... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 3

9. prosince 2016 v 10:00 | Lajka |  4. série


Zrzavý pes se srstí rozčepýřenou do všech stran se protáhl a hlasitě zívl. Venku ještě byla tma, poslední dobou ho ale trápila silná nespavost. Tiše vyšel z psích dvířek v ložnici a následně i z těch, které vedly na zahradu, a snažil se, aby mu při tom ani trochu nezacinkala známka na obojku. Posadil se na zahradě vedle velké boudičky a pohlédl na jasné nebe. Bylo zcela bez mráčku, s jasně viditelnými hvězdami.

Hvězdy… Dříve jakoby s ním komunikovaly. Dříve. V době, kdy ještě nebyl součástí divoké smečky. Pak ho zcela nechaly být. Až do doby, kdy opustil smečku Pejsků z Mazlova. I včera mu seslaly sen. A dnes také. A on chtěl přijít na to, proč. Začalo ho mírně bolet za krkem a hvězdy stále nekomunikovaly. Lehl si proto do boudičky a doufal, že se ozvou.


Velký hladkosrstý pes čenichá u země. Zvedne hlavu a pootevře tlamu, aby nasál pach, který se šíří všude kolem. Pach klidu, pokoje a bezpečí. "Tady to je?" zeptá se překvapeně. Rozčepýřený kývne. "Tady jsme přebývali s Lajkou. Tohle byl náš domov. Teď je čas obnovit populaci."


Rozčepýřený se s trhnutím probudil. Opět ten sen. Opět mu hvězdy seslaly poselství. Opět ho někdo nabádá, aby se stal součástí divoké smečky. Psí dvířka klapla a zahradu provoněl pach mladého psa, syna střapatého. V době, kdy ještě bývali součástí divoké smečky, se jmenoval Willy, lidé ho ale pojmenovali Lupínek. Stejně tak Michelle, jeho dcera, černá kudrnatá fenečka, se teď jmenuje Blackie. A jeho, Coopera lidi nazývají Ginem.

Willy se protáhl okolo stromu na zahradě. Natáhl si tlapky, začenichal ve vzduchu a zvedl u stromku nožku. Naklonil hlavu, když ucítil pach psa, který už chvíli chyběl v lidském obydlí a odpočíval v boudičce. "Otče?" Se zvednutýma ušima se přiblížil a Cooper se jen otočil na druhou stranu, aby na syna viděl. "Děje se něco, otče?" Zeptal se překvapeně mladík. "Vše je v pořádku, Willbure," zabručel Cooper. Mladý pes se mírně naježil. Nesnášel, když mu otec, nebo sestra říkali Willy a naprosto nenáviděl, když mu říkali Willbure. Byl hrdý na lidské jméno. A to Coopera znepokojovalo. "Zase ty sny?" Zjihl náhle Willy. Na jeho změny nálad si otec již zvykl. A byl si vědom toho, že když sdělí synovi pravdu, vybuchne. Přesto mu nedokázal lhát. "Ano. Vídám ve svých snech velkého hladkosrstého psa, který vede naši smečku." Willy se zarazil. "Naši smečku?" Cooper kývl. "Smečku složenou z posledních pozůstalých pejsků z Mazlova. Musíme splnit poslání!"


Willy zavrčel. "Takže ještě tohle? Po tom všem, co se tenhle týden událo, mi řekneš tohle? Nejdříve to s mou matkou a pak…" "Tvá matka JE mrtvá," přerušil ho Cooper. Dýchání se mu zrychlilo a srdce sevřelo. "Zabil ji její synovec, Rox, kvůli kterému jsme i my opustili smečku. A nejen ji, zabil i moudrého a rozvážného Jima a nešťastného Berryho!" Cooper prskal, až mu zlostí kapaly sliny a oči byly plné slz. Willy zalapal po dechu. V tomhle stavu otce ještě neviděl. Věděl, že vše, co mu vypráví, jsou jen báchorky. Chce se cítit důležitý. Vždyť - on a Blackie jsou jediní sourozenci. A že by se navíc jmenovali jinak? Rozhodl se ale, že bude hrát otcovu hru. Alespoň před ním. To poslední, co teď potřeboval, bylo pouštět se s otcem do nesmyslných potyček…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama