... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 2

2. prosince 2016 v 10:00 | Lajka |  4. série

Na nočním stolku se hlasitě rozdrnčel budík. Černohnědá fenka s bílými znaky, Choco se obratně vyhoupla z lehu na všechny čtyři a ve chvíli, kdy páníček zamáčkl budík - naivně si asi myslel, že se aspoň trochu vyspí - skočila na postel. Dvakrát poskočila a dokonce se pokusila vlézt pod deku, než páníček cosi zabrblal. "Tak teda jdeme?" zamumlala rozespale panička.


Choco pootočila ušima, seskočila z postele a s hlasitým cvakáním drápků na linoleu zmizela v obýváku. "Jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven! VEN, VEN, VEN!" pokňourávala zpěvavě. Její sestra Vanille se jen na gauči rozespale protáhla. "Musíš každý víkend takhle vyvádět?" Choco se vrhla po plyšové hračce na zemi a třikrát zatřásla hlavou. "Probudila jsem páníčky, a zabila medvěda, podívej na to, leze z něj něco bílýho, bože, Broku, to budou střeva!" Choco se začala točit v kruhu, až z toho malém upadla. "A teď se nasnídají a nám dají taky, dostaneme jídlo, já mám tak strašný hlad, bude jídlo! A pak půjdeme ven, půjdeme ven, půjdeme ven! Na procházku a budem běhat pro míčky!"


Vanille na svou sestru jen chladně hleděla. Seskočila z gauče a řádně se protáhla. Mezitím vešli páníčci do obýváku. Choco je vyrazila s hlasitým funěním přivítat. Vanille se jen posadila na koberec, párkrát mrskla ocasem a čekala, až ten každodenní ranní rituál, to otrávené vítání, bude konečně u konce. Zívla, když se k ní přiblížila panička, aby ji podrbala za uchem.

Všichni byli řádně najezeni a oblečeni, když páníčci s fenkami vyrazili na procházku. Zatímco Choco byla na volno, - ona byla vždy hrozný závislák a páníčci si byli stoprocentně jisti, že by se jich nikdy nepustila dobrovolně - Vanille byla venčena zásadně na vodítku.


Byla přesným opakem své divoké, rozmazlené a závislé sestry. Byla klidná, nenechala na sebe sáhnout každým - svůj kožíšek si střežila obzvlášť před těmi nechutně opatlanými tlapkami lidských mláďat - a hlavně byla odkázána jen na sebe. Dokázala si ulovit, nachytat dešťovou vodu, uschovat pavučinky na rány, případně rozžvýkat správné byliny, když jí nebylo dobře. Jako by snad už někdy v minulosti byla divokým psem. Což byl samozřejmě nesmysl, když je někdo pohodil před domem páníčků v době, kdy jim byly sotva tři týdny a musely tak svádět boj o holý život…


Choco sebou prudce trhla. "Lupínek!" vyštěkla a rozeběhla se směrem, odkud cítila svého oblíbeného psího kamaráda - křížence snad ovčáka, retrívra a teriéra. "Lupínku, Lupínku!" štěkala za čilého poskakování kolem černohnědého psa.


Ten ji přivítal radostným vrtěním ocasu, hravou pozicí a pak už nic nebránilo jejich každodenní divoké hře v parku. Skákali po sobě, běhali z konce parku n druhý a hráli si na schovávanou.


"Co ostatní?" zeptala se na nové události v rodině Lupínka. "Blackie je pořád stejná, však ji znáš," uchechtl se a hodil pohledem po fence s černou kadeřavou srstí a drahým obojkem, na který si dávala velký pozor. Seděla na chodníku a tvářila se tak vznešeně, jak to uměla jen ona. Proběhla kolem ní dvě štěňata a kvůli plné rychlosti od jejich tlapek odlétly miniaturní kousky bahna, které, shodou nešťastných náhod, dopadly na drahý obojek černé fenky. Ta se jako mávnutím kouzelné hůlky změnila z relaxující mladé dámy na větrnou smršť, která si dala jediný cíl - ukázat těm nevycválaným štěňatům pravidla etikety. I Choco se musela zasmát při pohledu na černou fenku, která se snažila svalit k zemi dvě třikrát větší štěňata labradora.


Obrátila se ke svému kamarádovi. "A Gino?" Jeho úsměv se náhle stáhl a pes posmutněl. "Otec měl dnes sen. Prý s ním mluvily hvězdy," zavrčel hořce, "zda se mi, že už pomalu blázní. Takový sen se mu totiž nezdál poprvé!" Choco mrskla ocasem. "Vzpomínám si. Říkal jsi, že už mluvil s hvězdami vícekrát…" Lupínek se zamračil: "Ano, ale nikdy ne… takto. Často mi vyprávěl, že my tři jsme byli součástí jedné velké smečky, která měla celkem vznešený název. Když jsme však s Blackie byli ještě malí, smečku opustil, kvůli jakémusi zlému Alpha psovi. Prý jsou to už dva roky, ale přijde mi to jako nesmysl. Něco takového si totiž vůbec nepamatujeme ani já, ani sestra. A dnes mu hvězdy řekly, že se máme stát novou generací té smečky. Že prý Willy, Michelle a Cooper mají možnost být opět smečkovými psy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama