... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 6

28. září 2017 v 10:00 | Lajka |  4. série
Kojot čenichal u země. Cítil to - věděl, že jsou poblíž - ale zaboha je nemohl nikde najít. Vždyť tady jasně cítí ten pach, pach, který cítí ve snech, které mu seslaly hvězdy. Zvedl hlavu a pootevřel tlamu, aby identifikoval pach i pomocí čidla na horním patře. Jsem už starý, pomyslel si zaraženě, už ani čich mi neslouží.
Křoví za ním se pohnulo a hnědá fenka s bílými tlapkami vyletěla ven magickou rychlostí. Strhla Kojota k zemi a sladce zavrčela: "Co tady pohledáváš, drahoušku?" Kojot pozvedl pysky. "Hledám tebe!" Tara nechápavě naklonila hlavu na stranu a seskočila ze psa, který byl až do této chvíle pod ní tak přišpendlený, že se nemohl ani pohnout. "Mluv," vyzvala ho. Kojot se oklepal, aby setřepal zbytky prachu a potupy, že ho složila fenka.
"Hledám Pejsky z Mazlova," štěkl prostě. Tara naklonila hlavu na stranu. "Ty jsi ten pes z mých snů?" pokorně stáhla ocas a přiložila uši k hlavě a opatrně očichala psu před sebou hruď. Kojot se velmi divil její proměně. Vždyť před chvílí ho málem zakousla a teď je mu podřízená, jako snad nikomu. "Co všechno víš?" zeptal se jí vlídně. "Smečka bude vedená hnědým psem, složená z těch členů Pejsků z Mazlova, kteří se od smečky kdy oddělili," knikla, "jen nechápu, proč bychom měli zakládat novou smečku, když teď někde existuje původní rod Pejsků z Mazlova, který vede má sestra." Kojot na ni tiše hleděl, v domnění, že jí to dojde. Když však viděl, jak překvapeně jej pozoruje, vzdychl si.
"Tvá sestra je mrtvá, Taro," zavrčel, "a její syn, Rox, místo toho, aby smečku zachránil na místě bez válek, ji dovedl k naprosté záhubě!" Taře mírně poklesla čelist. Překvapeně hleděla na Kojota a nebyla schopna uvěřit svým vlastním uším. "Všichni… zemřeli? I Dexter a Šmouha?" Kojot nepatrně kývl. "Neznal jsem je, ale jistě i ti. Vím o všech přeživších Pejscích z Mazlova. A ti teď vytvoří novou generaci smečky!" Tara mu uctivě olízla koutek a kývala hlavou. "Jistě, alpho." Kojot se uchechtl. "Kojot," zabručel vlídně, "říkej mi Kojot."
Cooper nervózně poposedával u branky. Věděl, že dnes to přijde, věděl, že dnes se přidá ke smečce Pejsků z Mazlova. Páníčkové před chvílí odešli a náhodnému pozorovateli se může zdát, že čeká právě na ně, on se však těší na příchod toho, kterého uznává jako svého Boha, na příchod alphy Pejsků z Mazlova, Kojota. Hvězdy mu dnes v noci poslaly sen. Seslaly mu sen o tom, jak Kojot potkal Taru. Tu Taru, která chtěla svrhnout Lajku, až byla vyhnána ze smečky. A teď míří sem, do blízké lidské vesnice, přímo pro ně. Pro Coopera, Willyho, Míšu a Choco s Vanille.
Kojot s Tarou za patami obezřetně vyšli z lesa a stanuli před cestou dvounohých, jak říkal Kojot silnici. Strachy přitiskl uši k hlavě a koutky tlamy se mu stáhly do zamračeného výrazu. "Děje se něco?" zeptala se Tara, která vycítila jeho nervozitu. "Stezka dvounohých. Je velmi nebezpečná," zakňučel Kojot a prázdně hleděl před sebe. "Stůj na místě, dokud nepřejede čtyřnohý ďábel!" Tara se uchechtla: "Čtyřnohý ďábel? A to jsem myslela, že aspoň ty jsi normální, Kojote," zavrčela pobaveně. Předními tlapkami vstoupila na stezku dvounohých a tiše začenichala. Popošla o dva kroky dál, když se zpoza rohu vyrojil obrovský čtyřnohý ďábel a s hlasitým: "svissst," projel kolem pejsků. Tara stihla jen tak tak uskočit a ještě schytala spršku z roztátého černého sněhu, který se odrazil od kol vozidla.
Vztekle prskala, měřila si Kojota obdivným pohledem a vzpamatovávala se z děsivého zážitku. "Teď!" vyštěkl Šakal a vyrazil přes silnici. V půlce si však uvědomil, že hnědobílá fenka zůstala stát před stezkou dvounohých. Otočil se uprostřed silnice a začal hystericky štěkat. Tara však byla naprosto zmrzlá a neschopná pohybu. "Dělej, než nás srazí čtyřnohý ďábel! Poběž!" Štěkal zoufale Kojot a pootočeným uchem vnímal zvuk přijíždějícího vozidla. Rozběhl se proto k Taře, chytil ji za kůži za krkem a odtáhl přes celou silnici na druhou stranu. Sotva se jejich tlapy dotkly zelené trávy za silnicí, auto hlasitě prosvištělo kolem nebohých pejsků. Kojot zprudka dýchal, tlapy se mu klepaly a oči měl doširoka otevřené. Tara si mezitím zoufale olizovala odřená záda, kterými drhla o zem, když ji Kojot táhl po silnici. "Zbláznil ses?" ňafala hystericky, "mohls nás oba zabít!" Kojot zavrčel. "Zachránil jsem ti život a spoustu času! Sama bys stezku dvounohých nepřešla! Čtyřnohý ďábel by tě smetl a rozsekal na miliony kousků! Rozedřená kůže na zádech proti tomu není vůbec nic!" Tara k němu obrátila smutné oči. "Promiň, Kojote," pípla, "měla jsem strach. Jsem ráda, žes nás zachránil."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama