... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 4

14. září 2017 v 10:00 | Lajka |  4. série
"Nemůžeme potvrdit, co bylo příčinou masového úhynu tak velkého množství psů. Liší se jejich barvy, tvary, velikosti, fyzická zdatnost, věk i pohlaví. Přesto byla za zcela záhadných okolností nalezena tato zvířata mrtvá," hlásily televizní zprávy, "podle všeho mohlo dojít k nějaké potyčce s divokými psy, kteří se ve městě potulují. Mnoho z uhynulých zvířat totiž na sobě nemělo ani obojek a nevykazovala známky pravidelné péče."
Reportáž skončila a blondýna sedící na pohovce smutně zalapala po dechu. Posledním záběrem byla totiž fotografie mladé fenky německého ovčáka ležící bezvládně na zemi s otevřenou tlamičkou. Rána na jejím krku byla skryta v rozmazané cenzuře.
"Takže… Sweetie je…?" popotáhla blondýnka. Po tolika nálezech mrtvých psu v okolí lidské vesnice už nespoléhala na to, že by se ztracená fenka vrátila domů. Vědět, co se s ní stalo, však bylo jako bodnutí dýkou do srdce. Roztříštění posledních střípků naděje v hořké pravdě. Černovlasý muž s knírkem se prudce vymrštil z křesla. "To určitě udělal ten beznohej pes. V poslední době se v okolí motal víc, než kdy jindy. Byl šílenej, nepochyboval bych o tom, že byl nakaženej vzteklinou," zabručel, "měli bysme varovat ostatní, co maj psa, aby ho nechali naočkovat."
Zcela maličké štěně se sunulo v trávě za šedivým maličkým zvířátkem se sametovým kožíškem. Vymrštilo se ze země, chytlo myšku tlapkami a zlomilo jí vaz. Hrdě se s ní pak vracelo k díře vyhrabané v zemi. Naproti mu vyběhli dva sourozenci. Jeden z nich se tvářil celkem vyděšeně, druhý, který měl - snad díky masce - téměř neustále naštvaný výraz, jen hlasitě zívl.
"Myšilove, Myšilove, stala se hrozná věc!" kňučel vyděšený. Mladý pejsek, Myšilov, položil kořist na zem a tázavě na bratříčka pohlédl. "Roztrhbřich je mrtvý. Zemřel. Asi hlady, prostě se ráno neprobudil!" Myšilov zacukal vousky. "To bude v pořádku, Nervydrásale. Tuhle krizi přežijeme. Ulovil jsem myšku, na, podělte se!"
Mladý vyděšený Nervydrásal se vrhl na myšku, zatímco zamyšlený Matkotrapič se neustále ohlížel k vyhrabané díře. "Nemyslíš, doufám, na to, na co si myslím, že myslíš?" Zavrčel Myšilov. Matkotrapič si odfrkl. "Co nás matka opustila, trápí nás hladomor. Myši nás dlouho neuživí. Bratr nám může pomoci. Roztrhbřich je naše naděje." Myšilov se prudce otočil a převalil Matkotrapiče na záda. "Já jsem ten, který vás ochrání. Já jsem ten, co vám pomůže přežít. Bratra nikdo žrát nebude, pohřbíme ho a večer už bude poskakovat Za Duhovým mostem. Jestli k němu jen čuchneš bez mého vědomí, zaručují ti, že zažiješ ten nejnepříjemnější den svého života, jako že je Brok nade mnou!"
Dveře cvakly a všechna tři štěňata vyděšeně zaběhla do nory. Na zahradě se objevil muž s knírkem. "Jestli má být někdo naše naděje, tak on." Zakňučel Myšilov směrem k bratrům. Muž se za zvukem štěněčího kňučení se zájmem otočil a Myšilov, snad ve snaze odvést pozornost od sourozenců, neohrabaně vyběhl ze své skrýše. Muž si přičapl a pejsek k němu pomalými kroky zamířil. Možná, že ho muž nezabije, jak neustále tvrdila matka. Ne teď, když je mrtvá. Ne teď, když Knírač nemá psa. Možná ho přivítá s otevřenou náručí!
"Ty budeš štěňátko Sweetie, že?" Broukal muž a natáhl ruku ke štěněti, aby ho podrbal za uchem. Myšilov tiše zavrčel, ale při zaslechutí jména své matky pootočil hlavou a zavrtěl ocasem. A pak ho člověk zvedl ze země a zanesl dovnitř, do domu.
Myšilov si samozřejmě musel nové místo okamžitě označit důležitým přičapnutím, což drobnou blondýnku hlasitě rozesmálo. Přiblížila se k němu a natáhla ruku. Nevěděl, proč lidé mají potřeba štěňata ošahávat, ale nechal ji. Podrbala ho mezi ušima a Myšilov si uvědomil, že její počínání mu není zrovna nepříjemné.
A pak přinesla jídlo. Nádobu plnou maličkých hnědých kuliček - vypadaly jako myší bobky a voněly podobně, ale hlad byl veliký a tak se do nich Myšilov okamžitě pustil. Chuť sice tak hrozná nebyla, ale čerstvě ulovené myši se pokrm nevyrovnal…
"Chutná?" Zeptal se Knírač, když Myšilov zvedl tlamičku od prázdné misky a olízl se. Místo odpovědi si hlasitě říhl, což opět spustilo smích obou lidí v místnosti.
Byl večer. Myšilov ležel na verandě na zádech. Bloňďatá žena otevřela dveře domu a přinesla na terasu misku s těmi hnědými myšími bobky. Vrátila se do domu a přinesla ještě jednu, plnou křišťálové vody. "Kdybys chtěl, Jacku, můžeš přijít za námi. Těmito psími dvířky se dostaneš dovnitř," zamumlala s úsměvem. Myšilov naklonil hlavu. Jacku? Proč mi neříká mým jménem? Proč mi neříká Myšilove, jako všichni? Pak si ale položil hlavu na zem a žena zavřela dveře. Myšilov se zvedl a protáhl si tlapky. Ohlédl se, aby zjistil, zda ho lidé nepozorují, uchopil misku do zubů a opatrně ji odtáhl k díře v rohu zahrady. "Tohle mi dali. Ale já už dneska jedl. Podělte se o to. Ještě je tam voda!" vyštěkl směrem k bratříčkům a zavrtěl ocáskem. Matkotrapič i Nervydrásal vyběhli z nory, poskakovali šťastně kolem Myšilova a olizovali mu koutky. Pak se hladově vrhli na granule v misce. "Ty jsi skvělý, Myšilove! Budeš nám nosit lidské jídlo! My se tu budeme skrývat, když budeš sám, lidi tě nezabijou! A tak budeme mít šanci na přežití," kňoural Nervydrásal, "a pak, až budeme dostatečně velcí, utečeme do divočiny a budeme žít život divokých psů, jako taťka! Budeme smečka!" Myšilov se usmíval a horlivě bušil ocáskem do země. "Samozřejmě, bráško. Neboj se, postarám se o tebe. Jsem sice starší jen o pár hodin, ale o to tě mám radši." Nervydrásal se zatetelil slastí a Myšilov ho olízl. V tu chvíli nemohla být štěňátka šťastnější.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám "Pejsci z Mazlova"?

Ano, moc
Ano
Trochu
Moc ne
Ne
Vůbec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama