... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Říjen 2015

Kapitola 9

29. října 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
Když se Daisy probudila, všichni ještě spali. Zato déšť máčel kožíšky psů, i ten její zmokl a ztěžkl. Byl tak studený, až se Daisy rozklepala. Vstala a rozhlédla se po mýtince. Všichni pejsci spali jako zabití. Jakoby jim déšť vůbec nevadil. Copak takhle vypadá život v divočině? Oklepala se, aby ze sebe dostala ty litry vody, které jí promývaly kožíšek, nebylo jí to však k ničemu platné. Vzdychla si a položila hlavu na tlapky s nadějí, že déšť snad brzy přejde… Netrvalo dlouho, než znovu usnula…
Slunce už bylo vysoko nad obzorem, když Rox otevřel oko. Vstal a hlasitým pronikavým štěkotem upozornil všechny členy smečky, aby pokračovali v cestě za bitvami. Pejsci pomalu vstávali, protahovali si ztěžklé údy a bolavé klouby a vyklepávali vodu z kožíšků. Šmouha něco vztekle brblal, když se zařadil na konec psího průvodu. Nešli dlouho, když se Rox posadil. "Mám hlad…" zašeptal. "Ulovte mi něco…" Pryč byly ty doby, kdy se Rox vydával na lov. Nyní museli lovit všichni… Jen on ne. Tess se podřízeně sklonila a odplížila najít něco k snědku, Berry s Daisy ji následovali. I Jim někam zmizel. Jen Šmouha stále seděl na místě a s hraným nezájmem klepal ocáskem do promočené země. "Něco jsem nařídil, Omego…" zavrčel Rox. Šmouha se uchechtl. "V této smečce jsem byl dřív, než ty, štěně. Možná jsi mě porazil a způsobil mi mnoho šrámů… Ale to neznamená, že splním každý tvůj příkaz…" Rox přivřel oči a přitáhl uši k hlavě. "VŠICHNI… MUSÍ… POSLOUCHAT… ALPHU…" Se Šmouhou to mírně cuklo, snažil se ale nedat svůj strach najevo. Přesto věděl, že Rox musí cítit, že se bojí. "Stejně mně brzy utrápíš k smrti, Roxíku… Pejsci z Mazlova už nikdy nebudou jako dřív… Všichni kvůli tobě zemřeme!" Rox zavrčel. "Nezasloužíš si jíst, Omego…Koneckonců… Nikdo z vás zoufalců si nezaslouží jídlo " Přišel až blíž k němu, na první pohled tak klidný a vyrovnaný. Přiblížil čumák k uchu Šmouhy. "Jsem Alpha, vlku. Kdykoliv budu chtít… Můžu tě zabít… A nikdo nemůže namítnout nic proti tomu. Protože Omegy jsou obětní beránci…" Chytil vlka pod krkem a třísknul s ním o zem. "Na mně si nedovoluj… A teď… Utíkej lovit… A pokud neseženeš více, než 5 kg masa… Nevracej se…" Zavrčel Rox. A když i Šmouha zmizel z mýtiny, rozvalil se Rox na zádech a dal se do přemýšlení o životě.
První přišla zpět na mýtinku Daisy. Držela v tlamě králíka, kterého položila před Roxe spícího na zádech. Málem se jí podlomily tlapky, když ho takhle viděla… Byl tak… Dokonalý… Lehce se k němu přiblížila ve snaze olíznout mu čumák, v tu chvíli ale Rox otevřel oko. "Co tu chceš?" Zavrčel a vstal. Jeho svalnaté tělo, čtyřikrát větší, než tělíčko Daisy se v očích mladé fenky tyčilo do obrovských rozměrů. "Přinesla jsem ti… Ehm, vám… králíka…" Rox kývl. "Neříkala jsi, že neumíš lovit?" Daisy zklamaně sklopila hlavu. "Ona… Ehm… No, upřímně… Eeee… Půjčila… Ulovila ho Tess… A dala mi ho… Jen pro vás…" Rox zavrčel a pustil se do jídla. Vrhnul se na králíkovo tělo s takovou rychlostí, že kapky krve, které z něj vylétly, dopadly až na čumáček Daisy. "Jak… Jak to chutná?" Zeptala se Daisy a přiblížila se k Roxovi. "Ještě nikdy jsem syrové maso nejedla - ve vesnici jsme jedli jen granule a pak… Nejedla jsem už téměř 4 dny… Mám pocit, že padnu hlady… Nemohla bych…?" Rox hrůzostrašně zavrčel a vystartoval po ní. Scvakl zuby před jejím obličejem, až upadla na zem. Hleděl jí zpříma do očí, pořád ještě vrčel, teď už jen tiše. "NIKDY NERUŠ ALPHU PŘI JÍDLE… NIKDY…" Zavrčel a vrátil se ke svému králíkovi…
Brzy přišla i Tess s Jimem a Berrym. Společně táhli srnku, Berry pak držel v tlamě ještě obrovského sumce. Položili ho na zem, přesně na místo, kde byly ještě poslední kapky krve po králíkovi. A jako poslední přišel Šmouha. Držel poměrně vypasenou krysu a také ji položil na slušně se zvětšující hromádku. Rox bez jediného slova vstal a pustil se do srnky. Celá smečka jej pozorovala, až jim kapaly sliny, Rox však nepřestával jíst. Bylo vidět, že už nemůže, slzy mu stékaly po tváři a břicho se mu pohybovalo. Nechutně mlaskal a žvýkal, až Tess musela na chvíli odvrátit zrak. Pejsci pozorovali Roxe asi hodinu, než sežral celou srnu. Zhruba v polovině ryby přestal a zmizel všem psům z očí, odešel do hlubin lesa, tak, že z něj neviděli jediný chloupek. Šmouha toho chtěl využít a vrhl se na rybu, Tess však zavrčela. Šmouha se vrátil zpět na svoje místo a pejsci čekali, až se Rox vrátí. Nikdo z nich se neodvážil vstát a zakousnout se do jídla. Věděli by, že by nedopadli dobře. Roxovi trvalo dlouho, než přišel, asi půl hodiny. A sotva přišel, dojedl celou rybu a pustil se do krysy. Nechal jen ocásek, i kosti snědl. Položil ho před Jima a kývl. "Jez…" Zašeptal. Jim na něj zoufale pohlédl. "Já… Nechci, nemohl bych ho dát radši…?" Rox vztekle dupl. "ŽER!" zařval přes celou mýtinu. Stál nad Jimem, dokud do sebe nedostal kousek ocásku. Nebyl příliš dobrý, a Jim ani něměl hlad, ale jíst musel. Alphu je nutné poslechnout. A jakoby toho nebylo málo, Rox pak opět odešel. Daisy už to nevydržela a rozeběhla se na místo, kde Rox jedl. Zuřivě začala vylizovat stopy krve, zbytky chlupů, které po jeho nechutné snídani zbyly. Marně. Když se Rox vrátil, kývl na pejsky, aby pokračovali. Celý den, kdy ušli a uběhli snad 20 kilometrů, neřekl jediné slovo. A zatímco jemu se šlo celkem dobře, pejsci za ním klopýtali, plni bolesti. A večer se celá rutina opakovala. Rox poslal psy lovit, zatímco pozoroval přírodu na počátku zimy. Tentokrát ale sežral skutečně vše - ani Jim nic nedostal - a opět odešel z dosahu smečky.
Tento styl trápení pejsků mu vydržel asi tři dny. Tedy, spíše by se dalo říct, že takto vydržel pejskům. Došla jim totiž trpělivost a začali se stravovat už na lovu. Zpočátku malými dávkami, později většími. Roxovi však nikdy nepřinesli načatou kořist. Velkým překvapením pro ně bylo, že Rox s tímto jejich novým zvykem nedělá vůbec nic. Pravděpodobně byl natolik zaujat jídlem, že si nevšiml, že jeho lovcům páchne z tlamy právě sežrané maso… Možná ale nechtěl rozdělovat porce jídla. Možná doufal, že se psi najedí při lovu a jemu odnesou vše, co může sníst… Tato otázka byla, stejně jako mnoho dalších otázek o Roxovi, pro pejsky velkou záhadou…

Daisy

25. října 2015 v 10:00 | Lajka |  Profily postav
Daisy je mladá fenka, sotva odrostlé štěňátko. Daisy je jméno z angličtiny (chcete-li z latiny) a znamená Sedmikráska. Rozhodla se ji tak pojmenovat Tess na základě jejích sedmi "vad":
1) Je nestandartně maličká
2) Jedno ouško má delší než druhé
3) Kulhá
4) Narodila se se zlomeným ocáskem, který jí musel být amputován
5) Má zpomalené reflexy
6) Necítí
Narodila se v chovné stanici, ale majitel se jí sprostě zbavil kvůli šesti vadám popsaným výše.
7) Sedmá vada je však ze všech nejdůležitější... Daisy se totiž zamilovala do Roxe...


Kapitola 8

22. října 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
Ještě ten den přijala Tess mladou fenku do smečky i přes Roxovy počáteční protesty. "Kdo jste?" Ptala se maličká fenka. "Jsme smečka, která byla před mnoha lety odkázána najít domov… Pověst o ní by měl znát každý divoký či domácí pes… Jsme…" "Pejsci z Mazlova!" Vyštěkla vzrušeně fenka. Tělíčko se jí rozvrtělo radostí. "A kdo je váš velitel?" Tess si vzdychla. "Ten bílý. Je to kříženec vlka se psem a jeho matka byla zabita za porušení pravidel. Začal nenávidět celou smečku… A opustil místo, které Lajka našla. Štěně, Pejsci z Mazlova nalezli dlouho hledaný domov, ale Rox jej opustil…" Fenka sklonila hlavu. "Je nádherný…" Zašeptala. Pohlédla na bílého vlka a její tělíčko se zachvělo. Rox se na ni otočil a pohlédl na ni svým modrým okem. "Není jako ty…" Zašeptala Tess. "Navíc zavedl nové pravidlo - zakázal fenám vrhnout štěňata, pokud tak některá učiní, stihne ji prý velmi těžký trest…" Fenka sklonila hlavu, aby se vyhnula pohledu přicházejícího Roxe. "Jak ji pojmenuješ?" Zavrčel neochotně. Tess zavrtěla ocasem. "Bude to Daisy!" Fenečka zvedla hlavu a zavrtěla pahýlkem ocásku. "…Sedmikráska Daisy…" Zašeptala Tess a Rox s pokýváním hlavou odešel. Tess se pak obrátila na maličkou Daisy. "Tvých sedm vad budeme brát jako sedm krás. Staneš se ozdobou smečky." Daisy naklonila hlavu. "Vždyť mám jen šest vad…" Tess se starostlivým úsměvem zavrtěla hlavou. "Sedmá vada je ze všech nejhorší, Daisy. Velmi změní tvoji pozici ve smečce a velmi změní chování Alphy k tobě. S tvojí sedmou vadou musíš zacházet velmi opatrně…" Daisy naklonila hlavu a pozvedla ucho. "A co je tedy má sedmá vada?" Tess fenku přátelsky olízla. "Tvá láska k Alphovi…"
A tak smečka putovala dál. Až příliš aktivní Daisy pobíhala od Roxe, který šel jako první vpředu až k Tess, která šla jako poslední. Když se začalo stmívat, Rox zastavil. "Zde přespíme!" Štěkl. Nečekal na odpověď smečky. Konal tak, jak chtěl sám. Stulil se do klubíčka a položil si hlavu na tlapky. Netrvalo dlouho, než k němu přišla i Daisy. "Co tu chceš?" Zavrčel neochotně a zvedl hlavu. "Chtěla bych… Si k Vám lehnout… Víte… Myslím, že smečka Pejsků z Mazlova by měla držet při sobě, jako za starých časů…" Rox tiše zavrčel. "Krvavá smečka…" Daisy naklonila hlavu. "Co… co jste říkal?" Rox vstal a oklepal se. "Nejsme Pejsci z Mazlova. Jsme Krvavá smečka. A já jsem Alpha této smečky a chtěl bych od vás mít klid aspoň v noci!" Daisy nešťastně fňukla. "ale…" To už jí ale silné vlkovy čelisti scvakly přímo před čumákem. Bojácně se přikrčila a se staženým ocasem odešla až k Tess. "Je dokonalý…" šeptala, když odcházela. Přes rameno se ještě ohlédla na bílého polopsa. Ležel na zádech a odpočíval. To Tess ji na rozdíl od vůdce přivítala s otevřenou náručí. "Je blázen…" Zašeptal Berrie a pohledem ukázal na Roxe. "Nedráždit. Bude bojovat. Nesnáší všechny, co vzpouru chtějí…"

Kapitola 7

15. října 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
Rox si všímal, že jeho nevinné štěňátkovské myšlenky začínají být vytlačovány hrubými. I jeho dříve jemný a roztomilý hlas se změnil… A Rox brzy zjistil, že zní úplně stejně jako hlas, kterému naslouchal ve svých myšlenkách… Hrubý, hluboký hlas, kterým každé vyslovené slovo získalo úplně jinou hodnotu… Hlas zněl, jakoby se Rox chystal druhého psa po dokončení věty zabít. Také v krvi si Rox liboval. Miloval všechny bitvy bez výjimek, za následující 3 měsíce zažil dvě. Jednu s mladou liškou, která přecházela jejich území, druhou s dvojicí toulavých psů, které potkal na lovu. Při jedné z bitev mu bylo natrženo ucho, takže začínal vypadat jako skutečný bojovník.
Asi měsíc po začátku jara nastoupil Rox opět před svoji smečku. Odkašlal si a svým hrubým hlasem zavrčel: "Vydáváme se na cestu. Budeme putovat krajinou a vyhledávat bitvy, kterým bychom se mohli účastnit…" Tess zakňučela. "Ale posláním Pejsků z Mazlova je…" Rox pohlédl fence do očí a výhružně zavrčel. "Nezajímá mě, co je posláním Pejsků z Mazlova. My se vydáváme na cestu. Už nejsme Pejsci z Mazlova. Jsme Krvavá smečka!" Berrie nesouhlasně zakňučel. Rox se několika skoky ocitl u něj, chytil jeho malou tlamičku a stlačil ji k zemi. Berrie zoufale odhalil bříško. "VYDÁVÁME SE NA CESTU, KRVAVÁ SMEČKO…" zavrčel Rox a se zdviženým ocasem odkráčel přímo do lesa. Nebyli na cestě dlouho, když zaslechli pláč. Tess naklonila hlavu. "Co… Co to je?" Kníkla tiše a popoběhla, aby mohla informovat Roxe.
"Někdo tady pláče, Roxi…"
"Co je mi do toho? My pokračujeme v cestě…"
"Roxi, určitě je to nějaké štěně… Musíme… Musíme ho zachránit, potřebuje pomoc…"
Rox na ni znechuceně pohlédl a hluboce si vzdychl. "Tak dobrá. Zkusíme to štěně najít…" Chvíli čenichali, až narazili na mladé štěně krčící se v křoví. "Neubližujte mi!" Kníklo hnědé štěně a zoufale si zakrylo oči tlapkami. Tess se na něj usmála. "Co dělá tak malý pejsek jako ty sám tady v divokém lese? A co jsi vůbec zač?" Štěňátko na ni pohlédlo. "Páníčkovi se nelíbil už můj příchod na svět - narodila jsem se se zlomeným ocáskem, který mi musel být po narození amputován… Zhruba ve 3 měsících majitel zjistil, že kulhám a jedno ouško mám delší, než to druhé... A navíc jsem na svůj věk nestandardně maličká. A protože má chovnou stanici zaměřenou na čistokrevné kokršpaněly bez jediné vady - vyhodil mě… Zde v přírodě zjišťuji, že nejenže nedokážu lovit, protože mám příliš zpomalené reflexy, ale že i můj čich nepracuje…" Pohlédla na bílého velitele smečky. "Nemohla bych… Nechtěli byste mě přijmout do vaší rozsáhlé smečky?" Rox si jen odfrkl. "Nemáme potřebu přijímat vadné jedince…" Tess jej chytla za ucho a odtáhla od maličké fenky.
"Jedno štěně navíc nám neuškodí. To nebohé zvíře bez naší pomoci zemře!"
"Příroda si poradí. V divoké smečce vlků by mu také nikdo nepomohl. Slabí jedinci zkrátka umírají!"
"Ona potřebuje naši pomoc, Roxi… Je to pes, který nezná divoký život…"
"Je to bastard…"
Tess sklonila hlavu, aby se vyhnula přímému očnímu kontaktu. "To ty taky…" špitla téměř neslyšně. Rox se dvěma kroky přisunul až k ní, čenich přiblížil k jejímu uchu. "Copak jsi to řekla?" zašeptal. "Ty taky…" Zavrčela už hlasitěji Tess. Rox vztekle chytil její kůži za krkem a párkrát škubl hlavou. Pak převalil Tess na záda, stoupl si na její hruď přední tlapkou. Tlamu opět přiblížil k její tváři a zašeptal: "Podobné větičky už nikdy neříkej, miláčku…" Tess lehce zvedla pysky, aby dala Roxovi najevo, že toto jednání se jí nelíbí. Když z ní seskočil, vstala, oklepala se a zavrčela. "To štěně půjde s námi!"

Kapitola 6

8. října 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
Rox se probral do světlého dne. Když otevřel oči, zpanikařil. Vyděšeně se rozhlížel, těkal očima ze strany na stranu a nervózně kňučel. Pak se všiml, že vedle něj sedí Jim. "Co… Co se děje?" Kvikl Rox. Jim pokýval hlavou a ochranitelsky olízl Roxe na temeni hlavy. "Bojoval jsi statečně, Roxi. Šmouha se teď vzpamatovává ze svých zranění, které utržil v boji s tebou. Přiznal, že jsi velmi dobrý bojovník a řekl, že se ti bude vyhýbat. Na rozdíl od něj jsi ty utržil jen jedno zranění - přišel jsi o oko…" Rox zalapal po dechu. "Tak proto… Aaach… Musím za svojí smečkou…" Vydrápal se na vlastní tlapky a rozeběhl se k Tess a její rodině. Šmouha si olizoval tlapku a předstíral nezájem, přesto Roxe po očku sledoval. "Rozhodl jsem se…" Zašeptal Rox a pohlédl Šmouhovi přímo do očí. Ten jen sklopil hlavu a odvrátil zrak. "Už jsem Vám řekl, že naše smečka bude mít složení, jako má vlčí smečka. Neřekl jsem vám ale, kdo bude zastupovat jakou funkci… Jime?" Chundelatý zrzavý pes se oklepal a přišel až za Roxem. Ten kývl hlavou a obrátil se opět na smečku. "Jim mi velmi pomáhal nejen v době, kdy jsem se vypořádával se smrtí matky, ale také nyní, když jsem v boji se Šmouhou přišel o oko. Jim bude můj zástupce. Když mi bude nejhůř, nebo budu potřebovat zastoupit, pomůže mi. Když budu potřebovat poradit, poradí mi. A Šmouha určitě ví, koho chci určit Omegou…" Šmouha přitiskl uši k hlavě a mírně pozvedl pysky. Rox zavrčel. "Omega si nesmí nic dovolit na Alphu, je na konci žebříčku… A pokud bude mít někdo chuť do někoho si kousnout, je tady Omega k dispozici!" Zašeptal bez zájmu Rox a odešel až k velitelskému kameni, kde se posadil. Jim jej následoval. "Co hodláš dělat teď, Roxi?" Rox na něj otočil hlavu. "Asi přestěhuju smečku." Jim se usmál. "Ne, myslím to vážně. Porazil jsi o 4 roky staršího vlka. Můžeš na sebe být hrdý. A co uděláš teď? Zavedeš ve smečce nová pravidla? Půjdeme lovit? Kousneme si do Omegy?" Rox zavřel oči. "Také to myslím vážně, Jime. Pejsci z Mazlova našli domov, což bylo jejich posláním. Ale kdo tvrdí, že na tomto místě musíme zůstat? Víš… Při bitvě se Šmouhou jsem zažil něco úžasného. Zdálo se mi… Zdálo se mi, jakoby se do mě vlila energie, čím větší nenávist jsem cítil ke Šmouhovi, tím větší energii jsem měl. Měl jsem mžitky před očima a jakoby - vím, že se mi asi budeš smát, ale mně se zdálo - přišlo mi, že snad vidím rudě. Toužil jsem Po Šmouhově smrti, Jime. A tohle chci zažívat častěji. Nechci jen tak znuděně sedět na jednom místě, Jime. Moji životní láskou jsou bitvy. Mým posláním je dostat se do drsných potyček. Mým posláním je… Zabíjet!"
Ještě ten den sdělil Rox svoji myšlenku ostatním členům smečky. Tess zaprotestovala, ale Rox na ni zavrčel. Ucouvla, takového ho neznala. Bitvou se Šmouhou se Rox změnil k nepoznání. "Také bych chtěl vyřknout několik pravidel!" Štěkl Rox a posadil se.
  1. Nikdo ze smečky se nesmí zamilovat do jiného divoce či domácky žijícího zvířete. Takovýto čin bude tvrdě trestán.
  2. Nikdo ze smečky nesmí napadnout velitele. Trest se stupňuje podle postavení.
  3. Nikdo ze smečky nesmí napadnout kohokoliv jiného ze smečky, kromě Omegy.
  4. V bitvě bojujeme hrdě a nepomáháme skupině, se kterou smečka válčí.
  5. Žádná fena ve smečce nemá dovoleno vrhnout štěňata. Pokus o rozšíření smečky bude velmi tvrdým způsobem potrestán.
  6. Všichni poslouchají Alphu.
  7. Je přísně zakázáno opouštět bezpečnou zónu smečky bez svolení Alphy.
Rox pohlédl na svoji smečku. Tess měla vyděšením vypoulené oči, Cooper se lehce třásl. Když Rox vstal a odešel, aby se prospal, sklonil Cooper hlavu. "Opustím smečku… S těmito pravidly nehodlám dále žít." zašeptal. "Vezmi sebou nějaké štěně…" Kvikla Tess. Cooper pokýval hlavou.
"Michelle a Berrie půjdou se mnou."
"Ne… Berriho mi tady nech… Prosím…"
"Dobrá. Půjdou Michelle a Willy…"
Ještě tu noc Cooper požádal Roxe o svolení k opuštění smečky. Rox znechuceně přijal jeho žádost. A tak se smečka zmenšila o tři členy a čítala pouhých pět jedinců.

Kapitola 5

1. října 2015 v 10:00 | Lajka |  3. série
S každým dalším dnem, kdy Rox odcházel lovit, toužil jeho vnitřní hrubý hlas po ustanovení pravidel, jaká jsou u vlčí smečky. A tak se jednoho dne, poté, co se vrátil z lovu, postavil před svoji smečku a zaštěkal. "Chtěl bych Vám něco říct, milá smečko! Vzhledem k událostem, které se udály od vlády fenky Rity, kterou znám bohužel jen z vyprávění, bych Vám chtěl oznámit důležitou změnu, kterou ve smečce počínaje dneškem zavedu. Naše smečka se od této chvíle stává smečkou téměř vlčí. Budeme zde mít Alphu, čímž budu já, a Omegu. Omegou bude určen ten člen smečky, který se mi zprotiví nejvíce, člen smečky, kterého nenávidím od počátku svého života…" Šmouha naklonil hlavu a posunul se o krok dopředu. "Na co si to tady hraješ, štěně? Vždyť ani nevíš, jaká pravidla má vlčí smečka!" Rox zdvihl ocas. "Jsem napůl vlk, Šmouho. Nesrážej mě, nebo s tebou zle naložím…" Šmouha vrhl po Roxovi nenávistným pohledem. "Vždyť ani nevíš, co to znamená…" Bílý stín se mihnul krajinou. Pět metrů, které dělily dva znepřátelené jedince, přeletěl Rox rychlostí blesku. Jakoby mu ani nechyběla pravá přední tlapka, vyskočil a srazil Šmouhu k zemi. Převalil jej na záda a stál mu na hrudi. "…Boj…" dořekl větu se zajíknutím Šmouha. Teď ležel na zádech a hleděl do azurových očí Roxe. Svého vůdce. Polovičního vlka, kterého tolik nenáviděl. Kopnul zadními tlapkami Roxe do břicha, ten seskočil a zkroutil se bolestí. Najednou do něj vjela vlna nenávisti a vzteku. Začal zprudka dýchat a jeho mysl obsadily nejhorší scénáře a myšlenky, jak se s černým vlkem vypořádat. Otočil se, přivřel oči, zvednul pysky, čímž odhalil všechny zářivě bílé tesáky a vrhl se na Šmouhu. Ten vyděšeně vyjekl. Rox hryzal, rval a trhal, bojoval jako ďábel, útočil jako stroj. Šmouha byl téměř bez šance, pak však Rox udělal jednu chybu… Sehnul se, aby popadl Šmouhovu přední tlapku, chtěl ji zcela rozdrtit, poznamenat Šmouhu navždy. Toho Šmouha využil a hryzl Roxe do obličeje. Bílým psem projela prudká bolest, začal se klepat a cítil proud krve stékající po jeho tváři. Před očima měl mžitky, viděl rozmazaně, vyděšeně mrkal a třásl hlavou. Prudká křeč neustupovala a Rox se omámeně svezl k zemi…