... Profily postav naleznete ZDE

... Vysvětlivky k příběhu píši do tohoto článku.

... Příběhy PzM najdete i na sociální síti Wattpad.



__________________________________________________________________________________________________________________________

Kapitola 12

9. listopadu 2017 v 10:00 | Lajka |  4. série
Kojot zprudka otevřel oči a vyskočil na všechny čtyři. Rozhlédl se mezi stromy, aby zjistil, odkud přichází štěkavý zvuk hádky. "Teď jsi divoký pes! Přestaň se konečně chovat jako rozmazlený mazlíček!" "Nejsem mazlíček," bránil se vysoký hlas, "mám jen majitele, kteří mě krmí! A hladí, a češou, myjí, dělají krásné účesy, kupují obojky s diamanty a krásné oblečky! A já jím to oplácím láskou, jako k alphovi!"
Kojotovi v tu chvíli došlo, komu patří ten vysoký hlásek. Michelle. A jen chvíli nato si všiml maličkého černého klubíčka odvážně štěkajícího na minimálně třikrát větší fenku, Vanille. "Však to říkám, mazlíček," zavrčela rozhořčeně Vanille, "copak by ti pravý alpha, vůdce psí smečky, koupil obojek s diamanty?" Kojot se rozhlédl. Nyní už byli vzhůru všichni pejsci. Pozorovali hádající se fenky a občas po očku pohlédli na Kojota. Meeka seděl má zemi, opřený o Taru tak, jako by se do ní chtěl zcela vsáknout. Očka měl doširoka rozevřená, klepal se a zoufalým pohledem Kojota pozoroval.
Zkouší mě? Ptal se sám sebe, chtějí, abych zasáhl? Pak vstal a zamířil k oběma fenkám. "Nechte těch hádek," zabručel suše a pohlédl na Taru, aby ho ujistila, že nevychované členy smečky zpražil bravurně. "V každé smečce dojde k nějaké potyčce," uklidňovala ho Tara, což zrzavého psa ještě víc rozčílilo. "Násilí nikdy nic nevyřešilo!" vyštěkl prudce, "zvláště smečce Pejsků z Mazlova byla osudná rozhodnutí jednat násilím!" Meeka se ještě více přitiskl k břiše Tary a téměř neslyšně zakňučel: "Násilí nám zabilo matku i otce!"
"Co se vlastně stalo?" zeptal se Willy klidně a střídal pohled z Michelle na Vanille. "Slečinka se nám ušpinila," kňourala posměšným hlasem Vanille. "Tak dost!" Vyštěkl Kojot a vskočil mezi obě fenky, které vypadaly, že si co nejdříve podají jedna druhou. "Nechci tady zavádět pravidla, ani ta se smečce Pejsků z Mazlova nikdy nevyplatila!" Tara štěkla na souhlas: "Souhlasím. Lajka svá vlastní pravidla porušila, proto byla potrestána!" Loki, který až do nynějška klidně ležel, si zívl a protáhl se. "Otec taky porušil pravidla, když se zamiloval do matky," zavrčel a Kojotovi přejel mráz po zádech. Překvapovalo ho, nejen to, jak je to štěně moudré, či to, s jak ledovým klidem mluví o svých rodičích, ale i to, jak se, vzhledem ke svému věku, dokáže bravurně zapojit do diskuze dospělých psů. "Abych to ukončil," nadechl se Kojot, "v naší smečce žádné hádky nebudou. Copak nevíte, co byla původní smečka? Smečka, které vládla moudrá Rita? Mnohým z vás koluje v tělech její krev. Máte její genetické znaky. Barvy, tvary, i mysl. Pokud dokázala Rita být moudrou vůdkyní smečky, pak vy dokážete být moudrými členy. Prokažte mi tu laskavost, a staňte se opět Pejsky z Mazlova. Ne společenstvím, ne Krvavou smečkou, ale Mazlovskými. Těmi, kteří si navzájem pomáhají."
Michelle si vztekle odfrkla: "Když jsme teda skoro všichni potomci jedný psice, co tady pak dělá ona?" Trhla hlavou směrem přes Kojota, aby ukázala na Vanille. Kojot se jen se zájmem posadil. "Tak si ji prohlédni, Michelle," zašeptal Kojot. Ustoupil, aby malá fenka mohla svou sokyni vidět a lehl si vedle toho malého klubíčka. "Jen si ji pořádně prohlédni," zašeptal Michelle do ucha, "nepřipomínají ti snad ty zlaté znaky nad očima i v hrudní oblasti někoho? Má však delší čenich a trochu jinou barvu, než většina zástupců tohoto plemene. Vsadil bych se, že v krvi Vanille, i její sestry Choco, koluje krev nejen rozvážného a hrdého rottweilera, ale i moudrého a oddaného bígla."
Michelle nechápavě pohlédla Kojotovi do tváře, jen Tara se se zájmem vymrštila ze země. "Besi?" zakňučela šťastně a ocásek se jí mírně rozvrtěl. Ucho Vanille se mírně pootočilo. Hlavou jí projely desítky vzpomínek, na které se celých těch dlouhých šest let snažila marně vzpomenout. Teplé tělo matky, sestra, jazyk milujícího otce a… bratr?
"Matka se nás zřekla?" zalapala po dechu. Hlava se jí zatočila a svět se změnil k nepoznání. Poslední zbytky štěstí se roztříštily ve smutku a zoufalosti. "Proč?" špitla. Do této chvíle tak sebejistá fenka se náhle změnila v hromádku neštěstí.
"Jen pár metrů od nás bydlí lidé. Vezměte Britu a Besi… a odneste je lidem. Moc bych si přála, aby alespoň Buck prožil spokojený život." Maja moudře pokývala hlavou a vzala do tlamy mladou Besi. "Ale… Ale Rito, to nemůžeš! Jsou to… Budou to nové vůdkyně smečky! Nemůžeš je odnést lidem!" Rita zavrtěla hlavou: "Ne, Maxi. Chci, aby Buck vyrostl a zesílil na mém mléku. Necítím se ještě slabá. Vůdkyní určím své příští štěně, štěně následujícího vrhu…" Max znechuceně zavrčel a dost nešetrně popadl do tlamy Britu. Společně s Majou pak zamířili k lidskému obydlí, kde Maja vyskočila až ke zvonku, položili štěňata ke dveřím a pelášili zpět ke smečce…
"Vaše matka Rita…," začala Tara a pohlédla zklamaně i na Choco, "porodila čtyři štěňata. Jedno z nich však zemřelo, a druhé se narodilo velmi slabé. Vy jste ale byly velmi silné, Rita se vás vzdala, aby ochránila Bucka. Což se jí, bohužel, stejně nepovedlo. Buck zemřel při bitvě s domácími. V bitvě, kde poté Rita porodila Lajku."
Choco i Vanille zalapaly po dechu. "Takže... my jsme vlastně členové Pejsků z Mazlova!" zavrtěla ocáskem Choco a Tara pokývala hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama