonila hlavu. Když se otřela hlavou o Larsův bok, opět ucítila pronikavý pach Šmouhy.
"Nikdy bych nečekal, Lajko, že mě zradíš." Zašeptal Šmouha. Hleděl na Lajku svýma velkýma modrýma očima, pozoroval ji velmi chladně a zároveň zoufale. "Odmítla jsi mě, Lajko. Já s tebou chtěl mít štěňata. Chápal bych tvé rozhodnutí, kdybych tě nespatřil s… Co tě k Larsovi tak přitahuje, Lajko? Co má on a já ne?" Lajka si povzdechla. Lars je nádherný černý vlk s dlouhou srstí… Je to snílek… A budoucí Alfa… Je velmi milý… A… Šmouho, pro psa svatýho, už jsi viděl ten flíček, co má zespodu tlapky?" Šmouha se zarazil. Nejen, že popis Larse seděl přesně i na něj, ale… "Flíček zespodu tlapky říkáš? Na levém polštářku? Růžový flíček ve tvaru králičí tlapky?" Lajka sebou polekaně škubla. Pohlédla na Larse, který naklonil hlavu. "Co se to tady děje?" Šmouha zoufale zvedl tlapku a ukázal ji Lajce i Larsovi. Lars sklonil hlavu. Hlavou mu prolétly vzpomínky na útlé mládí. Tři malá vlčata, která se na sebe tlačí, aby se dostala k mléku. Umírající sestra, která doplatila na svoji rychlost a zbrklost - snědla jedovatou houbu… A pak on. Černý, modrooký vlček. Ileo. A také hlasitý výstřel. Lars sebou škubl tak, že málem upadl. Ztěžka popadal dech, musel se posadit. Pak zvedl hlavu a pohlédl na Šmouhu. "Chceš říct, že Reika není moje matka?" Šmouha zavrtěl hlavou. "Je to, jako kdybych jí řekl, že moje matka byla bíglice Rita…" Lars zamával ocasem. "Jsem rád, že jsem tě poznal, Ileo. Myslel jsem, že jsi také mrtvý… A i kdybys žil… Nevěřil jsem tomu, že tě ještě někdy spatřím." Šmouha sklonil hlavu a uctivě se otřel o bok svého bratra. Lajka zalapala po dechu a svalila se k zemi…
Když se Lajka probudila, Lars už byl pryč. Stál nad ní jen Šmouha a vrtěl ocasem. "Pořád jsi ještě nezměnila názor?" Kníkl a olízl ji. Lajka zavrčela. "Nezměnila, Šmouho. Já… Zkrátka nechci mít štěňata s tebou… Promiň…" Šmouha vztekle mrskl ocasem. "Dobrá, Lajko. Jen ti chci říct, že Lars musel už odejít. Mám tě pozdravovat…" Lajka kývla a Šmouha zmizel mezi stromy, aby dospal vše, co za posledních pár minut zameškal.

Kapitola 15

6. srpna 2015 v 9:45 | Lajka |  2. vydání 2. série

Kapitola XV

Lajka se proudila dlouho poté, co vyšlo slunce. Vyděšeně vyštěkla a začala se drápat na nohy. Lars, který ležel na ní, opatrně vstal a protáhl se. Zívl. "Jakpak se máme, krásko?" Lajka se oklepala. "Musíme za smečkou. Určitě jsou už dávno vzhůru! Slunce už je dávno nad našimi hlavami!" A tak se rozeběhli napříč lesem až na ohromný palouk. Obě smečky v klidu ležely v kruhu okolo hromady zvěře. Reika zrovna rozdávala denní příděly všem vlkům i psům. Lajka s Larsem za hlasitého smíchu vběhli doprostřed skupiny. Tara zlostně mrskla okem po Lajce a Dexter si odkašlal. Lajka stáhla ocas mezi nohy a vrátila se ke smečce. "Proč… Proč jste vlastně tady?" Zamumlala. Lajka si odkašlala. "Přivedli jsme vám nového člena smečky…" Reika zalapala po dechu. "Co… Cože jste to řekli? Nového člena smečky? O co vám jde?" Lajka štěkla. "Jmenuje se Šmouha. V naší smečce už nemá co dělat…" Lars jen zoufale zakňučel. "Vykašli se na to, Lajko. Už jsem ti říkal, že…" Než však stihl doříct větu, Reika ho přerušila. "Proč se chcete zbavit člena své smečky. Máte pro to důvod? Je to zrádce?" Lajka zavrčela. "Je to vlk…" Vlčí smečka úděsem zavyla. "Děje se něco?" Kníkla Lajka a přikrčila se. Reika nakrčila čenich. "Pohrdáš vlčím plemenem? Chceš se zbavit jediného vlka ve vaší smečce? Vlci jsou daleko milejší a přátelštější, než psi, Lajko. Jen vlci dokážou žít ve smečkách!" Lajka zvedla hlavu. "Vaše smečky postrádají logiku! Ve smečce Pejsků z Mazlova si všichni pomáhají. Všichni členové jsou si rovni!" Reika zadupala. "Naše smečka má alespoň nějaký řád! Všichni uctívají svého vůdce a nenávidí Omegu!" Lajka si odfrkla. "Nikdy bych nedokázala z NIKOHO ve smečce udělat Omegu. Ani z vlka. Ale pokud Šmouhu přijmete… Stane se vaším novým Omegou…" Reika zavrtěla hlavou. "Běžte. Odejděte odtud dříve, než to dopadne špatně. Jste úplně stejní, jako si vás pamatujeme. Divocí psi se vůbec nezměnili!"
A tak Lajka zavelela k ústupu. Smečka se pomalu otočila a kráčela zpět, cestou, odkud přišli. Jen maličký Berry stál na zemi před Reikou a obdivně na ni hleděl s otevřenou tlamičkou. "Velký. Odvážný. Nezkrotný!" Zašeptal. Pak se otočil a rozeběhl se za svoji matkou. Když smečka vycházela z vlčího palouku, otočil se Berry a pohlédl na vlčí smečku. "Pevní a stateční…" zašeptal. "Zajímavá vláda. Vlci…" A s těmito slovy se rozeběhl za svojí smečkou do západu slunce…