... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 9

19. října 2017 v 10:00 | Lajka |  4. série
"Takže," začala Tara a střídala pohled z jednoho bratra na druhého, "jak to s vámi vlastně bylo?" Loki na ní smutně pohlédl. "Většinu jste slyšeli od Myšilova. Opustila nás matka a prvních pár východů slunce se zdálo, že bude vše v pořádku. Myšilov nás zásoboval kořistí. To uměl přirozeně už odmalička, proto taky dostal to jméno. Celou dobu jsme žili v domnění, že lidé by nás zabili, kdyby nás našli. A Myšilov se to riziko rozhodl podstoupit, aby nás zachránil. Řekl, že ať se bude dít cokoliv, ochrání nás, protože je náš starší bráška, i když jen o hodinu."
Tara s Kojotem na sebe pohlédli a Meeka hlasitě polkl: "A pak si ho lidé všimli," pokračoval Loki, "krmili ho hnědými králičími bobky, o kterých si mysleli, že jsou plné masa, říkali jim granule. Občas mu ale dali i kus masa. O vše se s námi poctivě dělil, tak, aby každý snědl tolik, aby se nasytil."
Meeka zakňučel a všichni se k němu obrátili. "A pak došlo k té hádce!" zavyl, "Myšilov dostal na krk pruh modré srsti, takové, jakou nosí dvounozí! Oni z něj udělali domácího psa! Zničili nám bráchu!" kňoural a ohlédl se na Lokiho, aby pokračoval.
"Dali mu také nové jméno. A někdy v té době došlo k té absolutní změně povahy. Z Myšilova, kterého jsme měli tak rádi, se stal sobecký Jack. Nechtěl ani slyšet své původní jméno, byl na nás hrubý, když jsme m opakovali jeho sliby a už vůbec nechtěl, abychom se někdy ukázali lidem. A když přišli jeho dvounozí, vše se ještě zhoršilo. Oni asi tušili, že matka neporodila jen jedno štěně a dali mu víc jídla, než by on sám byl schopen sníst. A když se ho dvounohý zeptal, kde má ty sourozence, kteří mu pomohli sníst tolik jídla," Loki se odmlčel a sklonil hlavu. Tiše hleděl do země a hledal slova, aby vysvětlil, co se stalo.
"Odvedl ho tam, kde jsme pohřbili Roztrhbřicha," kňoural Meeka, "zabil nás! Pohřbil nás před našima vlastníma očima! Odepsal nás! A ten člověk to pochopil! Řekl, že je mu to líto, podrbal brášku za ušima a vzal ho ven."
Loki zavrčel. "Nemluv o něm jako o 'bráškovi'! Zrádce to byl! Už to není náš bratr! Ne po tom, co ti udělal!"
Kojot zalapal po dechu a obrátil se na maličké štěně. "Tvůj vlastní bratr ti ublížil?" Meeka se převalil na pravý bok, čímž odhalil zranění na levém boku - široký škrábanec, kolem něhož byl vylysaný zarudlý kruh. "Tohle ti udělal?" zavrčela vztekle Tara. Meeka sklonil hlavu a pohlédl na bratříčka Lokiho, který pokračoval za něj.
"Byly to dva východy slunce po hádce. Bratr dostal plnou misku a my měli opravdu veliký hlad. Kňučeli jsme a vyli, ale nikdo nás neslyšel. Nikdo, kromě něj. Hladově se pustil do jídla, hltal bez kousání, div se neudusil a po očku sledoval naší reakci. Než jsem ho stihl zachytit, Nerv… Meeka se za ním rozeběhl,"
"Myslel jsem, že je v něm ještě aspoň maličký kousek dobra!" skočil mu do řeči zoufalý Meeka. Kňoural jako lidské mládě, když nadává, jak je svět nespravedlivý. Loki si povzdechl a s pohledem upřeným do prázdna pokračoval: "Volal na Myšilova oběma jmény. Žádal aspoň o zeleninu, ale bratr mu nechtěl nic dopřát. A když se Meeka přiblížil k Myšilovově misce, jeho bratr ho nenechal ani ochutnat. S vyceněnými zuby proti němu vyrazil, strhl mu kůži na boku, a kdo ví, kam by to až došlo, kdyby bráška neutekl do nory za mnou, kam se už Myšilov neodvážil. Kdyby třeba zůstal zděšen stát na místě, roztrhal by ho na ty nejmenší kousíčky!" Loki se oklepal a Tara s Kojotem sykli bolestí.
Loki zakňučel: "Kdybyste nepřišli… zemřel by. Byl už tak slabý, pořád jen spal, bříško mu kručelo a on sám plakal, že už nechce žít! Nabízel jsem mu vše možné, co mě napadlo, abych mu dopřál aspoň trochu jídla…" Meeka zavrčel: "Přece bych tě nesežral! Jsi můj brácha! Nedokázal bych sníst tebe. Dokonce ani Myšilova, i když nám provedl to všechno! Pořád jste oba má rodina! Radši bych zemřel hlady, než tě zabít!" Loki se mírně naježil. "Nemusel bys mě zabít! Přežil bych to a ty by ses najedl! Otec taky dokázal žít bez ucha!"
Kojotovi se zatmělo před očima a srst se mu zděšením naježila. Nikdo si nedokáže živě představit, jakou hrůzu musela ta nebohá štěňata zažít a jak vstřícný musí Loki být, když nabídl svému bratru něco tak děsuplného.
"Tak dost, klid, děcka. Nehádejte se mi tu. Našli jsme vás, a to je přece hlavní, ne? Teď jste oba najezení a v pořádku a my s Tarou se postaráme o to, aby vám už nikdy nic nehrozilo a abyste nikdy neměli hlad. A teď si lehněte a spěte, štěňátka musí odpočívat. Zítra vyrazím naproti posledním členům smečky a pak vyrazíme na louku, kterou Lajka opustila. Na bezpečný domov Pejsků z Mazlova."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama